Ráno jsem se probudil ve stanu, který jsem měl postavený v kempu a vydal jsem se na svůj první větší výlet. Tentokrát mám v úmyslu navštívit Teplické skály, hrad Skály a další zajímavá místa v okolí Teplic nad Metují.
Noc sice propršela. Ale jak jsem se dozvěděl u vstupu do Teplických skal, tak už by mělo začít být hezky. Zakoupil jsem si vstup do skal a vstoupil jsem do říše borů a dravců.
Pravda, ještě se po dešti kouřilo z lesů, což bylo vidět, když jsem vyšplhal na vyhlídku na zbytcích skalního hradu Střemen.
Jeho založení není známo. Ale roku 1447 byl hrad dobyt husity a zbořen.
Když jsem po schodišti sestoupil zpět dolů, vydal jsem se po hlavním prohlídkovém okruhu skal. Vždyť je to jedno z těch mnohých skalních měst, které vznikly z písečných nánosů v druhohorách, v době kdy tenkrát ustoupilo moře.
A tak jsem tu viděl všechny ty nejznámější zdejší skalní útvary. Jako jsou například Skalní brána, Řeznická sekyra, Krakonošovy šortky, Velké chrámové náměstí, Brána splněných přání, Teplická Venuše, Pes Filipes, Skalní koruna, Krakonošovo párátko. Slovenský znak, Sibiř a další skály.
Kochal se a fotil jsem. A z fotek jsem stvořil speciální fotoblog „Teplické skály“, kde mám snímky nejen těchto, ale i dalších skalních útvarů.
Když jsem si prošel Teplické skály, došel jsem si na brzký oběd. A pak pokračoval na další pěší cestu. Vydal jsem se po červené turistické značce do Teplic nad Metují, kde jsem potkal i několik roubených chaloupek.
Dorazil jsem ke kostelu Panny Marie Pomocné, který byl zbudovaný v letech 1753-54 dr. Maxmiliánem z Pietesbergu. Ten vedle kostela nechal zbudovat i dřevěnou poustevnu ivanitů.
Odtud jsem se vydal lesem po zelené turistické značce. Nejprve jsem podešel vlek skiareálu Kamenec.
Poté jsem došel k vyhlídce „Lokomotiva“.
Ta byla v obležení lidí, neboť je odtud hezký výhled na Teplické skály.
Cesta pak vedla skalním bludištěm.
Či kolem kamenného hřibu.
A nad roklí s dalšími skalními útvary.
Dorazil jsem i na Kraví horu, kde bylo postaveno množství kamenných mužíků.
S ní jsem sestoupil podél dalších pískovcových skal.
A dokonce jsem tu narazil na převis s ohništěm, kde nejspíš přespávají nějací trampové.
Ale to už jsem pomalu začal stoupat na nejvyšší vrchol Adršpašsko-teplických skal, na 786 metrů vysoký Čáp nebo Čapí vrch.
I tento vrchol zdobí několik zajímavých pískovcových skalních útvarů.
A úplně na vrcholu je rozhledna postavená ze dřeva a ocele, na kterou jsem si také vystoupal.
A pak pokračoval dál do vísky Skály.
Nejprve jsem si došel na pití do zdejšího zámečku, který byl vystaven v 16. století. Zrovna tu byl na výletě také nějaký dětský tábor.
A pak jsem se vydal na samotnou zříceninu.
Hrad byl postaven na konci 14. století. Založil ho Matěj Salava z Lípy. A zdědil jeho syn Matěj. Pořádal však loupeživé výpravy, a tak si napadaná města vynutila na králi Jiřím z Poděbrad zboření hradu. A to se také v roce 1447 stalo. Hrad byl však opraven a o sedm let později měl nového majitele jakého si Kočku. Podle něj se hradu říkalo Katzenstein. V roce 1513 se ho neúspěšně pokusil dobít slezský lehnický kníže. Hrad později vlastnil i Vojtěch z Pernštejna a od roku 1544 Bernard Žehušický. Ten tu však nebydlel, a tak hrad zpustl.
Hrad se také dostal do několika historických románů Aloise Jiráska. A to Skály či Skaláci. Pověst zde vypráví, že se zde na věží mělo objevovat zvláštní světlo. Také zde prý měl žít tajemný doktor Výborský, který se podle příběhu Aloise Jiráska měl umět učinit neviditelným.
I zde jsou dvě vyhlídky. A tak jsem opět fotil a z fotografií udělal další fotoblog „Zřícenina skalního hradu Skály“.
Sestoupil jsem zpět dolů, obešel Černé jezírko a po žluté turistické značce jsem se vydal zpět do Teplic nad Metují.
Trasa vede například kolem mariánské kapličky.
„A babičko, proč máte tak velké oči?“
Pak jsem došel ke studánce u svatého Huberta. Píše se tu, že je to studánka se zázračnou vodou.
Pověst o tomto světci říká, že jednou při lovu potkal jelena, který měl mezi parožím zářící kříž. A skrze něj mu promluvil Kristus: „Huberte, proč stále lovíš a honíš zvěř. Je na čase, abys začal hledat mě, který se za tebe obětoval.“ Po tomto setkání se pak Hubert stal knězem. Nevím, zda je to náhoda, ale těsně, než jsem ke studánce došel, spatřil jsem, jak se na mne z louky, ve vzdálenosti asi deseti metrů, dívá srnka. Chtěl jsem si ji vyfotit, ale než jsem si připravil foťák, byla pryč.
A tak mne žlutá turistická značka dovedla až do Teplic nad Metují.
První písemná zmínka o tomto městě je z roku 1362 (vláda Karla IV.)
V Teplicích nad Metují jsou dva zámky. „Horní“, z roku 1599 a tento „Dolní“ z roku 1664. Dnes je to domov důchodců.
A také kostel sv. Vavřince z roku 1724.
Už se pomalu smrákalo. A tak jsem se vydal po modré značce směrem do našeho kempu. Cestou jsem ještě potkal skupinu dětí, jak se u jednoho z místních hotelů učily jezdit na inline bruslích. Když jsem dorazil do kempu, došel jsem si na večeři a pak šup do stanu. Zítra mne čeká další výlet.
Použitá mapa: www.mapy.cz
Další reportáže z mých výletů:
