V tomto roce jsem podnikl již několik pěších túr, ale ještě jsem nebyl U Sázavy. Tak to musím rychle napravit a vydat se i tam. Tentokrát se pustím do trasy z Ledečka do Kácova, jež je též zajímavá.
A jako vždy jsem vyjel z Prahy brzy ráno. Nasedl jsem na vlak a v sedm hodin, třináct minut jsem z něj přestupoval v Čerčanech. Zajímavé je, že ve stejnou dobu je v Čerčanech i vlak jedoucí na opačnou stranu. A tak všichni trampové a dobrodruzi, kteří byli odchovaní například knížkami Jaroslava Foglara a jemu podobnými ideály (kde třináctka často hraje důležitou roli) a kteří zrovna míří na Sázavu či ze Sázavy, jistě ocení dobře zapamatovatelný čas odjezdu vlaku. Vždy třináct minut po celé nebo po půl. A to si myslím, že je to pomůcka i pro vás, čtenáře, kteří by si též rádi udělali výlet vláčkem k této oblíbené řece. Já jsem zde přestoupil do motoráčku a odjel s ním na zastávku Ledečko.
Byl jsem zde docela nedávno. V loňském létě jsem tudy procházel na své cestě Po magických místech kolem trampské řeky. Ale tentokrát se vydám jinudy. Po opačné straně řeky, neboť i tam se nalézají velice zajímavé věci. Od nádraží jsem nešel po žádné turistické značce, ale vydal jsem si to po silnici směrem k samotnému Ledečku. Přišel jsem na most přes Sázavu.
Vlevo byl k vidění ostrov s jezem a vpravo stanový kemp, kde už si pár prvních letošních výletníků postavilo své plátěné přístřešky. Dokonce jsem tu potkal partu lidí s dětmi v modrých tričkách, na kterých měli jízdní kolo a vodu. No výborně dobrodružství a výchova dětí ke sportu v přírodě, to je to, co tato věková skupina hodně potřebuje.
Na Návsi tu pod několika vzrostlými stromy mají hezkou kapličku. Je zasvěcena svaté Anně, a tak jsem si ji vyfotografoval.
Za nedlouho jsem narazil na červenou turistickou trasu, což je vlastně ta hlavní posázavská trasa, která kopíruje prakticky celý tok řeky od Davle až k Velkému Dářku u Žďáru nad Sázavou. Já jsem se po ní vydal směrem na Rataje nad Sázavou. Když jdu na takovouto pěší túru k Sázavě, všiml jsem si jedné zvláštnosti. Nevím, zda se při tom náhodou napojím na nějakou duchovní zbytkovou stopu po starých trampech a dobrodruzích, kteří se tudy toulali už od první republiky, ale vždy mne při tom napadne nějaká rýmovačka, která by se v konečné fázi mohla přeměnit i v nějakou trampskou písničku. A stejně tomu bylo i letos. Například hned dvě sloky mne napadly, když jsem šel po břehu řeky kolem kempu Kuchelníku, než jsem došel k Ratajské vyhlídce.
Ratajská vyhlídka je jedna z nejhezčích vyhlídek na Sázavu. Je z ní vidět celý meandr od Ledečka až do Rataj. A samozřejmě celý pohled dokreslují chaty, a v dálce kopce a lesy. Já jsem si tyto pohledy samozřejmě vyfotografoval a pak si vzal tužku a papír, a zaznamenal si na ně ty sloky, které mne napadly. Cestou dál mne pak ještě napadla třetí a doma jsem to pak ještě celé dodělal a upravil. Výsledek si můžete přečíst v závěru článku. Zajímavé, že vše, co jsem se v ní zmínil, to jsem skutečně tentokrát zažil.
Ovšem asi nejznámější historickou stavbou v Ratajích je hrad Pirkštejn, zvaný také jako „hrad dolní“. Byl vystavěn ve 14. století pány z Lipé. Od 18. století je v majetku církve, která zde zřídila faru, a tak je hrad pro veřejnost nepřístupný.
Ale Rataje nad Sázavou, to jsou ještě další zajímavá místa. Jednak je to železniční uzel, odkud můžou jet vlaky hned do tří směrů. Jednak na Čerčany, jednak na Světlou nad Sázavou jednak na Kolín. A to vše efektně doplňuje ocelový železniční most přes Sázavu a hned za ním tunel, vedoucí pod Žákovem na Ledečko.
A Rataje jsou také místo kempů a stanařů, kde rád pobude nejeden vodák, tramp či obyčejný rekreant. I já jsem se zde dvakrát ubytovával. Jednou jako malý kluk, když jsem se tudy vracel s dědou s babičkou z dovolené a podruhé asi před třinácti lety, kdy jsem se s naším turistickým oddílem udělali závěrečnou výpravu pod stany. Tentokrát jsem se ujistil, že kemp stále funguje a kupodivu není ani moc drahý, takže ubytování by tu neměl být problém pro nikoho. Já jsem se zde vyfotografoval také zajímavý indiánský totem, který je zde vystaven. A pak se šel podívat pod most, za nimž se nalézá několik chat. A na té první je nápis „Zatopené údolí“. Že by se tak po vzoru trampů jmenovala zdejší chatová osada? Možná ano a já bych si pak mohl přidat návštěvu trampské osady i při tomto výletu.
Když jsem si vše prohlédl vydal jsem se dále po červené turistické značce. Vystoupal jsem lesy do kopců a přišel do malebné vesničky Malovidy. Nejvíce na mne zapůsobila klasická dřevěná roubena a boží muka, které se nalézají hned vedle sebe.
A také kaplička Sv. Panny Marie Karelské, která se nalézá ve společnosti vzrostlých stromů na svahu za Malovidami.
A tak pomalu scházím z lesnatého svahu do Českého Šternberku. Na jedné z vyhlídek je v dálce nádherně vidět stejnojmenný hrad, takže jsem si ho vyfotografoval. Je to pohled, jaký asi zná málokdo. A přitom ho tu máte jak na dlani.
Když jsem došel samotné obce, bylo poledne. V poslední době, vždycky, když jsem sem dorazil, (například Po magických místech kolem trampské řeky), tak bylo odpoledne, a sluníčko jsem měl vždy proti hradu. Ale tentokrát nikoliv, a tak jsem byl rád, že jsem si mohl vyfotografovat celé panorama hradu z pozice příhodného slunečního osvětlení. A pak jsem si došel do jedné ze zdejších restaurací na oběd.
Z nádvoří je nádherný výhled na řeku a celé okolí. A jako vždy, když tu jsem, tak tu jsou i sokolníci, kteří své dravé ptáky představují návštěvníkům.
Interiér samotného hradu jsem sice nenavštívil, ale přeci jsem toto místo bez návštěvy nechtěl opustit. A tak jsem tentokrát navštívil věž zvanou „hladomorna“. Jedná se hlavně o předsunutou baštu určenou k obraně hradu. Byla postavena na přelomu 15. a 16. století nejvyšším českým sudím Petrem Holickým ze Sternberga a dokončen jeho synem Janem.
Zakoupil jsem si vstupenku a vystoupal po točitém kamenném schodišti až nahoru. Zamřížované propadlo v podlaze dává nahlédnout do toho, jak se asi středověcí odsouzení v hladomorně cítili. Většina středověkých hladomoren, byla vlastně hluboká jáma, kde provinilci umírali hladem a žízní. Když se do takovéto místnosti dostali, obklopovala je pouze tma a kosti jeho předchůdců. Ven už se zkrátka nijak dostat nešlo.
A přízemní dveře, které jsou tady, tak ty byly vybudovány až v 19. století.
A tak se loučím z hradem Český Šternberk a pokračuji dále. A za chvíli se dostávám k Brtnici, kde se nalézá socha Sv. Prokopa.
Vyfotografuji si ji a v tom si všimnu, jak na nedalekém poli je podivný oblak. A to, co jsem tam viděl, to jsem snad ještě nikdy neviděl. Nalézá se tam úl zhotovený z maringotky a kolem něj se rojilo snad tisíce včel. A tak jsem se to pokusil vyfotografovat. Vidíte ty tisíce teček? To jsou všechno včely.
Naštěstí jsem žádné žihadlo nedostal a pokračoval jsem dále na most přes Blanici (Vlašimskou) To protože v jižních Čechách je ještě jedna řeka Blanice, a to Vodňanská. Ale ta Vlašimská se tady kousek odtud už vlévá do Sázavy.
A přecházím další kopec a konečně se opět vracím dolů k Sázavě. Tentokrát sestupuji k Soběšínu. Nejprve procházím kolem fotbalového hřiště, které zrovna využívá parta nějakých místních kluků. A pak se jdu podívat na lávku. Je z ní vidět nádherný splav, ke kterému zrovna připlula poměrně početná skupina vodáků.
Ale musím jít dál, před sebou mám ještě asi osm kilometrů. A tak jdu místy, kterým teď dominují hlavně opuštěná tábořiště dětských letních táborů. A protože je květen, už nebude dlouho trvat, a tato místa zanedlouho opět ožijí dětským křikem, hrami a dobrodružstvími. A díky nejrůznějším skautským a turistickým oddílům dokonce ožívají už teď. Poznal jsem to, když jsem si šel vyfotografovat splav u Mazourova. Nalezl jsem tady šifrovaný vzkaz. No hezký. Právě si připadám jak Rychlé šípy, když našly ve Stínadlech vzkaz od Vrány. Že bych si ho jen tak pro zacvičení zkusil rozluštit? Brát jsem si ho samozřejmě nechtěl. To se přeci nedělá. Dodnes si pamatuji, co se nám stalo, když jsem byl v šesté třídě na letním táboře. Měli jsme s kamarádem dobře rozběhnutou takovouto fáborkovou hru a těšili jsme se jak v ní uspějeme. Když v tom nám nějaký nerudný dědek, část fáborku ztrhal a my jsme z toho byli velice smutní, protože se kvůli tomu hra dohrát nedokázala. A co, kdybyste, milí čtenáři, si tuto šifru také zkusili? Vzhledem k autorským právům ji sem přepisovat nebudu, ale dám sem podobnou na stejný princip, ale kratší. Máte ho v následující tabulce. V hořejší části je zašifrovaná šifra, a v té spodní je bílým písmem správné vyluštění. Takže stačí když si řádky v té spodní tabulce označíte kurzorem.
88 7777 2 9999 2 888 999
777 666 7777 8 666 88
22 555 2 8 666 88 222 44 9999
Tato šifra je klasické psaní SMS zprávy:
U SAZAVY ROSTOU BLATOUCHY
Dětské letní tábory jsou úžasná věc, protože děti by dobrodružství v přírodě zkrátka zažívat měly. A když se k tomu pak přidají všechny ty zážitky a vzpomínky na ně. K významné historii letních táborů se totiž váže i další moje zástavka. Mělo to však jeden háček. Červená turistická trasa totiž nevede po břehu, ale výš po svahu. Důvod je prostý. Je tady chatová osada Mazourov. Jenomže tam naproti se nalézá něco, co se k historii českého letního tábornictví neodmyslitelně vztahuje. Masarykův letní tábor – YMCA. A tak jsem poprosil místní chataře, zda bych se mohl nějak dostat dolů k Sázavě. A bylo mi vyhověno. Došel jsem až ke břehu a udělal pár fotografických záběrů, tohoto letního tábora. Do lodiček tam právě nasedal nějaký vodácký oddíl. Masarykův letní tábor, na některých mapách je též uváděn název „Allan camp“, vznikl v roce 1921, a tak je pokládán za vůbec nejstarší letní tábor v českých zemích. Jméno mu osobně propůjčil prezident Masaryk, který byl velkým propagátorem hnutí YMCA (Young Men's Christian Association – křesťanské sdružení mladých mužů). Původně se zde nalézalo osm objektů: budova pro správu tábora, jídelna a šest velkokapacitních stanů. V dalších letech tu postupně vznikaly objekty další (hřiště, indiánská vesnice, přístaviště, skluzavka, kino, hygienická zařízení a další. V roce 1928 pak byly místo stanů pro účastníky vybudovány dřevěné chaty. Nic proti chatám, zřejmě vedoucí tábora proto měli svůj důvod, ale já osobně jsem toho názoru, že nad stanové tábory zkrátka není, neboť stany mají na rozdíl od chatiček svoje zvláštní kouzlo a dobrodružství.
Zajímavé jsou i hlavní cíle tehdejšího zdejšího tábora. Jsou to především, upevnění zdraví, poznávání přírody, výchova k samostatnosti, občanství, demokracii, vůdcovství, k rozvoji schopnosti a zručnosti a protože šlo o křesťanské sdružení, tak zde byl zachováván i křesťanský duch. Potěšující je však fakt, že přes léta německé okupace a přes léta totality, kdy patřil Československému svazu mládeže, vydržel tábor až dodneška. A tak jsem v něm i já osobně, a to se svým turistickým oddílem a společně jedním dalším spřáteleným oddílem pobýt cca před dvěma roky jeden víkend.
A tak jsem pokračoval dál ke svému konečnému cíli dnešního výletu, ke Kácovu. Okolí Kácova je také známo tábory, a to převážně skautskými. Dokonce i já jsem měl v roce 1990 možnost na jeden skautský tábor jet, protože jsem byl tehdy členem skautského oddílu (viz Proč jsem se zapojil do „Skautského šátkového dne“). Ale už ani nevím, proč z toho tenkrát sešlo a já jsem nejel. Do dnes mě to mrzí. Ale co se dá dělat, Kácov si prohlédnu i tak. On je totiž kromě tábornictví prosáknut i historií.
Nejprve jdu kolem farního kostela Narození Panny Marie, který byl do současné podoby přestavěn v roce 1862. Jsou v něm uloženy ostatky sv. Liberáta.
Nedaleko něj, na návsi, je sousoší Panny Marie a 14 svatých pomocníků. Je to jeden z tzv. morových sloupů, které byly v Čechách stavěny po morové epidemii v retech 1713-14. Kácovu ho darovala kněžna Anna Marie Toskánská v roce 1736.
A pak je to renesančně-barokní zámek postavený v letech 1726-33 již zmíněnou kněžnou Annou Marií Toskánskou.
Když jsem se tudy prošel, vydal jsem se směrem k vlakové zastávce. U ní se však nalézá kemp, ze kterého je nádherný výhled, jak na Sázavu a zdejší splav, tak na celé panorama zdejšího zámku. A tak ho nemůžu nechat ujít si ho vyfotit. A pak už samozřejmě na vlak. Motoráčkem do Čerčan, odkud, jak jsem se zmínil, odjíždí vlak do Prahy v dobře pamatovatelný čas 19 hodin, 13 minut. A tak se určitě zase k Sázavě někdy vrátím, protože tady je pořád chodit kam na výlety.
A závěrem ještě slíbenou rýmovačku. Pokud by se mi jí někdo pokusil zhudebnit bude mi velkou ctí.
V jedné zahradě pejsek štěká
V údolí se kroutí Zlatá řeka
Peřej u zátoky klidně hučí
U hlavy mi přitom včely bzučí
Ref.
Tam u Sázavy,tam hučí splavy.
Tam u Sázavy, tam voněj trávy.
Tam u Sázavy, dobré jsou zprávy
Tam u Sázavy, nebolej hlavy
Srnka se pase u krmítka
Na skalním ostrohu je vyhlídka
Na řeku a chaty tam v údolí
A lesů jsou plné kopce vdáli
Vodáci plují tokem řeky
Na břehu po cestě chodí treky
Pak všichni staví stan v jednom z kempů
Sešlo se tam také plno trempů
Pod hradem jede motoráček
U stanů zahořel táboráček.
Všichni pak společně vzpomínají
Jak to bylo tenkrát v tomto kraji.
Zdroje: wikipedie, zdejší informační tabule, odkazy uvedené v textu,
http://www.hrady.cz/index.php?OID=1784
http://www.hradceskysternberk.cz
http://www.kacovskybeh.cz/Historicka-mista-na-trati/87-km
http://www.kacov.cz/index.php?id=O-mestecku-2&clanek=Zakladni-informace
Související články z dalších výletů:
1-24. : Rubrika Po stopách trampské historie s dalšími obdobnými reportážemi z mých výletů
