Byla to jedna aktuální záhada, která mne motivovala k tomu, abych svůj další pěší výlet udělal do okolí Úštěku. Vždyť i tam se nalézají zajímavá turistická místa, která stojí za navštívení.
Do Úštěku jsem se dostal vlakem. Z Prahy se tam tak dá dostat docela v pohodě. Z hlavního nádraží jede vlak do Lovosic. A tam se přestupuje na zastávkový vlak ve směru na Českou Lípu. A tímto způsobem jsem se tam dostal i já.
Jedním z nejzajímavějších staveb v Úštěku jsou tzv. „ptačí domky“. Ty byly postaveny v první polovině 19. století. Jsou to jakési dřevěné přístavky s pavlačemi na zdejší pískovcové skále, do níž mají také vytesány sklepy a chodby. A tak připomínají jakési ptačí úkryty. Nalézají se nedaleko nádraží, a tak jsem se sem vydal úplně nejdříve.
A pak jsem se vydal do centra města. Nejprve prošel kolem „České brány“, což je zbytek věže, která zpevňovala zdejší hradby. Postavena byla roku 1525 na místě starší brány ze 14. století. A takto zbořena byla roku 1830.
A pak jsem přišel na náměstí. Opět jsou tu nádherné domečky, kterým dominuje zdejší barokní kostel sv. Petra a Pavla z let 1764-1772.
Poblíž náměstí se nalézá tzv. Pikardská věž, což je nejmohutnější věž zdejšího městského opevnění. Byla postavena v roce 1428 za husitského hetmana Václava Cardy z Petrovic. Právě proto se jí říká „pikardská“, protože pikardové bylo hanlivé označení pro husity. Dnes je v ní umístěno Muzeum čertů, ve které se zrovna konala akce pro děti s piráty.
Vedle věže jsem si došel na oběd do zdejší restaurace. A kromě toho naproti se buduje nové akvárium, které je již zpřístupněno veřejnosti. K vidění je zde řada našich sladkovodních ryb, které je zde možné vidět v plné své kráse. Kapři, štiky, úhoři, sumci a další.
Když jsem si prohlédl historické město, vydal jsem se dál. A to za hledáním zdejší záhady. Totiž dva dny před tím, než jsem se sem vydal, jsem se z článku „Kruhy v obilí: Přistanou u Úštěka mimozemšťané?“ dozvěděl, že na poli za městem vznikl obrazec v obilí. Vydal jsem se pěšky po hlavní silnici na Lukov. Vpravo na kopci je jako zdejší dominanta vidět poutní místo Kalvárie. I tam se dnes chystám.
Podle mapy jsem věděl, že právě tady by někde měl být ten agrosymbol. Ale z hlavní silnice nikde nebyl vidět. Šel jsem po silnici téměř až na konec pole a odtamtud si to střihl stopou po traktoru. Tou jsem přišel až do Svobodné vsi. A opět ho nikde nevidím. Počítal jsem s tím, že takhle nebude asi moc vidět, neboť je to velký prstenec jehož šířka je asi jen půl metru. A navíc pole je relativně v rovině. Přišel jsem tedy až k prvním chalupám a od nich jsem si to dal hned jí nejbližší stopou po traktoru. A takhle jsem to nakonec nalezl. Obrazec se objevil už 28. června, kdy ho objevili zdejší zemědělci. Má tvar kruhu, a jsou v něm dvě linie, které se kříží v místě zlatého řezu. Kromě toho mně ty linie i tak trochu připomínají indiánské týpíčko (viz Po stopách českých indiánů).
Obilí neleží úplně těsně na zemi, ale dalo by se říci že místně se zvedá. Možná je to tím, že obrazec je tu už dva týdny, a tak se stébla opět začínají zvedat. Je to však jasný signál toho, že nejsou zlomena, ale jen poležena, neboť zlomená by uschla. A skutečně jsem tu viděl velice málo stébel ohnutých zlomením. Většinou byla nezlomena a v úhlu jejich směru vyrůstala z hlíny a nebo byla u kořene pravidelně ohnutá. Kromě toho jsem si z obrazce pár stébel odebral a po víkendu pak zaslal jednomu svému známému cerealogovi na zkoušku buněčné struktury, zda je obrazec pravý a nebo falešný. Protože jediná dosud známá spolehlivá metoda k určení pravosti se dá poznat pouze z detailního rozboru buněčné struktury postiženého obilí.
Na mapě okolí obrazce jsem našel ještě další dvě souvislosti se zlatým řezem. A to v jeho umístění.
- obrazec je na jedné přímce s poutním místem Kalvárie a zříceninou hradu Helfenburk (viz Hrad Helfenburk u Úštěku), přičemž poutní místo Kalvárie odpovídá poloze zlatého řezu
- obrazec je také na jedné přímce s historickým centrem Ústěku a zříceninou hradu Hřídelík. A i zde poloha obrazce odpovídá zlatému řezu. O obrazci jsem pak referoval v článku „Obrazce v obilí ze začátku léta“.
Když jsem si obrazec prohlédl, pokračoval jsem dál po žluté turistické značce. Ve směru na Kalvárii. Sice turistické značení je tu docela špatně zajištěno, neboť jsem si dvakrát zašel i přesto, že jsem se díval všude kolem sebe i zpátky za sebe, zda tam nějaká značka není. Ono se totiž při pěší túře vyplatí, když nevíte, jestli jdete správně, podívat zpět, zda tam nejsou značky, které vedou v protisměru. Ale ani to tu nebylo. Ale cestu jsem přeci jen našel. Nejprve jsem prošel kolem skalního útvaru „Opičí hlava“.
A pak jsem se konečně dostal k poutnímu místu Kalvárii u vísky Ostré. Nejprve se jde kolem nádherně malované křížové cesty.
Ta mě potom přivedla pod dlouhé schodiště, které vede až nahoru ke kostelíkům.
Poutní místo Kalvárie se skládá ze dvou větších kaplí a mezi nimi kaplí božího hrobu. Bylo vystavěno v letech 1704-1707 stavitelem Octaviem Broggiem. Mimochodem zdejší terasa je jediné místo odkud lze vidět obrazec v obil, který se nalézá na poli pod ním.
Pokračoval jsem dál přes vísku ostré, kde je několik staveb lidové architektury.
Přešel jsem parkoviště a tady nastoupil na okruh, který by mne měl dovést až ke zřícenině hradu Helfenburk. Vydal jsem se po okruhu vedoucím po okolí, ze kterého je například hrad hezky vidět z dálky.
A pak jsem konečně k hradu dorazil. Hrad vystavěli ve 14. století pravděpodobně Berkové z Dubé. V roce 1375 ho koupil tehdejší druhý pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Ten ho využíval jako své venkovské zázemí. Po něm tu krátce pobýval i jeho nástupce Jan z Jenštejna, o kterém jsem se zmínil ve fotoblogu „Hrad Jenštejn“. V dobách jejich pobytu byl hrad podstatně rozšířen. V roce 1422 hrad získal purkrabí Aleš z Malíkovic a po něm biskup Konrád z Vechty, který se tu údajně zabýval i alchymií a magií. Posledním majitelem byl Vilém z Illburka. A po vymření jeho rodu roku 1538 hrad zpustl. Poté ho drancovaly války. A až v roce 1887 hrad zakoupil průmyslník, hrabě Josef von Schroll, jenž ho začal upravovat pro turistické účely. Například tu nechal vystavět romantickou 30 metrovou věž.
Ve 20. století převzal hrad Český svaz ochránců přírody a později zde vzniklo i občanské sdružení „Hrádek“, které se o hrad stará. Dřevěný srub sem byl přesunut až ve 20. století. Je to zachráněná roubená stavba z okolí, které by jinak hrozil zánik.
K hradu se vztahuje i několik pověstí. Například o pokladu který hlídá černý havran a nebo ďábel. Tam, kde je, se prý prozrazuje modrou září a lze ho otevřít jen na květnou neděli. Podle jiné pověsti se kdysi hradu zmocnily opice, které pak škodily i v okolí. Já jsem si to tu samozřejmě celé prošel a přitom nafotografoval fotografie, které jsem použil pro fotoblog „Hrad Helfenburk u Úštěku“.
Z hradu jsem se vydal po žluté turistické značce, která by mne měla přivést zpět do Úštěku. Cestou jsem si ještě všiml ohrady, ve které byly chování vzácní bílí jeleni.
A pak jsem konečně dorazil do Úštěku. Ještě jsem si vyfotil panorama zdejších památek a už si to namířil na večeři a na vlak, kterým jsem se vrátil domů. Ovšem nemyslete si, že i když jsem chodil jen v okolí Úštěku, že jsem toho moc neušel. Na googlemapě mi vyšlo, že to bylo slušných 17 kilometrů. A přitom jsem viděl hezké historické město, kruh v obilí, poutní místo, středověký hrad a nádhernou přírodu.
Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991
použitá mapa: www.mapy.cz
foto: Libor Čermák
Související reportáže z dalších výletů:
