Opět jsem mezi blogy zaznamenal pár názorů, které by Čechy nejraději viděli v područí východu. Na to, zda víc patříme k západu či k východu, byste se měli ptát obyčejných lidí, co je jim bližší.
Chtěl bych říci, že se mi zásadně nelíbí, když někdo z venku rozhoduje o tom, zda Češi patří ke kultuře či politice východní nebo západní Evropy. Já osobně se totiž domnívám, že to, zda český národ patří víc k východu nebo k západu, by si měli určit především oni sami obyvatelé Česka, kam se víc cítí. A jestli chce nějaký zdejší a nebo zahraniční „odborník“ nás přiřadit k východu, tak ať se nejdřív ptá běžných Čechů, aby je do nějakého kulturního okruhu nepřiřadil proti jejich vůli. Ať se podívá, jak běžný český člověk žije. Zda píše latinkou nebo azbukou, zda je tu víc katolíků s protestanty a nebo pravoslavných, kam to zdejší lidi táhne víc na dovolené (do hor a letovisek v západní Evropě a nebo v Rusku?). A zda tu místí lidi obdivují víc západ a nebo a východ. Velice bych se divil, kdyby tento „odborník“ na geopolitickou příslušnost dospěl k názoru, že Češi mají větší vztah ke státům východní Evropy než k západu!
Když už jsem nakousl tuto otázku, chtěl bych upozornit na jeden zajímavý český fenomén, jenž v takové míře má obdobu jen u málokterého evropského národa. Vznikl mezi nejprostšími lidmi zhruba před devadesáti lety a stalo se to tehdy doslova masovou záležitostí. Byly to doslova deseti tisíce převážně mladých lidí, kteří ve dvacátých a třicátých letech 20. století propadly velice zvláštní zálibě, tzv. trampingu. Co je to tramping? To je život po vzoru traperů z amerického divokého západu. Tyto české trampíky fascinovalo vše, co se odehrávalo od Aljašky, přes Kanadu, Spojené státy až po Mexiko. Jezdili do přírody a žili v souladu s ní. Spali pod širákem, pod stany a postupně i v chatách, ze kterých zakládali trampské osady.
Svůj obdiv k americkému divokému západu zpečetili i pojmenováním oněch osad. A tak například ve Zlatém kaňonu u Sázavy můžeme dodnes nalézt trampské osady Dakota nebo Toronto (viz Pěší túra z Týnce do Zlatého kaňonu). Dále proti toku Sázavy můžeme narazit na osady Merida, Montána či Ontario (viz Na běžkách trampským krajem kolem Sázavy nebo Údolím Chroustů za středověkými hrady u Sázavy). Na Kocábě zas můžeme narazit na osady Luisiana nebo Utah (viz Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně). Na Brdech, třeba osada El Paso (viz Putování po trampských Brdech) a na Jevansku zas osady Kansas či Colorado (viz Pěší túra do „Záporna“). A takto bychom mohli pokračovat dále. Jak je vidět, kladný vztah těchto trampíků k západu a k americkému kontinentu z toho přímo čiší. A ještě k tomu přidám, že trampské osady si začaly volit svoje „šerify“, vyráběly si například své „totemy“ a vůbec se celkově inspirovali divokým západem.
Ale zkuste se teď schválně podívat na kolika trampských osadách mají například vyvěšené ruské prapory nebo kde večer u ohně zpívají na místo klasické trampské a countrymusuc ruské častušky? Asi byste je hodně špatně hledali. A tak je to i s dalším běžným obyvatelstvem. České obyvatelstvo zkrátka, ať chcete nebo ne, tíhne k západu. A pokud tam nějaký národ tíhne, tak by tam také měl patřit!
Ale vždyť už tam stejně dávno historicky patříme. Tak to ať si to laskavě všichni ti rádobyodborníci, kteří by nás rádi viděli v jednom pytli s Ruskem a jemu podobnými státy, laskavě uvědomí.
Howgh.
Foto: autor
Související články v rubrikách
