Kluci na svých kolech pokračovali ještě kousek za osadu Maják. A tam je odbočka k onomu posvátnému místu, ke kterému nevedou žádné turistické značky. Přejeli můstek přes Kocábu a tam to přišlo.
Ono se to totiž nalézá až tam nahoře na kopci! A tam se na kolech už vyjet holt nedá. Nedalo se nic dělat. Nejen kluci ze skautské družiny Myšáci, ale i Páťa si svého Zláťu musel vzít pěkně na rameno a vyšlapat s kolem po vyšlapané cestičce lesem až nahoru. A všichni si museli přiznat, že to byla docela fuška. Sám Páťa si po cestě musel několikrát odpočinout a svoje kolo položit na zem. Ale nakonec to i on zvládl. Kopec se už zaobloval a už nebyl tak prudký. A mezi stromy se objevil zvláštní stojící kvádr postavený z menších kamenů. Kluci si svá kola nechali opřené u stromů a šli se k tomu podívat.
„Tak jsme tady!“ prohlásil Jerry, tohle je Svojsíkova mohyla, takový pomník zakladatele českého skautingu. Poprvé byla vystavěna po skončení 2. světové války. A představ si Páťo, že ji tu nastavěli žádní zedníci. Ale kluci, staří jako my nebo ty. Umíš si představit, že sem nahoru poctivě rukama vynášeli jak kameny, tak vápno a písek na maltu? A když to měli hotové, umístili na ní ještě bronzovou desku se Svojsíkovým portrétem. Jenomže si představ, co přišlo potom. Padesátá léta a s nimi komunisti a i svazáci. A protože těm se skauting nelíbil, tak víš, co vymysleli?“
Páťa popravdě přiznal, že neví.
„Vzali výbušninu, a tuhle mohylu, kterou tu skauti v potu tváře stavěli na památku svého zakladatele, jednoduše odstřelili. A teprve až v roce 2008 ji stejným opět postavili skauti ze Zbraslavi.“
Páťa poslouchal a říkal si, že to snad není možné. Jakou měli tenkrát, v době té komunistické diktatury neúctu k zálibám a koníčkům jiných lidí. Skautíci se tu rozhodli, že na tomto jejich posvátném místě si slíbí, že budou dobrými skauty, že budou dodržovat skautské desatero a hlavně budou spolu přátelit i nadále. A Páťu porosili, aby je tu vyfotografoval. A pak se vrátili ke svým kolům a s nimi opatrně sešli dolů zpět ke Kocábě. Když přešli most a ocitli se znovu na asfaltce, Páťa se se všemi rozloučil. „Díky za všechno. Za naučení morseovky i za výlet k mohyle.“
„Není zač.“ odpověděl mu Jerry. „Na našich výpravách se rádi seznamujeme s takovýmito lidmi, jako jsi ty nebo ti trampíci, co tam v osadě připravovali oheň a hráli na kytary. O to jsou pak ty naše výpravy lepšími dobrodružstvími.“
Na závěr si ještě na zvoncích svých kol zazvonili „cink, crrr, pauza, crrr, cink, crrr, pauza, cink, cink, cink, cink, pauza cink, crrr, crrr, crrr.“ Pokud i ten, kdo čte toto dobrodružství a morseovku umí, poznal, že to byl pozdrav „ahoj“, tak ho samozřejmě chválím. Poté si všichni nasedli na kola. Skautíci pokračovali dál po proudu Kocáby do Štěchovic. A Páťa? Ten byl Zláťou také pochválený. Hlavně za to, co se všechno během dnešního výletu naučil. A tak si vyjel zpět přes trampské osady. A po třinácti minutách nepřetržité jízdy na kole ho teleportací Zláťa přenesl zpět na ryklickou cyklostezku. Tak opět doma. Uklidil kolo zpět do garáže a už se těšil na další výlet.
(Další dobrodružství zase někdy příště)
První výlet: po Modřanské cyklostezce: 1. díl: Nečekaná výhra, 2. díl: Opravdu zvláštní kolo, 3. díl: Cesta pod Vyšehradem, 4. díl: Zloděj na cyklostezce,
Druhý výlet: Ve skanzenu: 5. díl: O své kolo se musíš starat!, 6. díl: Školák z 19. století, 7. díl: Páta a kolo Zláťa: Jak Páťa pomohl propadlíkovi
Třetí výlet: Na Dlouhých stráních: 8. díl: Výlet do hor, 9. díl: Na Dlouhých stráních, 10. díl: Jak spolu vyráběli elektřinu
Čtvrtý výlet: Na Hadí řece: 11. díl: Dobrodružství na Kocábě, 12. díl: Mezi trampy, 13. díl: Morseovka na Kocábě
Reportáže z mých výletů a další články, které s tímto dílem souvisí:
Jaro na Kocábě
Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně
Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu
Další moje příběhy pro děti a mládež na mém blogu:
