Páťa se tedy na kole vydal, jak mu řekl Zláťa. Teď před sebou viděl jakési městečko a za ním kopec. Jen nevěděl, co má znamenat, že by se měl ocitnout v pohádce. Tak mu to totiž vylíčil jeho kovový kamarád. Za chvíli to ale pozná.
Tento díl navazuje na předešlou část: „O své kolo se musíš starat!“
„Vidíš to městečko?“ zeptal se chlapce Zláťa. "To je Přerov nad Labem. A ten kopec za ním se jmenuje Přerovská hůra. Tento vrch byl osídlen už od pravěku. A podle místních pověstí měl přes něj přelétat hrozivý drak. Toho asi dnes neuvidíš. Ale uvidíš tu něco jiného."
Páťa tedy šlápl do pedálů a za chvíli vjel do samotného Přerova nad Labem. A tam najednou narazil na mnoho starých dřevěných chalup.
„Co to? Já jsem teď skutečně v nějaké pohádce?“
„No skoro.“ Odpověděl mu Zláťa. "Tohle je takzvaný Polabský skanzen. Dříve takových to chaloupek bylo mnoho. Většina z nich se už bohužel nedochovala. Ale některé přece. A když místo, kde se chaloupka nacházela, muselo posloužit jiným věcem, moudří lidé se dohodli, že chaloupky úplně nezbourají, ale přemístí je do skanzenů. A tak jsou teď tady. A sem si je chodí prohlédnout tisíce lidí, aby poznali, jak se žilo dřív. Chceš nahlédnout dovnitř?“
„No to bych rád.“ Odpověděl Páťa. „Také by se mi líbilo bydlet v takovéto chaloupce.“ Páťa tedy otevřel branku skanzenu a vjel dovnitř. Se včerejší zkušeností v Praze si už dnes nezapomněl vzít s sebou zámek a Zláťu zaparkoval do stojánku na kola. Jenomže nastal další problém. Páťa by se skutečně rád podíval do skanzenu. Ale neměl s sebou peníze na vstupné. Co teď?
Chlapec vešel k pokladně a svěřil se tam se svým problémem. Paní pokladní bylo Páťi skutečně líto. A tak přemýšlela, co udělat. Nakonec ho vyzvala: „Co kdybys sis tady to vstupné třeba odpracoval?“
„Cože?“ vyhrkl Páťa. "To jako teď budete na mne chtít, abych tu třeba oral, vláčel nebo pásl husy, jako to dělali kluci tenkrát před dvě stě lety?"
„Ničeho se neboj hochu. Dostaneš oblečení, jaké nosili kluci v 19. století. Vidíš támhle tu budovu? Tam máme starou školu. Tam si sedneš a budeš nám tu dělat žáka tehdejší školy. Co ty na to?“
Páťa měl zrovna prázdniny. Že by je dnes přerušil a šel do školy? Ale za vstupné do skanzenu to přeci stojí. „Tak tedy jo. Půjdu tedy do školy. A to i teď o prázdninách.“
„Výborně“, zajásala pokladní. A pak odešla kamsi do skladu a přinesla Páťovi oblečení, které si měl vzít na sebe. Bílé tričko, široké kalhoty s kšandami a na hlavu takovou širokou kšiltovku. A k tomu dostal na záda skutečnou hnědou koženou školní aktovku. Žádný nylonový baťoh s plastovým zipem, s jakým se chodí do školy obvykle dnes. Ale pravou školní brašnu s dvěma kovovými přezkami. A pak Páťu odvedli přímo do zdejší staré venkovské školy.
(pokračování příště)
Reportáže z mých výletů: které s tímto dílem souvisí:
Na kole podél Labe
Pohádkový Přerov nad Labem
Další moje příběhy pro děti a mládež na mém blogu:
