Jak Páťa Zláťovi slíbil, druhý den se opět rozhodl, že s ním podnikne zas nějaké to cyklodobrodružství. Uschoval si ho u tatínka v garáži, kdyby náhodou přišel déšť, aby na něj nepršelo.
Tento díl navazuje na předešlou část: „Zloděj na cyklostezce“
Ale na štěstí bylo hezké počasí, což vybízelo k dalším cyklistickým vyjížďkám. Páťa si nasadil přilbu na hlavu a vyvezl Zláťu ven z garáže na zahradu. A už se na něj posadil, že si spolu vyjedou.
„Tak počkej chlapče!“ nabádal ho Zláťa. „Když chceš někam vyjet, musíš vždy své kolo zkontrolovat, zda je v pořádku. Jinak na něj raději ani nechoď!“
„A s tebou jako něco je?“ zeptal se ho Páťa.
„Například, by bylo potřeba mi přifouknout pneumatiky. Když jsi mne včera vyhrál, dostal jsi mne tak, jak jsi mne dostal. A navíc už jsme přeci také byli včera na výletě v Praze po Modřanské cyklostezce. A proto je potřeba moje pneumatiky pořádně dofouknout. Schválně si zmáčkni obě má kola. Pokud se ti má na mne dobře jezdit, neměla by se ti ani jedna moje pneumatika podařit ani trochu promáčknout.“
Páťa tedy zkusil zmáčknout obě Zláťovy pneumatiky. A skutečně se mu ji podařilo promáčknout asi o centimetr. Ale co teď? Naštěstí měl pumpičku na nafukování fotbalových míčů. A tak ji zkusil i použít na Zláťovy pneumatiky. Nejprve přední kolo. Na hadičku pumpičky našrouboval správný konec. Pak vyšrouboval víčko od ventilku, nasadil do něj hadičku od pumpičky a začal pumpovat. Šlo to sice pomalu, ale šlo to. A za chvíli skutečně pneumatiku předního Zláťova kola nešlo ani o milimetr promáčknout. Tak to prý má být správně. Když se mu takhle podařilo napumpovat přední kolo, stejným způsobem dofoukl i zadní kolo. „Výborně“ Pochválil chlapce Zláťa, když mu napumpoval obě kola. Páťa teď už konečně šlápl do pedálů. A skutečně se mu najednou jelo o mnoho lépe než včera.
„Tak kam teď pojedeme?“ Zeptal se chlapec svého nového kovového kamaráda.
„Kam? No přeci na ryklickou cyklostezku, která vede kolem potoka. A navíc tam nejezdí vůbec žádná auta, takže budeš i v bezbečí.“ Páťa tedy opustil jejich zahradu, zamířil si to ulicemi až k potoku.
Podél něho se nalézá krásně vyasfaltovaná cyklostezka. Nedávno ji tu vytvořili na staré cestě, která se před tím skládala jen z nějakých podivných betonových panelů.
„Tak a co teď? Zeptal se Páťa.
„No, co asi?“ odpověděl mu Zláťa. „Zas šlapat v kuse třináct minut, abychom se mohli spolu opět teleportovat na náš dnešní výlet. Nebo ty jsi zapomněl?“
„Ne.“ A tak si hoch připravil svaly na nohou a rozjel se. Pět minut, deset minut, dvanáct minut.
„Za minutu to přijde,“ řekl si. A tak ještě vydržel chvíli šlapat. A najednou se ocitl místo ryklické cyklostezky na břehu nějaké poměrně široké řeky s železničním mostem. Cesta byla nejdříve asfaltová. A pak najednou jen zpevněná, ale to nevadí. I na ni se mu celkem dobře jelo.
„To je zas Vltava? Jako včera?“
„Ne“, odpověděl mu Zláťa. „Tentokrát je řeka Labe. A ty teď jedeš od Čelákovic proti jeho toku. Jeď pořád rovně, pak zahni podél lesa doprava a za chvíli se ocitneš doslova v pohádce.“
(pokračování příště)
Reportáže z mých výletů: které s tímto dílem souvisí:
Na kole podél Labe
Další moje příběhy a seriály pro děti a mládež na mém blogu:
