Když Páťa vyšel ze štol Alkazaru, přijel sem na kolech nějaký tábor. Ale, jeho členové byli oblečeni do středověkých oděvů. No, jo, vždyť se vlastně nacházel na cyklostezce „Po stopách českých králů“.
Tyto cyklotrasy jsou celkem čtyři. Všechny začínají v nedalekém Berouně. Ale teď nezaměňovat s pražským metrem. Trasa „A“ vede Z Berouna do Karlštejna, trasa „B“ k hradu Žebrák a Točník, trasa „C“ do Vráže a trasa „D“ do Nižboru. A z Berouna sem přijeli i ti táborníci.
Jejich vedoucí si všiml Páťova zlatočerveného kola. „Podívejte se, ten má hezké kolo!“ A zavolal na Páťu, aby mu šel jeho kolo ukázat. Páťa tedy se Zláťou přišel. A vedoucí opět poznamenal: „To by byl pěkný koníček!“
„Jaký koníček?“ Zeptal se Páťa.
Takovýto. Ukažte kluci tomu cyklistovi, jaké máme koníčky!“
A táborníci rychle ukázali Páťovi svá kola. „Jsme cyklistický tábor se středověkou tématikou. A řídítka každého kola tak byla opatřena koňskou hlavou vyrobenou z kartonu. Byl to moc hezký nápad, že to vypadalo, jakoby všichni jeli na koni. A tak vedoucí půjčil i Páťovi barvy a nabídl mu i jeden karton. Z toho si Páťa nejprve podle šablony nakreslil a pak i vystřihl koňskou hlavu. A tu pak vybarvil. Teď už jen zbývalo si ji připevnit na řídítka.
A pak, ať si s nimi i zazávodí na kolech. Přijeli k němu čtyři kluci, a to zhruba stejného věku jako byl Páťa. Byla určena trasa. Pojedou tři kolečka. Odtud nejprve směrem k Berounu. A u informační cedule na konci lomu se mají otočit a jet zpět směrem k Srbsku. Pak se otočí u lávky přes Kačák a zpět sem.
„Tak, kluci, připravit, ke stratu, pozor teď. Kluci se rozjeli na vytyčenou trasu. Páťa šlapal, co to nejvíc jde. Nejprve zvládli jedno kolečko, potom druhé kolečko a na konec třetí kolečko. A ku podivu přijel druhý.
„A tak ho vedoucí táborníku pochválil. „A jestli chceš, můžeš se podívat na naši rytířskou bitvu.“
To Páťu zajímalo. A tak si kluci vzali své meče. Nebyly to však takové ty kovové, jako měli skuteční středověcí rytíři. Ty jejich byly dřevěné, omotané molitanem, mirelonem a dalšími měkkými materiály. To, až se budou šermovat, aby se nikomu nic nestalo. Pravidla byla jednoduchá. Bojovníci se rozdělili na dvě půlky, a pak proti sobě bojovali svými meči. Nesměli se zasahovat jen do hlavy, do krku, do podpaždí, do rozkroku a od kolen dolů. Byla to skutečně hezká podívaná. Vždyť takto se konají i celé akce, kterým se říká dřevárny. Když jedna strana zvítězila, Páťa se s nimi rozloučil a nesedl na Zláťu.
„Hezkého si vyrobil koníka.“ Pochválil ho jeho kovový kamarád. „A ještě líp si závodil. Už si zasloužíš, abych tě mohl přenést zpět domů. Tak se připrav a třináct minut nepřetržité jízdy na kole je tvých.“
Páťa se rozjel a vydal se ve směru k Berounu. Řeka kolem něj vesele bublala. A v jednu chvíli se i na druhém břehu vysoko nad řekou objevilo historické městečko Tetín. Právě tam byla prý zabita svatá Ludmila.
A jak Páťa šlapal, Berounka se proměnila v potok a cyklostezka „Po stopách českých králů“ v cyklostezku ryklickou. Páťa byl opět zpět doma. A už se těšil, kam ho jeho zlatočervený kamarád vezme na výlet příště.
Další dobrodružství zase někdy příště
První výlet: po Modřanské cyklostezce: 1. díl: Nečekaná výhra, 2. díl: Opravdu zvláštní kolo, 3. díl: Cesta pod Vyšehradem, 4. díl: Zloděj na cyklostezce,
Druhý výlet: Ve skanzenu: 5. díl: O své kolo se musíš starat!, 6. díl: Školák z 19. století, 7. díl: Páta a kolo Zláťa: Jak Páťa pomohl propadlíkovi
Třetí výlet: Na Dlouhých stráních: 8. díl: Výlet do hor, 9. díl: Na Dlouhých stráních, 10. díl: Jak spolu vyráběli elektřinu
Čtvrtý výlet: Na Hadí řece: 11. díl: Dobrodružství na Kocábě, 12. díl: Mezi trampy, 13. díl: Morseovka na Kocábě, 14. díl: U Svojsíkovy mohyly
Další moje příběhy pro děti a mládež na mém blogu:
