Naučit se morseovku? Tedy to je něco! Zvládne to Páťa? Peřeje Kocáby v trampské osadě vesele šuměly o kameny a Páťa se přitom učil pomocná slova, kde dlouhá slabika znamená čárku a krátká tečku.
„Akát, blýskavice, cílovníci, dálava, erb, Filipíny, grónská zem, hrachovina, chvátám já k vám, ibis, jasmín bílý, krákora, lupíneček, mává, národ, ó náš pán, qáká žabák, rarášek, sobota, trám, učený, vyvolaný, wagón klád, xénokratés, ýgor mává, známá žena.“ Tyto slova si Páta stále opakoval dokola. Nahlas i vduchu. Zatímco skautíci si tady, v osadě Havran, dříve Utah, dali svačinu.
Asi po deseti minutách se Jerry zeptal Páťi. „Jak to s tebou vypadá?“
A ten odpověděl: „Tak to můžeme zkusit, jestli jsem si už něco zapamatoval.“
A Králík se ho mezitím zeptal na pět libovolných písmenek. A protože Páťa odpověděl dobře, navrhli mu hoši, aby si ji s nimi vyzkoušel. A to přímo naostro. Ale Páťa nevěděl jak.
„To je jednoduché.“ „Odpověděl mu Pady. „Pojedeš s námi na kole podél toku Hadí řeky. A my ti přitom budeme vycinkávat názvy jednotlivých trampských osad, kterými právě pojedeme. A tam, kde bude název dobře viditelný na osadním domku, tam nám ho zase na svém kole vycinkáš ty. Co tomu říkáš?“
„Tak dobře“. Odpověděl Páťa. Všichni se rozloučili s trampíky v Havranu. Nasedli na svá kola a vyjeli. Po mostě přejeli Kocábu na druhou stranu. A protože je tam krásná asfaltka, nebyl tady problém jet ani pro Páťovo silniční kolo Zláťu. Všude kolem vykukovaly chatičky, až najednou Jerry začal zvonit na svůj zvonek: „crrr, crrr, pauza, cink, crrr, pauza, crrr, cink, pauza, crrr, pauza, cink, crrr, pauza, cink, crrr, crrr, cink.“
A Páťa se snažil luštit, co že mu to Jerry vlastně nacinkal. „To první bylo M, druhé bylo A, také tam bylo někde T, ale to další jsem už nepostřehl“
„Nevadí“, odpověděl mu Jerry. „Správná odpověď je – Mantrap. Na začátek, to nebylo úplně špatné.“ Pochválil ho.
A jak Páťa šlapal na svém kole, Zláťa ho ještě poučil, že osada vznikla v roce 1957 na základě chlapeckých ideálů, které ve svých knížkách psal Jaroslav Foglar. V té době bohužel zakázaný autor. To, protože psal o skautech a dalších podobných chlapeckých partách, které si žily podle svých představ plných přátelství a dobrodružství. A nikoliv podle té socialistické šablony, jak to vyžadovala tehdejší totalitní vláda. „Pamatuj si, „Páťo“, když se někdo dětem, a nejen jim, snaží brát jejich záliby a ideály a naopak diktovat to, jak že mají takzvaně „správně“ žít, či dokonce, jaké že mají mít správné politické názory, je to zvrácenost v každé době! A o to víc dvojnásobná, i kdyby se náhodou něco podobného stalo v současnosti. Každé dítě má právo žít, tak jak je to pro něj nejpříjemnější, a ne tak, jak chce někdo vysoce postavený tam někde nahoře.“
Chlapci jeli dál. Zanedlouho přijeli k velkému oplocenému hřišti s osadním domkem. A tam se skvěl nápis „Loiusiana“.
„Tak Páťo, teď je to na tobě. Můžeš zvonit!“, vyzval ho Králík.
A Páťa zapřemýšlel. „L, to je tuším lupíneček.“. A jak mu to říkal Body, že má vycinkávat ty čárky? Jako dva rychlé rychlé cinky za sebou. Tak to tedy zkusí. Začal jedním cinkem, pak tedy těmi dvěma rychlými cinky za sebou. A nakonec jeden cink a druhý cink. Tak „L“ by bylo. Teď ještě těch osm zbývajících písmenek. Tedy Ó náš pán, ibis, učený, sobota, ibis, akát, národ, akát. Skautíci Páťu pochválili a pak jeli dál. Zláťa mezitím Páťu informoval, že osada vznikla v roce 1929.
Pod jednou skálou začal tentokrát zvonit Vašek: „cink, crrr, cink cink, pauza, cink, cink, pauza, crrr, cink, cink, cink, pauza, cink, pauza, cink, crrr, cink, pauza, crrr, pauza, crrr, cink, crrr, crrr“.
„Liborty?“ vyhrkl Páťa.
„Liberty“, opravil ho Vašek a pokračovali dál.
Zláťa opět Páťovi sdělil, že tato osada je také velice stará. Vznikla už v roce 1924, když sem parta chlapců jezdila stanovat. A v roce 1926 si tu postavili první chaty. „Mimochodem“, pokračoval Zláťa, „víš to, že podobně jako název této osady, se jmenuje jedno populární silniční kolo z 80. let. 20. století? Liberta. Ale tato osada se prý jmenuje po jednom starém černobílém kovbojském filmu. A v překladu to znamená svoboda.“
Za zatáčkou dorazili k dalšímu osadnímu domku. A tam visel nápis Maják. To byla výzva pro Páťu, že má na svém mosazném zvonku začít vycinkávat „mává, akát, jasmín bílý, akát, krákorá“.
Skautíci Páťu opět pochválili, jak se za tak krátkou dobu naučil Morseovu abecedu. A za to ho pozvali na jedno, doslova posvátné skautské místo, které se nalézá nedaleko odtud a kam žádná turistická stezka vůbec nevede. A kam vlastně mají na svém cyklistickém výletě namířeno oni. Tedy na místo, které znají jen ti, kteří jeho ideály uznávají.
Pokračování příště
První výlet: po Modřanské cyklostezce: 1. díl: Nečekaná výhra, 2. díl: Opravdu zvláštní kolo, 3. díl: Cesta pod Vyšehradem, 4. díl: Zloděj na cyklostezce,
Druhý výlet: Ve skanzenu: 5. díl: O své kolo se musíš starat!, 6. díl: Školák z 19. století, 7. díl: Páta a kolo Zláťa: Jak Páťa pomohl propadlíkovi
Třetí výlet: Na Dlouhých stráních: 8. díl: Výlet do hor, 9. díl: Na Dlouhých stráních, 10. díl: Jak spolu vyráběli elektřinu
Čtvrtý výlet: Na Hadí řece: 11. díl: Dobrodružství na Kocábě, 12. díl: Páťa a kolo Zláťa: Mezi trampy
Reportáže z mých výletů a další články, které s tímto dílem souvisí:
Jaro na Kocábě
Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně
Další moje příběhy pro děti a mládež na mém blogu:
