Změny vědeckých světonázorů byly různé. Například od geocentrismu k heliocentrismu. Nebo později poznání evoluční teorie. Víte ale, co je podle pana Halíka dalším pokračováním této řady? Homosexualismus a genderové studie.
Kdykoliv si poslechnu rozhovor s panem Halíkem, vím, že snad s většinou jeho tezí nebudu souhlasit. Ale to mi nevadí. Já docela rád poslouchám rozhovory s lidmi, se kterými nesouhlasím. Protože tam nalézám témata pro své články na blogu. A v těch článcích se pak k nim stavím kriticky. A pak také člověk ví, jak myslí jeho názoroví protivníci.
Proto jsem si teď poslechl rozhovor s Tomášem Halíkem pro Reflex.cz (viz https://www.reflex.cz/clanek/prostor-x/90731/tomas-halik-zeman-je-skudce-ceska-nikdy-se-nemel-stat-prezidentem-nesmime-se-podelat-strachy.html). To, že se začne navážet do profesora Piťhy nebo prezidenta Zemana jsem čekal. Už jsem také na toto téma napsal několik článků. Ale, co mne v rozhovoru nečekaně dostalo, je konstrukce, jakou pan Halík obhajuje homosexualismus a genderové studie. V rozhovoru o tom mluví cca v 11. minutě. A přirovnává to k velkým vědeckým světonázorovým zjištěním. Takovým, jako byl například přechod od geocentrismu k heliocentrismu v středověku nebo později objev evoluční teorie Charlese Darwina.
Vážení čtenáři. Domnívám se, že vy jistě máte alespoň trošku nějaký inteligenční kvocient. Určitě například uhodnete, která čísla budou následovat v řadě 1,2,4,8,16,32,...... Ale aby po geocentrismu a evoluční teorii měly následovat homosexualismus a genderové studie? Tak doufám, že vám to stejně jako mne rozum nebere. Je to zkrátka to samé, jako kdyby šel v televizi nějaký dokument o sluneční soustavě. A po Jupiteru, Saturnu a Uranu tam najednou místo Neptunu přešli ke světovým válkám či politikým procesům.
A nebo se spíš divím, kam až do jakých absurdností dokážou své fabulace vyšroubovat stoupenci neomarxistických ideologií. A to jen proto, aby z těchto politických témat uděli něco doslova posvátného a neměného, o čem by se podle nich snad nemělo ani diskutovat. A tady se ukrývá nebezpečí pro názorovou svobodu, o kterém by se naopak mluvit mělo.
