V noci z 30. dubna na 1. května je po staletí v našich zemích zvykem, že se pořádají velké ohně, jejichž poslání je zpravidla různé. Nyní bych se chtěl zamyslet nad tímto zvyem více.
Kluci z mého oddílu jakožto keltští druidové, slavnostni zapalují beltainový oheo.(rok 2004)Libor Eermák
Někde se pořádá velká slavnost jakožto společenská událost obce, jinde je to určeno jako zábava pro děti, jindy zas jako politická agitace a nebo se jedná jen posezení několika přátel a jistě se najdou i další způsoby. Tomuto prastarému zvyku se lidově říká pálení čarodějnic. Myslím si, že je to pěkná akce a zvláště, když je to kolikrát první příležitost v roce, kdy se lidé sejdou u ohně.
Chtěl bych se však zamyslet ještě nad něčím jiným. Na podstatě a původu tohoto svátku. Na počest čeho se vlastně filipojakubská noc každý rok slaví? To například někdy v tento den byla upálená nějaká významná zlá čarodějnice, nebo proč? Odpověď je jednoduchá. Tento svátek nemá svým původem s čarodějnicemi nic společného. Jeho historie sahá až do nejstarších dob a to možná až do pravěku, a tak se zřejmě jedná o vůbec nejstarší dochovanou tradici. Její původ bychom vystopovali až někde u starých Keltů, kteří několik staletí před naším letopočtem obývali i Českou kotlinu. Těžko říci, zda i oni tento zvyk převzali od někoho, kdo tu byl ještě před nimi. O co jde. Keltové byl národ, jenž žil v souznění s přírodou. Každý kámen, studánka i strom byl pro ně posvátný a podle stromů například pojmenoval svůj kalendář - stromokruh. Není divu, že i jejich svátky byly vlastně oslavou přírody. Nejvýznamnější byl Samain, který se slavíval 1. listopadu. To byl pro ně i jakýsi Nový rok. Druhým nejvýznamnějším svátkem pro ně byl právě Beltine – čili pololetí. Byla to oslava konce studeného a začátek teplého období roku. Lidé i zvířata se po dlouhé zimě očišťovali a vítali teplo a příroda se znovu probouzela. K tomu měly sloužit i ony velké ohně. Tento svým původem vlastně pohanský zvyk se udržoval v průběhu staletí a to i po příchodu křesťanství. Samozřejmě, že pro církev to proto byl svátek nelegální, to znamená že čarodějnický. Odtud pak ty čarodějnice. A tak jsme se zase k nim dostali.
Co tím chci říci? Mezi nadšené pořadatele ohňů o poslední dubnovém večeru patřím i já. Několikrát jsem například v minulých letech uspořádal u nás v Uhříněvsi pro děti slavnost spojenou s ohněm. Ale nikdy jsem ji však nenazval „Pálení Čarodějnic“. Tento název mi totiž silně připomíná nešťastné události středověku, kdy mnoho nevinných dívčin a dam, ale i mužů zemřelo na hranicích často jenom pro to, že se nějak odlišovali, či měli jiný názor na svět, než uznávala oficiální doktrína. A tak jsem se rozhodl připomínat spíše její původní poslání – tedy slavnost spojenou s Kelty a přírodou. Čili „Beltine“.
A myslím si proto, že právě v současné době by se měl dávat větší důraz na oslavu přírody před trestáním nepohodlných lidí.
Libor Čermák
www.sweb.cz/toselmy/beltine.htm
www.sweb.cz/toselmy/beltine05.htm
www.sweb.cz/toselmy/beltine06.htm
www.sweb.cz/toselmy/beltine07.htm
