Železňáci uznali svojí porážku a vydali se pryč. Ostatní je sledovali, jak odcházejí. A zálesáci i s Rosťou se pak slavnostně posadili do dobitého altánu. Ještě ho tedy museli trochu pouklízet, neboť po nich tu zbyl opět troc
Tato kapitola navazuje na předchozí díl: Boj o altán
Pak se postavil Rosťa a všem důkladně poděkoval. „Není zač“, odpověděl Vejn, „Doufám však, že jsi nezapomněl na svůj slib. Že od teďka máme na tenhle altán stejné právo jako ty! A o našich schůzkách a akcích dokonce přednostní.“
„Jasně“, odpověděl Rosťa. „Ještě jednou vám děkuji za pomoc a přeji vám příjemný zbytek schůzky“. A i on si to chtěl namířit také někam pryč, aby zde nerušil.
„Počkej“, zavolal na něj Vejn. „Tebe opravdu nic nenapadá?“
„A co jako“? Zeptal se ho Rosťa.
„Vždyť ten altán tu přeci můžeš užívat přímo s námi i ty!“
Rosťa se na něj nechápavě podíval.
„Ty nevíš jak? Víme, že se ti před časem nepodařilo splnit naší vstupní zkoušku. Nemohl ses tedy stát členem našeho oddílu. Ale to, co jsi mezitím dokázal se svými zázračnými bruslemi, to přece všechny takové zkoušky daleko překonává. Kromě toho tuto podmínku stejně asi brzo zrušíme. Protože v dnešní době je důležitější, že vůbec někdo chce mezi nás chodit. A nikoliv to, že musí ještě napřed splnit nějaké zkoušky. Zájem o činnost v našem oddíle by měl být jakousi zkouškou sám o sobě. A proto odteďka se můžeš stát členem našeho oddílu a bude to. A na ten tábor s námi pojedeš už jako náš člen.“
Tak to byl zvrat, panečku! To Rosťa vůbec nečekal. Ale když je to tak, proto se ani dlouho nerozhodoval A prohlásil:
„To by bylo úžasné. Určitě se k vám rád přidám. A jako poděkování za všechno, co jste pro mne udělali, vám tu ještě slíbím jednu věc. Vyhráli jsme tu altán a celý měsíc nemusíme jíst jen z ešusu. Ale, že to tak dobře dopadlo, tu přede všemi slíbím, že ten ešus alespoň na týden podstoupím. Mam hezký nerezový, z něj se jí dobře.“
Vejn ho za jeho odvahu přede všemi ocenil: „Tak to ti chválíme. A já mám navíc také takový nápad: Co kdybychom se i my přidali k tobě? Já myslím, že by to mohlo být zajímavé dobrodružství.
„A ty Vejne“ odpověděl mu na to Martin, „nás můžeš klidně chodit kontrolovat do školní jídelny, jestli tento slib dodržujeme.“
Další dobrodružství zase příště.
