Několikrát jsem v televizi sledoval debatu, kde zúčastnění tvrdili, že ten herec, který hraje zápornou roli, to má na rozdíl od kladných hrdinů jednodušší. I když nejsem herec, ale jen divák, tak s tímto názorem nesouhlasím.
Důvod je podle mého názoru ten, že pokud herec hraje kladnou roli, tak je většinou jen kladný a tím zůstává po většinu dobu. Pokud však hraje zápornou postavu, musí kolikrát umět zahrát i to, že se dokáže předvařovat. Jednou je příjemný, jindy vzteklý a zkrátka každou chvíli je jiný. Vzpomeňme si například na Jiřího Lábuse, jak zahrál čaroděje 2. kategorie Rumburaka. Kdo viděl seriál Arabela, musí uznat, že to byl herecký koncert.
A nebo jiný příklad. V současné době jde každou neděli na Déčku další známý seriál, a to Létající Čestmír. Tady můžeme vidět další herecký koncert záporných postav, a to Ivy Janžurové a Petra Nárožného v roli podvodnické rodiny Blechů (viz http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/898640-letajici-cestmir). A co jejich herecký syn Oskar v podání Antonína Kaly? Domnívám se, že to byl jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů na plátně české kinematografie. Vždyť ten kluk musel umět zahrát jak blbce, zlobivce, tak i génia. V jednom díle dokonce mluví i Japonsky. Tím samozřejmě nechci snižovat výborný herecký výkon pana Menšíka a dalších představitelů kladných postav.
A takto bychom mohli pokračovat dál. Proto se domnívám, že dobře zahrát zápornou postavu může být kolikrát pro herce velké umění. A to i větší než zahrání postavy kladné.
Související články:
Rubrika myšlenky
