Nejvýznamnější starověkou kulturou na našem území byli bezesporu Keltové. Ve stejné době jako Řekové a Římané ve Středomoří, tak v České kotlině působil tajuplný národ keltský, který po sobě zanechal spoustu záhad. Jednou z nich byly bezesporu nálezy nejrůznějších pokladů. Co je tehdy nutilo zakopávat do země?
Zlato, stříbro a další vzácné kovy se na našem území těžily už odnepaměti. Například u řeky Otavy (například Modlešovice nebo Bojanovice u Rabí) se dochovaly sejpy po rýžování zlata z doby laténské. Tento kov byl touto kulturou těžen pravděpodobně i ve Zlatých Horách u Jeseníku a i jinde. A protože Keltové byli i dobrými metalurgy, dokázali kov přeměnit na jedinečné skvosty.
Kromě toho se zde v této době vyráběly i první mince na našem území – tzv. duhovky. A tak se občas může najít archeologický nález, který naznačuje, že s těmito věcmi bylo tenkrát nakládáno velice zvláštním způsobem. Byly, nejčastěji v bronzových kotlících, zakopávány do země. Že by úkryt před případnými nenechavými zloději? Jenže mnohé z pokladů se našly v okolí řek či potoků, kde nesporně musí docházet k vymílání půdy. Nemohlo pak jít například o jakési posvátné uctívání toků a pramenů? Inu, pojďme se tedy podívat na některé nálezy podrobněji.
P o d m o k l y
V červnu roku 1771 postihly naše území deště, a to takové, že zvedly i hladinu potoka u obce Podmokly na Rokycansku. Voda podemlela břeh natolik, že strhla i část hlíny. Jenže jak se tak stalo, vyplavil se na světlo boží i bronzový kotlík plný zlatých mincí (a také jeden zlatý nákrčník). Jejich množství se odhaduje až na 7000 a celková váha na 50 kg. Nález si však okamžitě rozebrali zdejší vesničané. Jenže se o něm dozvěděl majitel tehdejšího panství kníže Karel Egon z Fürstenberku. A tak se jeho úředníkům podařilo značnou část od vesničanů stáhnout. Bohužel většina z nalezených duhovek skončila v pražské mincovně, kde byla roztavena pro ražbu dukátů. Obdobně se vedlo i mincím, které vesničané před úředníky zatajili, totiž u překupníků. Ve 20. století se tak z podmokelského pokladu podařilo dohledat už jen 34 mincí o hmotnosti nižší než 20 dkg. Ale i z toho, co zbylo, se odhaduje, že poklad byl do země
uložen kolem poloviny 1. století před naším letopočtem. (Podmokelský poklad) (1)
L a h o š ť u D u c h c o v a
V roce 1882 bylo rozhodnuto o úpravě Obřího pramene, kdysi lázeňsky využívaného vřídla o teplotě 25-38 stupňů Celsia, které se nalézá u obce Lahošť u Duchcova na Teplicku. Přitom byl objeven bronzový kotlík, jehož obsah však ukrýval poklad nesmírné hodnoty. Tento depot obsahoval asi 2000 nejrůznějších předmětů převážně bronzových spon, náramků a prstenů. Jedná se o mimořádný nález i z toho důvodu, že množství nalezených ozdob překonává souhrn dosud známých obdobných nálezů z keltských pohřebištích v celých Čechách. Největší část tohoto pokladu je uložena v muzeu v Teplicích. Zbytek je pak rozmístěn po dalších muzeích po celé republice i v zahraničí. Do země byl depot uložen ve 4. století před naším letopočtem, pravděpodobně mezi léty 370 a 320 př.n.l. (Duchcovský poklad) (1)
S t r a d o n i c e
V roce 1877 bylo na keltském oppidu u Stradonic objeven poklad asi 200 zlatých a stříbrných mincí. Následně se sem sjeli kopáči a hledači pokladů, kteří tuto jedinečnou keltskou památku díky své zlaté horečce drancovali, čímž jí nenávratně poškodili. Kromě mincí zde byly objeveny i další předměty (spony, náramky, korále a další, celkem zde bylo nalezeno kolem 100 tisíc nejrůznějších předmětů. A jak jsou staré? Toto oppidum sloužilo nejvíce mezi lety 120 - 25 před naším letopočtem. (Stradonice, oppidum Hradiště - archeolog.cz )
S t a r ý K o l í n
K dalšímu zajímavému nálezu keltských duhovek došlo ve třicátých letech 20. století, pravděpodobně v letech 1932-36. Zhruba 304 zlatých mincí se zde našlo ve dvou váčcích, a to u jednoho z meandrů říčky Klejnarky. Jejich uložení do země se datuje kolem roku 100 před naším letopočtem. (Poklad ze Starého Kolína – DetektoRING)
N ě m č i c e n a d H a n o u
K o p i d l n o
Kolem roku 1891 prý došlo k nálezu dalšího keltského pokladu, ovšem není známo, jak velký vlastně byl. Zachovaly se pouze dvě fotografie zlatých mincí o váze několika gramů. Na minci se zachovalo zobrazení nákrčníku. (2)
U h ř í n ě v e s
Závěrem bych se chtěl zmínit o jedné nepříliš známé události nálezu pokladu duhovek. U příležitosti 90. výročí povýšení Uhříněvsi na město vydala MČ Praha 22 publikaci „Uhříněves a okolí“. V knížce je zmínka o článku, který vyšel v roce 1865 v časopise „Památky archeologické a místopisné“: " ... blíže Uhříněvsi, u dvoru Netluk jest vršek Jankov, na němž jsou pole a lada, na nichž pak byly veliké lavice hrud. Když je nádeníci tloukly, našli v nich hrnec s menšími i většími penězi. Po práci šli do Hájku k Židovi, jemuž každý 500 až 600 penízků za 75 krejcarů prodal. Pan páter Sutner, kaplan uhříněveský, koupil jich 145, jež uschoval“ (3)
Zdroje a doporučená literatura:
Wikipedie a odkazy uvedené u článku
1) Drda P., Rybová A.: Keltové a Čechy, Academia, Praha, 1998
2) Waldhauser J.: Keltové na Jizeře a v Českém ráji, nakl. Lidové noviny, Praha, 2002
3) kol. aut. MČ Praha 22, Uhříněves a okolí, MAROLI, Praha, 2003
4) Filip J.: Keltská civilizace a její dědictví, Academia, Praha, 1995
