Letošní zima byla dost dlouhá, to mi dá za pravdu snad každý. Ale po dlouhých mrazech a plískanicích opět přišlo bujné jaro. A díky tomu se letošní první obrazce v obilí začaly objevovat až trošku ze zpožděním. Ale už je to tady!
Ať už tento jev má na svědomí kdokoliv nebo cokoliv, tak nad jejich složitostí často užasne nejeden člověk. I když pravdou je, že dnes, v první dekádě 21. století už za podstatnou částí tohoto fenoménu jsou party lidí, kteří se snaží napodobit jev, který na anglických polích trvá už celá desetiletí, či možná staletí, tak stále se občas objevují takové obrazce, u kterých, pokud hlouběji prozkoumáme zdejší rostliny, tak zjistíme, že zde působila zvláštní (asi) tepelná či mikrovlnná energie, která porušila buněčnou strukturu tak, že běžně takovéto jevy nejde za pomocí prken a provázků vyrobit.
Cílem mého seriálu není najít definitivní řešení této záhady. Na to práce jednoho blogera ani zdaleka nestačí. Nakonec, jak jsem psal výše, ono těch řešení je zřejmě i povíce. Mým cílem je informovat o věci, která se po Evropě skutečně objevuje a její výskyt je příjemným zpestřením a okrášlením každého jara a hlavně léta. Pokud to třeba někoho zaujme tak, že se do zkoumání tohoto fenoménu také pustí (a pokud možno seriozně a nepředpojatě), bude nás pak na to víc, abychom to pravé řešení záhady konečně nalezli.
A letos se stalo to, že evropská sezona obilných piktogramů nezačala, jak je to obvyklé, v Anglii, ale na jihu Evropy v Itálii.
Noc z 30. dubna na 1. května 2010. V tuto dobu se odpradávna pořádají velké ohně na počest prastarého keltského svátku Beltine, který se dochoval až do současnosti. Jen mu dnes říkáme „pálení čarodějnic“. A tak se nebojím napsat, že tento zvyk je vlastně nejstarším svátkem (nebo alespoň jedním z nejstarších), který se dochoval ve své původní podobě do současnosti. Jeho poslání bylo ukončit studenou a přivítat teplou polovinu roku. Je pouhá náhoda, že právě tento den odstartoval letošní sezonu oněch tajuplných agrosymbolů? Stalo se tak u italského města Taraqinia. Jedná se o trojitou činku v mladém zeleném obilí. I když podle některých názorů se jedná o padělek, rád bych zde připomněl ještě jinou zajímavou věc. Město Taraqinia, kdo četl můj článek Starověký Řím z pohledu archeoastronautiky, je historické místo spojené s legendárním tajuplným národem Etrusků. Je jen náhoda, že právě k tomuto místu se váže jedna ze starých etruských legend, o kterém jsem se ve výše zmíněném článku zmínil? Ta vypráví, že se zde kdysi objevilo záhadné dítě jménem Tages, které však mělo vzhled starce. Chodili k němu lidé z celé Etrurie a žasli nad ním, neboť jim tato bytost dokázala odpovědět mnoho tajemství světa. Potom se prý Tages rozplynul ve vzduchu. Ať chcete nebo ne, dítě, které vypadá jak stařec, hodně připomíná tzv. malé šedivé, které známe ze současnosti z případů blízkých setkání čtvrtého druhu. A rozplynutí ve vzduchu je též zvláštní jev.
Druhý italský agrosymbol následoval hned o den později a jeho umístění je mladý ječmen u sicilského města Riesi. Jeho tvar je podobný terči. A do třetice se nyní přesuneme naopak na sever Itálie, do Lombardie k obci Bahnolo Mella, kde se o další den později objevil obrazec, který má tvar kruhu se dvěmi satelitními prstenci, přičemž v tom v tom krajním je vepsáno šest dalších kruhů.
Co mě však u těchto třech italských obrazců nejvíc fascinuje, je to, že pokud se pozorně prohlédneme rozmístění výše zmíněných obrazců na mapě Itálie, zjistíme, že vytvoří jakoby přímku dlouhou téměř 1000 km (i když úplně na puntík přesné rozmístění agrosymbolů se z fotografií, které jsou k dispozici na netu, zatím nedá určit). Chtěl bych jen připomenout, že něčeho podobného jsme v Itálii byli svědky i v loňské sezoně (viz můj článek A další zprávy o nových obrazcích v obilí.
A také i u nás v České republice! Tak například v jedné přímce byli v roce 1996 umístěny agrosymboly Nemilkov – Mlázovy – Vlčkovice, které se tenkrát objevili na Klatovsku a které jsem osobně navštívil. A co víc, mlázovský obrazec (u Kolince) byl na této linii umístěn v bodě poměru zlatého řezu. O čem to může soudit? Napadají mne dvě možná vysvětlení. Buď jsou agrosymboly umísťovány v souladu z ley lines, tedy jakýmisi zemskými siločárami a nebo něco krouží na oběžné dráze kolem naší planety a to něco nám sem vysílá onu energii, která tu v obilných lánech vytvoří.
Závěrem našeho článku se ještě podíváme do Anglie, a to protože už i zde odstartovala letošní sezona kruhů v obilí. První letošní anglický piktogram se objevil v poli s řepkou 5. května 2010, a to hned v úpatí legendární pevnosti Old Sarum, nalézající se nedaleko Salisbury. Old Sarum je původně pevnost z doby železné a později zde bývala i normanská osada. Více o tomto wilshirském historickém skvostu se můžete dočíst v mém článku Mystéria Salisburské pláně. Ale jen pár metrů od této cenné historické lokality se objevil onen již zmíněný obrazec. A na rozdíl od prvních obrazců z jiných sezon, je poměrně složitý. Skládá se ze dvou kruhů s jakými si skloněnými paprsky a jakéhosi mezikruží ozdobeného sedmi dalšími kruhy.
Takže letošní sezona kruhů v obilí je odstartována a nám teď nezbývá jen čekat, s jakými překvapeními letos přijde.
Stejně jako vloni jsem připravil speciální googlemapu s vyznačením nejnovějších kruhů v obilí.
S použitím těchto zdrojů:
Viz též rubriky:
Kruhy v obilí - rok 2008
