Je tu zima, a tak bych se rád zas věnoval jednomu zimnímu sportu. Co si představíte, když se řekne „boby“? Možná sáňky ve tvaru pekáče. Ale to není všechno. Co vám třeba říká pojem „skibob“? Sport, na který můžou být Češi pyšní.
V roce 1891 vynalezl Američan J. C. Stevens jakési sněžné kolo, tedy vozidlo, na kterém by se i v zimních podmínkách dalo jezdit jako na kole. S podobnou věcí však vyrukovali i Češi, a tak se skibob stal další zimní sportovní radovánkou. A v roce 1914 se na Ještědu uskutečnil první veřejný závod na těchto jednostopých dřevěných saních. Postupně se konstrukce skibobu dále zdokonalovala a též se zlepšoval i materiál. Dřevo nahradil kov a přidávalo se i odpružení.
V roce 1961 byla v Insbrucku založena Mezinárodní federace skibobistů FISB, která sídlí v německém Mnichově a jehož členem je i český svaz skibobistů. Jak vypadají závody na skibobech? Závodník musí používat pouze jednostopý řiditelný skibob, který je vybaven přední řiditelnou lyží a v její stopě pak následující zadní lyží. Dále by každý závodník měl mít ještě dvě lyžičky na svých botách. Délka skibobu pro dospělácké a dorostenecké soutěže má být stejná, a to 230 cm. Váha pak nesmí překročit 20 kg. Délka lyžiček by pak měla být 55 cm. A samozřejmostí závodníka je i bezpečnostní přilba na hlavě. A takto se závodí hned v několika disciplínách. Například sjezd, slalom, obří slalom a super G.
Čeští závodníci se můžou i zde pyšnit celou řadou úspěchů. První medaili na mistrovství Evropy získal v roce 1974 Leon Jakimič. Prvním českým mistrem Evropy se stal v roce 1976 Jiří Moulis. Mezi ženami stojí za připomínku Alena Hrbková, která ve své kariéře vybojovala 22 medailí. A jednou z nejúspěšnějších závodnic na skibobech se stala Irena Francová-Dohnálková, která má neuvěřitelných 29 titulů mistra světa v jízdě na skibobu. A aby tomu málo, tak Alena Housová má ještě o jeden titul více, tedy třicet. A k tomu desetkrát vyhrála Světový pohár.
Skiboby bohužel pro naše závodníky nejsou olympijským sportem. Na olympiádách se však můžeme setkat s jiným druhem bobů. A to se speciálními saněmi poháněné gravitací. I ty vznikly v 19. století, a to ve Svatém Mořici ve Švýcarsku. A i ty byly nejprve dřevěné, ale postupně se přecházelo k laminátu a ke kevlar-karbonové konstrukci. V roce 1923 byla založena FIBT a o rok později se boby staly olympijským sportem. Zpravidla se závodí na dvojbobu a čtyřbobu. A kdo viděl film „Kokosy na sněhu“, ví, že se tato sportovní disciplína dostala až na filmové plátno. A dokonce i já jsem měl to štěstí, si v roce 2014 vyzkoušet jízdu v bobu. V tehdejším pražském Sočiparku na Letné totiž měli na vyzkoušení bob české reprezentace z olympijských her v Naganu (rok 1998).
Zdroj: Informační tabule z Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách, wikipedia
Souvisejí články:
Příběh horolezectví
Příběh jízdního kola
Příběh in-line bruslí
Příběh lyží
Příběh ledního bruslení
