To, že ve zdejším parku se rádi prohánějí kluci na kolečkových bruslích, na kolech i na skateboardech, jsme si už říkali na začátku našeho příběhu.
Rovinky, dlouhé cesty a jejich kvalitní asfaltový povrch ho pro tyto sporty jen předurčují. Proto je park ve městě jedním z mála vhodných míst pro tenhle sport. Cyklostezka kolem řeky je daleko. A stejně se tam dá dostat jedině přes park. Všude ve městě je na chodnících zámková dlažba, což není pro jízdu na kolečkových bruslích zrovna ideální. Brusle na škvírách mezi dlaždicemi drncají a opotřebovávají se. A navíc je tam všude i nebezpečí, že někdo skončí pod koly aut. A tak není divu, že se vyznavači těchto sportů stahují právě sem, do parku. A co víc! Od té doby, co se tu začali prohánět Rosťa s Martinem a co se tu šíří zprávy o jejich zásluhách a výkonech, tak tu inlajnistů přibývá ještě více. Koho to však nejvíc štvalo, byli Železňáci. A tak potom, co prohráli onu pověstnou bitvu o altán, se rozhodli k rázné akci.
Rosťa s Martinem si jako obvykle vyjeli do parku. Oba teď už nebyli žádní začátečníci. Vždyť pohyb na osmi kolečkách jim už teď šel velice obstojně. Rosťa už dokonce jezdil tak, že to vypadalo, jako by se s bruslemi na nohou narodil. A téměř vůbec už nepadal. To mu však vyčítal David. Zrovna včera mu tvrdil, že ten, kdo na bruslích nepadá, tak že prý jezdí pod své možnosti. Rosťa se na něj zadíval a pak se ho s vytřeštěnýma očima zeptal: „To se mám jako snažit padat?“
David mu pak odpověděl: „Ne. Máš se snažit zlepšovat! Kromě tradičního bruslení bys ses měl učit i další věci. Třeba jízdu pozpátku, jízdu do půlměsíce, obraty a nebo slalomy. Když se to naučíš, máš nakročeno k tomu, že se staneš skutečným inlajnovým přeborníkem.“
A proto měl od Davida slíbeno, že dnes se s ním do takovýchto věcí pustí. A tak kluci přejeli hlavní silnici a hurá do parku. Jenomže je tu čekalo zvláštní překvapení. Opět tu stáli Železňáci. Jenže tentokrát je tu neotravovali tak, jako obvykle. Místo toho si tu vylepili plakátky s nápisem: „Nechceme v parku inlinebruslaře“. U každého plakátku pak stál jeden z jejich party a kolemjdoucím nabízel k podpisu jakousi petici. A občas se stalo, že jim ji někdo skutečně podepsal. Nejčastěji to byli důchodci. Ti se v mládí nikdy s jednořadými kolečkovými bruslemi nesetkali. Možná, že znali jen ty dvouřadé, které jsou podstatně pomalejší a nedá se na nich jezdit tak dobře jako s těmi normálními. A tak není divu, že řada z nich nemá k těm dnešním jednořadým inlajnům moc důvěru. Rosťa se zaposlouchal, co tam to Blek nebo Čárlí povídají: „Dobrý den, nechtěli byste se přidat k naší petici za zákaz ježdění v parku na kolečkových bruslích?“
„No to víte, že se k tomu přidám!“ odpověděla starší paní s pejskem, „vždyť tu akorát překážej a pletou se tu“.
„Ahoj, kluci“, tentokrát je mile pozdravil Blek, „nechtěli byste se přidat k naší petici?“
„Cože?“ Zhrozil se Martin, „vy nám jako chcete zakázat jezdit na bruslích?“
„To si pište!“ Za pár dní tu je cedulka – zákaz vjezdu na bruslích!“
Rosťa si pak vypůjčil Blekův petiční arch, jako že ho chce podepsat. Podíval se na něj a pak prohlásil: „Můžeš být Martine v pohodě, zatím jich je tu podepsáno asi jen pět!“
To se pak na něj obrátil Čárlí a řekl:„Jo pět“, to uvidíte večer a zítra!.“
Kluci pak nechali Železňáky být a jeli po cestách dál k altánu. Využít park, dokud to pořád ještě jde a dokud inlinebruslení v tomhle parku není ještě zakázané. David je už vyhlížel. A tak jen, co k němu kluci dojeli, hned mu pověděli, co zažili.
„Kluci nebojte se. To dobře dopadne“, uklidnil je David. „A kdyby přece, ještě tu máte cyklostezku kolem řeky, i když je odtud trochu dál, tak se tam dá také dobře bruslit.“
Za chvíli už konečně byli kluci v pohodě, a tak je David začal učit onu kýženou jízdu do půlměsíce.
„Kluci, musíte jet nejprve normálně dopředu, jak jste zvyklí. Pak se dopředu otočíte bokem. A přitom vytočíte brusle patami k sobě. Ze začátku je to těžké. Ale až se to naučíte, pak krásně ten oblouk vyjedete.“
Kluci to zkoušeli, jak to jen šlo. Nejprve se oba párkrát ocitli na zemi.
„Nic se neděje!“, pokaždé na ně Davy zavolal. „A teď znova“.
Když to konečně začalo klukům jít, měli z toho všichni velkou radost. Zase umí o trochu víc. Pak je David začal učit i slalomy. Vždyť i ty budou potřebovat i na závodech. Ale co bude, když tady zakážou bruslit? To pak budou muset jezdit až někam bůhvíkam k řece? Celé odpoledne, na to museli kluci myslet. A to dokonce i večer. Kdo ví, jak to vše dopadne?
Pokračování příště
