Svět pobouřily tweety bývalého amerického prezidenta Obamy a bývalé první dámy Clintonové, když oba nazvali oběti srílanských teroristických útoků "uctívače Velikonoc". To má být asi ta jejich slavná politická korektnost.
Politická korektnost je prý snahou nikoho neurazit. Ale zde mám pocit, že je to naopak snahou někoho pořádně naštvat. Copak se hodí, aby věřící nejpočetnějšího náboženství světa a zároveň v současnosti i nejpronásledovanějšího náboženství světa někdo nazýval jen "uctívači Velikonoc"? A proč by se vůbec měli z nějakých politickokorektních důvodů vyhýbat slovu "křesťan"? Vždyť například mne vůbec neurazí, když mne někdo nazve křesťanem. A jiné křesťany také jistě ne.
Navíc se domnívám, že když je někdo pronásledován, za to, že je křesťan (a křesťanství, jak jsem psal, jsem v současnosti nejpronásledovanější náboženství na světě), měl by naopak v civilizovaném světě sklidit obdiv, a nikoliv snahu o splutování na pouhé "uctívače".
A co kdybychom pak stejným způsobem jako Clintonová s Obamou postupovali i k jiným náboženstvím. Jedny bychom nazývali například "uctívače Chanuky", jiné "uctívače Ramadánu", jiné "uctívače Samainu", "uctívači Vesaku", atp. Myslím, že by z toho byl jedině guláš a nikdo by nevěděl o koho vlastně jde.
Proto jsem se rozhodl, že slovo "uctívač" budu používat ve spojení jen s jedním jediným slovem. A s jakým? Pokud znáte knížky Jaroslava Foglara, a zvláště jeho knížku "Stínadla se bouří", tak tam vystupují Vontové, kteří si říkají "Uctívači ginga". A tak se domnívám, že se spojení s vonty a stromem gingo je to v Česku jediné vhodné využití slova "uctívač".
Související články:
Na čí straně je příroda? Na straně politické korektnosti nebo na straně tradic?
Musí ČT štvát proti buddhistům?
