Na další výpravu do historie českého trampingu jsem se rozhodl pro trasu, kterou mám prochozenou a na kole proježděnou mnohokrát. Ještě jsem ji ale neabsolvoval na lyžích. Tak tedy směr Čtyřkoly, Zlenice a Hvězdnice.
První písemná zmínka o Čtyřkolech pochází z roku 1549. Chtěl bych se však zmínit o tom, jak vznikl název této obce. Její původní název byl „Verady“. Na tom by nebylo nic zvláštního. V Posázaví už máme „Chocerady“ nebo „Pecerady“, tak, proč by tu také neměly být i „Verady“. Název však byl později poněmčen na „Fyrady“ nebo „Veirad“, což bylo zpětně do češtiny přeloženo jako „Čtyřkoly“. Existuje však ještě jedna verze, a to ta, že je název odvozený od mlýna, který měl čtyři mlýnská kola. Tak si vyberte. Já jsem si tu však navoskoval lyže a vydal se na nich podél Sázavy.
Nejdříve jsem jel kolem skupiny památných stromů se zvoničkou a božími muky a pak dostal se do vísky „Javorník“.
Cesta mne zde přivedla opět k Sázavě. Konečně tu končí posyp na silnici, a tak jízda na běžkách bude konečně o něco příjemnější. Projíždím po cestě, jejíž pravá strana je lemována řekou a levá strana skalnatým svahem, na němž je každou chvíli slyšet přejezd vlaku. Pod svahem se občas nalézá nějaká ta chata, zřejmě ještě připomínky starých trampských osad „Maraňon“ a „Tower“, které zde vznikly začátkem 30. let.
Ale to už jsem se pomalu blížil k soutoku Zlaté řeky s Mnichovkou (potokem pojmenovaným po nedalekých Mnichovicích, kudy protéká), která zde v krajině vyhloubila poměrně hluboké údolí. Bob Hurikán ho ve své knížce nazval Údolí Zapomenutých. A právě i v něm vzniklo za první republiky několik trampských osad. Ať už například osada „Saturn“ (založená 1933), na Jestřábí (1931), Zobákov (který založili chlapci ze 13. míle), Klub Údolí Peřejí, Caramba (1932), Vekar (1932), Santa Fé (1929), Overland Red (1931) či Yukatan (1930). Všechny sem prostě táhla romantika Sázavy a zříceniny hradu Zlenice, neboli Hlásky. Bohužel údolí má i svojí smutnou historii, a to ze srpna 1974, kdy se tudy prohnala povodňová vlna z protrženého Hubačovského rybníka, která si vyžádala i několik obětí na životech, a to i z řad trampů.
Ovšem když jsem tady, nemůžu přeci vynechat návštěvu zdejší zříceniny. Vždyť Hlásku (nebo chcete-li hrad Zlenice) pokrytou sněhem ve své sbírce fotografií ještě nemám. A tak jsem si sundal lyže a vydal se do kopce k onomu starému a trampy oblíbenému hradu. Ten byl založen v první půlce 14. století pány z Dubé. Okolo roku 1460 však zpustl a do dnešní doby tu po něm zbyla jen zřícenina. Ale za to hezká a romantická. A tak není divu, že to tu na naše trampy tak působilo. A co víc na protějším břehu Mnichovky se dříve nalézal ještě jeden hrad! Jeho název je „Stará Zlenice a byl založen v první polovině 13. století. Avšak zanikl ještě před výstavbou samotného dnešního hradu Zlenice.
Když jsem si prohlédl zasněžený hrad, opět jsem sestoupil dolů, nazul lyže a po červené turistické značce jsem pokračoval dál, do Poddubí. Opět místo, kde se to hemží chatami. Tady určitě jsou nějaké trampské osady. A v tom jsem zde potkal jednoho ze starousedlíků, a tak jsem se ho na to zkusil zeptat. A on mi na to odpověděl: „Tady byly trampské osady, ale bohužel ta tradice postupně zaniká. Například pokud se vydáte doleva nahoru, tak tam měla velice hezké hřiště osada Ontario. Bohužel ho nijak neudržují. Ale jestli chcete vidět osadu, kde to žije, a kde mají hezké hřiště, tak jděte pořád rovně a ve Hvězdonicích za lávkou je Merida.“ Poděkoval jsem a vydal jsem se tak, jak mi ten pán poradil.
Když jsem dorazil na ono rozcestí k Ontáriu, všiml jsem si jedné chaty, na které byl nápis „Gold River 1924“. Vždyť Bob Hurikán se o ní zmiňuje jako o slavné osadě, která si zřídila vlastní hřiště, klubové chaty pro nemajetné a dokonce vydávala stálý trampský časopis.
A pak jsem šel ještě kousek dál, kde opět bylo mnoho chat, zřejmě ono Ontario, které bylo založeno v roce 1929. Jejími zakladateli byla početná parta chlapců a děvčat, kteří byli známí tím, že sem po cestě z vlaku rádi zpívali písničky a chodili v příkladném dvojstupu. Díky svému hřišti byli místní trampové známí hlavně ve volejbalu.
A jak jsem pak pokračoval, zpoza lesa byl slyšet stálý a nepřerušovaný rachot, neklamný znak toho, že tudy vede dálnice D1. Železobetonový dálniční most byl už na dohled a přede mnou Hvězdonice. Červená turistická značka tu také vede kolem malebné kapličky, která se navíc nalézá hned vedle zdejšího splavu.
A když jde člověk ještě dál, tak za dálničním mostem se po jeho levé ruce najednou začne zvedat svah, jenž je osázen množstvím chat. A právě zde se nalézá jedná historicky důležitá technická stavba – železobetonová lávka přes Sázavu. Je to totiž jedna z prvních staveb v Čechách, která byla postavena technologií předpjatého pásu (rok 1977). Když po ní jdete, máte pocit, že se s vámi houpe. A já přes ní za chvíli pojedu na běžkách, a to rovnou na nádraží, kde si počkám na vlak. Ale předtím mne čeká jedna ještě zastávka zde na pravém břehu řeky.
Zdroje použitá literatura:
Hurikán Bob: Dějiny trampingu, Novinář, Praha, 1990
Wikipedie, odkazy uvedené v článku a informační tabule
Pokud se chcete společně se mnou projít i po dalších výletech za historií českého trampingu můžete na následujících odkazech:
16:
Trampská cesta Měsíčním údolím
