Když v Praze napadl sníh, musel jsem ho hned využít, dokavad je. A tak jsem po dvou letech opět oprášil běžky a vydal se na nich na lyžařský výlet.
Vyrazil jsem z Uhříněvsi, a to po zelené turistické značce kolem kříže.
Tudy jsem dorazil do Pitkovic, a to k budově bývalé továrny na hračky firmy Směr.
A tady jsem se napojil na naučnou stezku „Povodím Botiče“.
I když tady zrovna Botič ještě neteče, toto je zatím Pitkovický potok. Šel jsem tudy i vloni v květnu při mém „Výletu z Hostivaře do Průhonic. Ale to to tady bylo celé rozkvetlé. Teď je to tu pod sněhem a tak můžeme srovnávat.
A tady na Dobré vodě máme konečně soutok Pitkovického potoka s Botičem. Tehdy, při mém Výletu z Hostivaře do Průhonic, byl dost zarostlý kopřivami. Ale teď v zimě je celkem vidět dobře i z dálky.
A tak jsem tudy dorazil do Petrovic. Tady se například nalézá raně gotický kostel sv. Jakuba Staršího z 13. století.
Z Petrovic jsem se vydal po červené turistické značce, která vede podél Hostivařské přehrady.
Bál jsem se, aby tu byl sníh. Ale ten tu naštěstí byl, a tak se tu jelo dobře i na běžkách.
Hostivařská přehrada byla vybudována na Botiči v první polovině 60. let 20. století. A se svojí výměrou 42 hektarů se jedná o největší vodní plochu na území Prahy.
Poblíž přehradní hráze mne překvapilo i toto obrovské hejno kachen a dalších vodních ptáků. A tak jsem si ho samozřejmě musel vyfotografovat.
Od Hostivařské přehrady jsem sjel dolů kolem meandrů Botiče do Hostivaře. Tady se při červené turistické značce nalézá i několik restaurací. A tak jsem jednu z nich využil na oběd. Dal jsem si polévku, smažené žampiony s bramborem a tatarkou a k tomu svařené víno pro zahřátí. A pak jsem se opět obul do lyží a pokračoval dál do Hostivaře.
První písemná zmínka o Hostivaři pochází z Kosmovy kroniky již z roku 1068 (doba panování knížete Vratislava II.). Jednou z nejstarších hostivařských památek je i kostel románského původu, kostel Stětí svatého Jana Křtitele z 11. století. Kromě samotného kostela se zde nalézá i dřevěná zvonice z 19. století.
Odtud je to už jen kousek k mému hlavnímu dnešnímu cíli. Ke středisku ekologické výchovy hlavního města Prahy, k Toulcovu dvoru.
Vyzul jsem se s lyží a šel nejprve navštívit vánoční výstavu betlémů.
K vidění zde byly nejrůznější betlémy od nejrůznějších autorů a nejrůzněji zpracované.
Byl jsem samozřejmě rád, protože stejně jako při mém loňském povánočním výletě (viz „Pěší výlet kolem Kouřimi), jsem opět navštívil nějakou expozici s vánoční tématikou.
A když už jsem v Toulcově dvoře, nemůžu vynechat ani návštěvu zdejších zvířátek.
Také jsem si tu koupil pravý včelí vosk, ze kterého jde udělat jednoduchá svíčka.(I o tu jsme se doma také pokusili). Lyže jsem si pak schoval do pouzdra a vydal se na hostivařské nádraží, odkud jsem odjel vlakem zpět domů. A tak jsem rád, že jsem si po delší době mohl opět v Praze udělat zase jednou výlet na běžkách.
Použité zdroje:
Reportáže z dalších výletů
