Předpověď počasí hlásilo oteplení, a tak jsem musel využít víkendu, kdy v Praze ještě ležela sněhová pokrývka. Opět jsem si vzal běžky a vydal se na další pěší výlet na lyžích.
Současně jsem si tím chtěl částečně připomenout i svůj letní inlajnový výlet „Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky“. A tak jsem stejně jako tehdy jel vlakem a pak tramvají do Hlubočep. Tady jsem vystoupil, navoskoval jsem si lyže a vyrazil.
Opět se vydal od grafiťáckých výtvorů.
A namířil si to rovnou po cestě vedoucí nejprve pod Barrandovským mostem.
A pak pod Barrandovskými skálami. Tady jsem opět projel kolem kapličky Panny Marie Bolestné, jež byla vystavěna v roce 1742 a původně sloužila jako skladiště střelného prachu pro zdejší lomy.
A samozřejmě i pod Barrandovskými terasami. Když jsem tu jel v létě na inlajnech, samozřejmě jsem na nich nemohl do okolních lomů, to bych si poničil buď je a nebo sebe. Ale teď byl sníh a na běžkách to jde přeci jen o něco lépe, a tak jsem si terasy vyfotografoval zasněžené i se zdejším bufetem.
Tuto cestu jsem si vybral ještě z jednoho důvodu. Asi před čtyřmi lety jsem tudy šel pěšky v zimě. A tehdy mě upoutaly mohutné rampouchy na zdejších skálách. Předpokládal jsem, že je počasí takové, že něco obdobného by se tu mohlo vyskytovat i teď.
A také, že ano. Zdejší rozvrásněné prvohorní vápence tu i letos okrášlily úžasné rampouchy. A tak jsem fotil a z fotografií jsem pak připravil i svůj fotoblog Ledová krása Barrandovských skal.
Dorazil jsem do Malé Chuchle a vydal se odtud po žluté turistické značce. Prošel jsem zdejším starým lázeňským areálem, kde se mimo jiné nalézá i barokní kostelík Narození Panny Marie z roku 1774.
A pak jsem se vydal do poměrně náročného stoupání do Chuchelského háje. Cestou jsem si vyfotografoval zdejší mariánský pramen, též využívaný v dnes již zaniklých lázních.
A tak jsem se dostal na další zajímavé místo Chuchelského háje, do malé lesní ZOO. Tady jsou k vidění nejrůznější zvířata, se kterými se můžeme setkat v našich lesích.
Je to asi tři měsíce, co jsem tu byl na výletě se svým turistickým oddílem. Dětem jsem tu tehdy připravil pátrací hru, při které měli zjistit nějaké zajímavosti o zdejších zvířátkách. A tak jsem se touto hrou inspiroval a i teď a něco podobného jsem připravil i pro čtenáře svého blogu. Vytvořil jsem fotoblog „Za zvířaty z chuchelské lesní ZOO“ a ke každému zvířátku jsem přidal ještě jednu kvízovou otázku. Jestli čtenáři hádají správně, to se pozná podle výsledné tajenky s označením správných možností.
Zajímavostí této zoologické zahrady nejsou jen zvířátka. Ale také jsem se zde dozvěděl, že tu působí tzv. lesní školka. To je zvláštní druh mateřské školky, kde jsou děti celý den a za každého počasí venku v lese. Hrají si zde, učí se zde a vytvářejí věci z toho, co jim příroda připraví. Takovýchto obdobných školek vzniká v poslední době celá řada. Mě osobně jsou takovéto přístupy velice sympatické. A dokonce jsem už slyšel i to, že se někde přemýšlí i o takovéto lesní škole! Zatím tedy prý jen pro první stupeň, ale třeba se časem dočkáme překvapení. Jsem toho názoru, že děti by měly mít s přírodou kontakt co nejvíce.
A tak po vyfotografování zdejší ZOO jsem si opět nazul lyže a vydal se dál. Tentokrát k poutnímu baroknímu kostelu sv. Jana Nepomuského. To je ten kostel, který tady tvoří zdejší dominantu nad řekou Vltavou. Krátce jsem se o něm zmínil v reportáži z mého předloňského „Inline výletu kolem Vltavy“. Kostel nechal v roce 1729 vystavět polský šlechtic, jenž se uzdravil ve zdejších lázních.
Je zde i nádherný výhled, a to jak na Vltavu, na Prahu 4
I na nedaleké závodiště.
Když jsem si to zde celé prohlédl a vyfotografoval, pokračoval jsem dál, a to dolů do Velké Chuchle. Nezakrývám, že dolů se, i přesto, že byl sníh, na běžkách nejelo zrovna nejlépe. Na silnici, bylo nasypáno mnoho malých kamínků. To proto, aby to zde neklouzalo autům. Těm se tu možná jezdí relativně dobře, ale to neplatí o běžkařích. A tak jsem musel jet co nejvíc po kraji. Avšak když jsem přijel dolů do městečka, musel jsem lyže odepnout úplně. Prošel jsem například kolem ledového kluziště, kde bruslilo několik rodin.
A kromě toho jsem se zde snažil nalézt i nějakou hospodu, kde by mi uvařili oběd. Ale protože byl víkend, tak se tu bohužel nikde nevařilo. Byl jsem zprvu z toho docela nervózní, ale zpětně musím říci, jaké to bylo štěstí pro mne jako pro momentálního běžkaře. O tom se zmíním za chvíli. Jeden místní člověk, kterého jsem se ptal na restauraci, mne odkázal, že by snad něco mohli mít na chuchelském závodišti. Tak dobře, šel jsem tam. Dokonce i koně na procházce jsem přes plot viděl.
Naštěstí tu byl i otevřený bufet, kde jsem si dal párek a dva toasty, což bylo asi nejsytější jídlo, co tu šlo sehnat. A potom jsem se rozhodl, že si vyzkouším okruh. A tak jsem si opět nazul běžky a jel lyžovat.
Dokonce se tady i zasněžuje! A přesto je vstup úplně zdarma, tedy pokud s sebou máte lyžařské vybavení. A pokud nemáte, lze si ho tady za poplatek i půjčit. Zajezdil jsem si pár koleček, nechal se tu vyfotit a pak vyrazil na poslední část mého dnešního výletu.
Z Velké Chuchle jsem si to vydal podél Vltavy, a to po cyklotrase, po níž jsem jel v létě „Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky“. Právě tady někde jsem tenkrát potkal ty prasata, které jsem si tehdy i vyfotil. Ale já sem se teď vydal nejprve k Branickému mostu.
A pak k Barrandovskému mostu. Naštěstí sněhu tu bylo stále dost, a tak to šlo.
Konečně se dostal opět k oněm grafitickým výtvorům, kde jsem si vyzul z lyží, uklidil je do pytle a vydal se do Hlubočep na tramvaj.
A tak mám za sebou další celodenní výlet na běžkách a jsem zvědavý jestli se mi o letošní zimě podaří udělat ještě nějaký podobný.
Použité zdroje informací:
http://www.chuchle.cz/pamatky.html
Související reportáže z dalších výletů:
1-24. : Rubrika Po stopách trampské historie s dalšími obdobnými reportážemi z mých výletů
