Je jen náhoda, že v bájích a pověstech se dochovaly příběhy o podivných přestupech do jiného časoprostoru, jejichž prvky se sobě nápadně podobají? Je zde snad ukryto něco víc, než jen pouhé povídačky?
S p í c í v o j s k a
Zhruba 10 kilometrů jižně od středočeského městečka Vlašim se nalézá velice tajemná hora, a to Blaník. Vedle rozhledny a keltského hradiště se zde nachází ještě tajuplná Veřejová skála. Do jejíhož okolí je směřováno nejvíc událostí, vyprávějícím o setkávání s podivnými bytostmi, které svědkové oněch mýtických setkání popisují jako rytíře. Když pak proniknou do jejich podzemního světa a posléze se vrátí, zjistili, že u nás mezitím uběhlo mnohem delší časové období, než to, které strávili tam dole. Událostí, které se o setkání s těmito bytostmi a jejich světem dochovaly v místních pověstech Podblanicka, je celá řada, z nichž některé se datují i do 19. století, do období stavby Národního divadla. Jiné pověsti vypráví například o místní dívce, která zde měla rytířům poklidit a když se po roce vrátila, zemřela na neznámou nemoc. Nebo o dvou místních dětech, které se ztratily a po několika dnech se vrátily v domnění, že byly pryč jen pár hodin. A při tom vyprávěly, jak si v podzemí hory hrály se skřítky a vílami. Další pověst například vypráví o kováři, který zde rytířům koval koně. A mnohé další. Jednotlivé události si sobě podobají jako vejce vejci. Setkání s rytířům podobnými bytostmi, zavedení do jejich podzemního světa a po návratu domů zjištění, že ve skutečnosti uplynula mnohem delší doba než jakou strávili tam dole. K tomu všemu se ještě vážou proroctví o tom, že ono spící svatováclavské vojsko vyjede z hory, až bude Čechům nejhůř.
Když se nad tím vším zamýšlím, zjišťuji, že ona svědectví, kdy se oněm osobám podivně zrychlil čas, můžou být ve skutečnosti důkazem toho, že se dostali do jiného časoprostoru, kde proudí čas jiným tempem. Ostatně už jen to, že my ona vojska nazýváme spícími, je hned druhým důkazem o tomto jevu. Ony ty bytosti ve skutečnosti vůbec spící být nemusí, ale z pohledu našeho času, vypadají jako prostě ztuhlé, neboť žijí v jiném časovém toku. My naopak bychom z jejich pohledu vypadali jako superrychlí sprinteři, když za takou jejich krátkou chvíli uplynou zde události celého roku. Jakmile se však dostaneme do jejich časoprostoru, už je vnímáme normálně. Ale to, co se děje tam „doma nahoře“, to už normální není.
Jenomže se málo ví, že takových hor, ke kterým se vztahují pověsti o spícím vojsku, se po republice i jinde vyskytuje více. Zhruba 30 kilometrů jižně od Blaníku se nalézá další podobná hora. Jmenuje se Svidník a tyčí se severně nad Černovicemi. K němu se vážou podobné pověsti. Ale ani tento vrch není zdaleka osamocen. Obdobné pověsti se například vztahují k šumavskému Boubínu, Oškobrhu Poděbrad, Házmburku, Mělníku, Ralsku, Turovu u Náchoda, Kunětické hoře u Pardubic, Stráně u Kostelce nad Orlicí a k dalším. Zvláštní podobu má tento jev v hoře „Kluk“ u Kremže, kde se tato bytost vyskytuje v podobě malého chlapce. Na Moravě to jsou pak Hostýn a Čantoryje. Na Slovensku je to pak hora Sitno u Banské Šťiavnice. V Rakousku je to pak hora sv. Magdaleny v Korutansku, ve které jedna žena spatřila spící válečníky, kam byla vylákána malým mužíkem. I k tomuto případu se váže pověst o časovém posunu. Když se pak vrátila do své vsi, pamatoval si ji jen jeden velice starý muž, jenž byl v době jejího odchodu ještě malé dítě. Jiná pověst vypráví o muži, který se domů vrátil po sedmi letech. Další podobnou je Babí hora na hranici Polska a Slovenska nebo ještě další hory v Alpách. Kde se vzaly všechny takovéto pověsti v rozlišných koutech celé Evropy?
P o k l a d y
Druhý jev, který, zdá se, s těmito pověstmi podle mého názoru úzce souvisí, jsou tzv. poklady ukryté ve skálách a horách a které se dají vyzvednout jen o Velikonocích či o nějakých jiných konkrétních svátcích. Možná si teď vzpomenete na legendární díl Krkonošských pohádek, jak Trauntenberk společně s Hajným nestačili včas vyjít z hory, kterou před tím Anče otevřela kouzelným zaklínadlem. Ony pověsti však většinou vyprávějí o dítěti, které zde zapomněla jejich ziskuchtivá matka a ta se s ním mohla setkat až za rok. Podle těchto pověstí však žádné dítě v oněch horách za ten rok hlady neumřelo, neboť jeho plynutí času bylo opět jiné, a tak zestárlo jen nepatrně. Další zajímavost se váže k tomu, že místa jsou často shodná právě s výskytem pověstí o spících vojskách. Vzácné poklady, včetně těch „velikonočních“ jsou prý ukryty v nitru Sitna, Házmburku, Boubína, stejně tak v nitru Čantoryje, Mělníku, Ralska, Kunětické hory, Stráně či Turova. K posledně jmenovanému vrcholu se dokonce váže výše popsaná pověst o zapomenutém dítěti. Zajímavá pověst se váže ke skále u Jimramova. Kdysi zde jedna dívka nalezla otevřenou sluj, a tak vešla dovnitř. Našla zde poklad. V tom se objevili starodávní rytíři a ona s nimi musela tancovat. Když se jí podařilo uniknout ven, zjistila, že uběhla celá léta. Je to opět jen náhoda?
Pověsti o velikonočních pokladech v sobě ukrývají ještě jednu zajímavost. Místa s údajným pokladem prý velice často označují jakási modrá světla či plamínky. A tak se ptám, zda právě tato průvodní vlastnost vlastně není nějaký elektrický či podobný jev, díky němuž se otevře onen vstup do onoho paralelního časoprostoru.
P o d z e m n í ř í š e A g h a r t a
Co vysvětluje, že na tak velké ploše se objevují zprávy o jakémsi podzemním světě, kde plyne čas jiným tempem? Nemá vše nějak společného s bájnou říší Aghartou, o které se říká, že existuje uvnitř naší planety, (snad na vnitřní straně zemské kůry) a že ho osvětluje jakési vnitřní slunce, (snad zemské jádro)? Její centrum by snad mělo být někde pod Tibetem. Legendy o této vnitřní říši se táhnou dějinami jako niť. Dovolte však, abych se na ně podíval trochu z jiného pohledu. Představme si, že jsme obyvatelé Agharty, tak podle toho, co se o ní říká musíme žít neustále hlavou dolu a na zemi nás drží odstředivá síla vzniklá otáčením Zeměkoule. Jenomže je tu jeden fakt, na který se často při psaní o této říši zapomíná. Tato síla samozřejmě není všude stejně velká. Kdo si umí představit kouli, ví, že se poloměr jejich poledníků směrem k pólu zmenšuje. Tím se samozřejmě zmenšuje i oblouková rychlost a samozřejmě i odstředivá síla. Z tohoto důvodu nepovažuji za možné, že uvnitř naší planety se ukrývá nějaká takováto podzemní říše. A dle údajných svědectví mají být vstupy do tohoto světa právě v oblasti pólů.
Ale to však neznamená, že bych chtěl legendy o této říši shodit ze stolu. Napadlo mne jedno řešení, které vzhledem ke svým dřívějším úvahám (z rubriky multidimenzionální prostor) považuji za zajímavé. Domnívám se totiž, že říše Agharta není nikde uvnitř naší planety, ale jedná se o paralelní svět ukrytý někde v jiném rozměru, a to v blízkém sousedství vesmíru našeho. Tento svět by totiž, podle mé hypotézy, kterou jsem popsal v článku „Jsou paralelní vesmíry navzájem svoje kopie?“ musel existovat zcela zákonitě. A ono vnitřní slunce, zas není nic jiného než obdoba slunce našeho vzniklá ze stejných zákonitostí.
Zatím však je pro mne záhadou, proč tam čas plyne jiným tempem, než zde. Ale, že i to je možné, nastínil jsem zas v jiné hypotéze, v článku „Má čas více rozměrů?“. Třeba to má s tím něco společného, kdo ví. Ale, tato má hypotéza mi připadá pravděpodobnější, než to, že kdyby se měla Agartha nacházet uvnitř Zeměkoule.
Zkusme si teď představit, že bychom měli to štěstí či smůlu, že bychom se do tohoto světa dostali. Museli bychom nejspíš projít nějakou bránou, a to ve směru, který vede do čtvrtého rozměru a tudíž je kolmý na naše všechny tři známé rozměry, na výšku, šířku i délku. Z tohoto důvodu by to pro nás byl směr naprosto nepochopitelný. Nemohlo by nám to snad zdánlivě připadat, že jdeme do podzemí? Domnívám se, že právě zde pramení ony pověsti o podzemních světech. Ve skutečnosti, by to mohly být právě světy umístěné v jiných rozměrech. A to, že i mnozí vědci o existenci paralelních světů uvažují, by tomu všemu mohlo ještě více nahrávat.
Zdroje:
Stejskal M.: Labyrintem tajemna, Paseka, Praha 1991
http://www.kpufo.cz/wbn/blan.htm
Související články:
Rubrika: multidimenzionální prostor
Rubrika: archeoastronautika
