Vlasy mi hrůzou vstávají na hlavě, když vidím „chuťovky“ vymýšlené maďarskými politiky. To, co vzniká v hlavách tamějších vládních představitelů, to už přeci není jen klasické demokratické vládnutí.
wikipedie
Tak například nová ústava. Ta mimo jiné významným způsobem omezuje pravomoci ústavního soudu, justice i centrální banky. Dále například mění název země z Maďarské republiky na Maďarsko, což na první pohled není nic markantního, ale v maďarském jazyce není rozdíl mezi současným Maďarskem a středověkým Uherskem. Též například omezuje náboženskou svobodu, kdy na místo dosud 300 oficiálně uznávaných náboženských skupin jich nyní bude moci být jen čtrnáct. Dále opoziční politiky označuje za členy zločinecké organizace a zavádí nacionalistické prvky, atp. Za zmínku stojí též nový volební zákon, který prakticky znemožní, aby byla současná vládní strana Fidesz odstraněna z vládní moci. Kritiku sklízí i nový mediální zákon, který umožňuje státu kontrolovat obsah zpravodajství (včetně soukromého), a tím se také může provádět cenzura protivládních názorů. Například zpravodajství zdejší veřejnoprávní televize může být měněno tak, aby bylo příznivé pro vládní stranu Fidesz a dokonce zde bylo zakázáno, aby se na obrazovce objevovali kritici současné vlády. Máte ještě pocit, že se pohybujete na demokratické půdě?
Zkrátka a dobře, zákony, které se v poslední době rodí v hlavách maďarských vládních představitelů, nepatří do právních pořádků demokratických zemí. A určitě není nic nečekaného, že je tato země za to i mezinárodně kritizována. Tím, kdo kritizuje, jakým směrem se vydává maďarská demokracie, nejsou jen zdejší opozice a politici EU, ale například i americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová nebo současná americká velvyslankyně USA v této zemi Eleni Kounalakisová. A další významný americký politik Mark Palmer, který svého času působil též jako zdejší velvyslanec rovnou prohlásil, že Maďarsku hrozí nejen vyloučení z EU, ale dokonce i pád do ruské sféry vlivu! A tak není divu, že v současné době tyto změny demokratických principů vehnalo do maďarských ulic desetitisíce nespokojených lidí.
Ovšem ptám se, zda to vše, co se v Maďarsku děje, může mít nějaký vliv i na nás. Na první pohled ne. Zmíněné zákony jsou výhradně maďarskou záležitostí, a tak by se nás nijak závažněji týkat neměli. Jenže si vzpomínám na zajímavou souvislost, jak jsem si zhruba před půl rokem, bylo to 28. června 2011, četl o tamějším nově připravovaném zákonu, jak chce maďarský premiér Viktor Orbán vybudovat pracovní tábory pro nezaměstnané. Byl to tento článek: Orbán chce pro nezaměstnané vybudovat pracovní tábory na novinkách.cz. Uplynulo tehdy asi jen pouhých deset dní, a mne polil hrůzou pot, když jsem se dozvěděl, že český ministr práce chce zavést nucené práce pro nezaměstnané i tady. (viz můj článek z 8. července 2011 „S nucenými pracemi pro nezaměstnané skončí svoboda v ČR“). Každý čtenář si to může zkontrolovat. Jedná se o pouhou časovou náhodu a nebo obě pravicové vlády, jak naše tak maďarská, spolu nějak tiše koordinují své kroky? Máme se tedy bát podobných „chuťovek maďarského střihu“ i u nás?
