Poslední dny byly opět mimořádné, co se týče nových objevů možného života ve vesmíru. A to tak, že média dokonce přehlédla objevy několika nových planet zemského typu v obyvatelných zónách své hvězdy.
naše galaxie Mléčná dráhawikipedie
Američtí vědci nedávno vyhodnocovali údaje z vesmírného teleskopu Kepler. A výsledek? Teleskop Kepler pracoval ve vesmíru od roku 2009 do roku 2013. Během této doby prozkoumával hvězdy v sektoru části souhvězdí Lyry a Labutě. Teleskop hledal exoplanety na principu zeslabení jasnosti v době, kdy před ním přecházela jeho planeta. Přitom se zaměřil na hvězdy typu „G“ (žluté trpaslíky podobné našemu Slunci) a „K“ (oranžové trpaslíky o něco menší a o málo chladnější, než naše Slunce). Přitom je se třeba také uvědomit, že tímto způsobem nelze najít všechny planety u těchto hvězd, ale jen takové planety, které v našem směru přímo přecházejí před hvězdou. Planety které svojí hvězdu obíhají v jiné rovině (třeba kolmé k nám), už tímto způsobem objevit nelze. Tímto způsobem bylo potvrzeno celkem 603 planet a z toho 10, které svojí velikosti odpovídají Zemi a nalézají se v zóně života své hvězdy. Z toho vědcům vyšlo, že jen v naší galaxii se může nalézat minimálně 8,8 miliard hvězd, které v zóně života obíhá planeta, svojí velikostí odpovídající naší Zemi.
Fantastické. Mléčná dráha by tedy mohla být plná života. Otázkou tedy je, zda by se na těch všech planetách dokázal vytvořit život. Život, jak ho známe tady na Zemi je velice složitý proces, a tak mnozí skeptici namítají, že je prý málo pravděpodobné, že tak složitá kombinace chemických prvků, jakou tvoří pozemský život, by se dokázala opakovat ještě někde jinde. Já však tuto skepsi nesdílím. Mám k tomu dva důvody. Zaprvé si myslím, že, co se povedlo někde, se dokáže zopakovat i jinde. Ve vesmíru nevím o jediném jevu, který by existoval jen jednou a víckrát už ne. Podle mne je docela i možné, že třeba existuje i nějaké pravidlo, podle kterého se ty života nosné molekuly takto formují podle nějakého přírodního zákona. Vždyť to vidíme i tady na Zemi, jak například mnohé nerosty krystalizují do nějakého konkrétního tvaru. Proč by se právě toto nemělo dít i na bázi molekul?
- Poloměr planety KOI-1422.04, je zhruba 1,6krát větší než poloměr naší Země. Oběhne svojí hvězdu jednou za 63 dní a rovnovážná teplota bez vlivu atmosféry by na ní měla být kolem 241 Kelvinů (- 30 stupňů C).
- To planeta KOI-1422.05 oběhne svojí hvězdu jednou za 34 dní a rovnovážná teplota by na ní měla být 297 Kelvinů (26 stupňů C). Pro porovnání, na Zemi je to 23 stupňů Celsia. Naší planetě je dokonce bližší i svým poloměrem neboť je jen 1,4krát větší. A tak se domnívám, že se jedná o naší planetě dosud nejpodobnější objevené těleso.
- V této soustavě se ještě nalézá planeta KOI-1422.02, která má poloměr dvou Zemí a svojí centrální hvězdu oběhne jednou za 19 dní. Rovnovážná teplota je na ní 355 Kelvinů (zhruba 84 stupňů Celsia). A tak se vědci domnívají, že už bude pro život zemského typu příliš horká. Ale proč by se zde nemohlo něco vyskytovat třeba v polárních oblastech? Vždyť ty jsou přeci studenější, než oblasti kolem rovníku.
A kromě toho stejný článek poukazuje i na další planetu u hvězdy typu oranžový trpaslík, s názvem KOI-4036. Zde by se měla vyskytovat planeta o poloměru 1,6 Zemí, která oběhne svojí hvězdu jednou za 169 dní. Rovnovážná teplota bez vlivu atmosféry by se zde měla pohybovat kolem 245 Kelvinů.
Zkrátka a dobře, v posledních dnech tolik nových pozitivních dat, které nás opět přibližují objevu mimozemského života. Tak to už tu dlouho nebylo. Teleskop Kepler, sice kvůli poruše svijí tolik úspěšnou misi pomalu ukončuje. Jsem však toho názoru, že by ho měly následovat další podobné projekty, které se zaměří i na jiná místa Mléčné dráhy a nejen na úzký sektor na hranici souhvězdí Lyry a Labutě. A o každém takovémto objevu jen ať média pořádně informují! Ať pozemšťané vědí, jakým směrem kráčí výzkum a pokrok. Přeci si nebudou pořád do nekonečna myslet, že jsou to právě jen oni, co je tím jediným nejdokonalejším vývojovým stupněm života ve vesmíru. Jen ať se pohled na pozemšťanů na tuto věc pěkně mění! Když už se například zvládli vymanit z přesvědčení, že naše planeta je středem celého vesmíru, tak se také jistě dokážou vymanit i z pocitu výjimečnosti a osamocenionizmu v rámci našeho postavení ve vesmíru. Jen do toho!
Související články: