V poslední době se hodně mluví o státních maturitách a společně s tím o podivně hodnocených slohových prací. Já jsem však toho názoru, že slohová stylistika by se na školách neměla známkovat vůbec
Řeknu to asi tak. Když jsem chodíval do školy (na základní i na střední), tak se za tu dobu v mých třídách vystřídalo hned několik učitelů a profesorů českého jazyka. A samozřejmě, že součástí výuky byly i slohové práce. Docela jsem se na sloh pokaždé těšil, protože mne psaní vždycky bavilo. Stále mi však vrtá hlavou jedna věc. Jak je možné, že jsem od některých učitelek a profesorek, dostával za své slohové práce jedničky a dvojky, ale od jiných to byly třeba i čtyřky? A i přesto, že moje práce byly různými učiteli hodnoceny různě, od psaní mne to neodradilo. Důkazem je téměř čtyřstovka článků na mém blogu. Dospěl k názoru, že známka za sloh je ovlivněna hlavně vkusem toho, který ji má hodnotit. Zkrátka a dobře, někomu se líbí jedno, jinému se zas něco jiného.
To samé je, jako když čtenář karmuje články na blogu idnes. Pokud se mu článek líbí, tak na karmu klikne. A když se mu nelíbí, tak nejspíš neklikne. Strašně by mne zajímalo, jestli se už tady někdy objevil takový článek, na který by kliknul úplně každý čtenář. Asi těžko. Za vším je totiž vkus každého jednotlivce. A to samé podle mne platí i o autorech. Každý autor má svůj jedinečný styl, kterým píše a který si rozvijí. To, že se náhodou někomu nelíbí, to přeci není vina toho dotyčného autora! Podle mého názoru je to, jako když se koukáte na nějaké výtvarné dílo. Někoho zaujme, ale druhý o tom řekne, že je to mazanina. A nebo hudba. Někdo třeba nesnáší dechovku, ale zato se mu líbí třeba heavy metal a opačně.
Ať se píšou ve školách slohové práce, ať si každý rozvijí svůj psaný projev. Ale domnívám se, že pokud je někdo hodnotí, tak ať známkuje hlavně pravopis nebo fakta. Stylizaci totiž považuji za individuální styl každého jedince. Samozřejmě, že se k ní také hodnotitel může vyjádřit, dát k tomu například nějakou dobře míněnou radu. Ale to, že autor má jiný vkus než on, by dle mého názoru neměl být v žádném případě takový handicap, který by měl žákovi nebo studentovi pokazit prospěch, či dokonce samotnou zkoušku z dospělosti.
