Slyšeli jste již někdy pojem ley lines? A víte co znamenají tyto dvě anglická slova? Ať už ano či ne, tak v následujícím článku bych se k nim chtěl vyjádřit ze svého pohledu, tedy z pohledu amatérského badatele, jenž se o touto problematikou zabývá více než deset let.
menhir Klobukyautor
Stalo se někdy kolem roku 1921, když si badatel a fotograf Alfred Watkins všiml, že většina významných míst v Anglii, jako jsou prehistorické stavby, kostely a jim podobné lokality, vytvoří jakousi tajuplnou geometrickou síť, která tyto místa spojuje. A protože do této sítě často zapadala i místa končící slabikou „ley“, začalo se jim říkat „ley lines“.
V Anglii toto bádání začalo nejprve, a mne tedy nepadlo, zda by se něco obdobného nemohlo ukrývat i zde v Čechách. Vlastně jsem si toho všiml také zcela náhodou. Kdysi jsem se začal hodně zajímat o Kelty a o vše, co s touto kulturou souvisí. A tak první, co jsem udělal, bylo to, že jsem sledoval tzv. oppida. V Čechách je takových to lokalit, které mají klasifikaci skutečného oppida, známo celkem šest. Jsou to taková velká opevněná hradiště městského typu. Nejznámější je Závist v Praze u Zbraslavi, pak jsou to Stradonice u Berouna, Hrazany u Vltavy, Nevězice na Písecku, Třísov u Českého Krumlova a Lhotice u Nasavrk na Chrudimsku. V Čechách je pochopitelně mnohem více míst (hradišť, nalezišť a kultovních míst, a podobně), které s Kelty nějak souvisí a možná ještě více dalších pravěkých památek, jenž této kultuře předcházely či následovaly. Ale tato místa jsou asi nejznámější. A teď si zkuste těchto šest oppid nakreslit na mapu. Zjistíte zajímavou věc! Mezi nimi se dají vést hned tři přímky, které spojují minimálně tři body! A tak na jedné linii leží Závist, Hrazany a Třísov, na druhé Třísov, Nevězice a Stradonice a na třetí Stradonice, Závist a Lhotice. A je také náhoda, že další také velké keltské hradiště – Velký Blaník – leží na spojnici Nevězic a Lhotic? Náhoda řekne si skeptik. Zkuste si udělat několik libovolných bodů na papír a vždy tam nějaké geometrické souvislosti najdete. Ale, ruku na srdce, jak velká je pravděpodobnost, že při šesti náhodných bodech se vám podaří třikrát spojit trojici bodů? A co, když tam teprve ještě narazíte na další souvislosti? Například, když třeba zjistíte, že na linii Závist-Hrazany-Třísov leží například i Hosty (pravěké pohřebiště z doby bronzové a halštatské), Zátoň (slovanské hradiště z 10. století), nebo Hořín u Mělníka, což je místo, kde dříve stával menhir.
A tak jsem začal být přesvědčen, že tyto zvláštní geometrické souvislosti by mohly být prvními vlaštovkami o existenci obdobné sítě ley lines i v České republice. Začal jsem si tak skládat mapy různých měřítek a měřit a sledovat je. Zjistil jsem tedy, že podobná siť tu opravdu existuje a může spojovat jednak místa dávných osídlení, hradů, ale i třeba podobných názvů. To co jsem začal postupně objevovat už nebyly pouhé linie ley lines, ale ony linie se začaly spojovat ve složitější obrazce. Občas se například stává, že některá místa vytvoří i rovnostranné trojúhelníky, čtverce a i složitější obrazce. Tak si představme horu Říp. Zhruba 21 kilometrů na jihozápad se od ní nalézají Klobuky, místo největšího českého menhiru, jehož původ je neznámý. Kromě toho, pokud od něj budete sledovat východ slunce o Beltine, druhém největším keltském svátku, uvidíte ho vycházet rovnou za Řípem. Ale to je jen odbočka. Dále si představme, kde je umístěna Budeč, jedno z prvních a nejdůležitějších středisek Čechů v 9-10. století. A tak se ptám, zda je pouze náhoda, zda Říp, Klobuky a Budeč vytvoří společně nádherný rovnostranný trojúhelník? Ovšem pokud se na mapu podíváme podrobněji, zjistíme, že tento trojúhelník je vlastně pouze jen součástí větší šesticípé hvězdy se středem v oné tajuplné a pověstmi opředené hoře Říp. Postupně jsem také začal zjišťovat, že Říp není jedinou horou, kolem které se dá opsat šesti nebo i osmicípá hvězda. Obdobné hvězdy jsem nalezl i třeba kolem Milešovky, Boubína, Vladaře, Ostaše, Pradědu a dalších vrcholů. V české krajině se však nenalézají pouze hvězdy, ale i další obrazce. Jako např. ptáci, draci či humanoidní obličeje. A Vůbec nejúžasnější je zjištění, že mnohé z těchto obrazců na sebe navíc navazuje a k tomu třeba ještě kopíruje nějaké archeoastronomické zvláštnosti, jako třeba ten východ slunce u klobuckého menhiru.
Za tu dobu, co tuto problematiku sleduji, jsem si již vytvořil i určitá pravidla, podle kterých se řídím. Obrazce samozřejmě nemůžou být jen náhodně spojené body, jako když hledáme souhvězdí na obloze. Mezi jednotlivými body v obrazcích musí být i určitá geometrická souvislost, která se dá změřit. A teprve pak se dá na lezený ley lines obrazců považovat za regulerní tzv. „ley lines obrazec“, který můžu zařadit do své databáze, jež mám na internetu na adrese : http://cermak.libor.sweb.cz/ley_lines.htm . Zde mám i celé pojednání o této problematice včetně historie, hypotéz a názorů. Tak pokud to někoho zaujalo, může se přidat a hledat také. A kdo ví, třeba nalezne ještě více fascinující geometrické souvislosti než já.
Libor Čermák
