Je možné, aby se lidé ze starověkého Říma setkávali s neidentifikovatelnými létajícími objekty? Dělo se tak v průběhu celé historie a ani Řím není výjimkou.
Během té doby, co se zabývám archeoastronautikou, jsem nalezl celou řadu odkazů, že i ve starověkém Římě a jeho okolí se mohly vyskytovat neznámé létající objekty. Zde jsem vybral ty, podle mého názoru nejznámější případy odkazující na to, že se na tomto nebi cosi možná skutečně dělo.
Starověký Řím z pohledu archeoastronautiky
http://www.skenographia.cch.kcl.ac.uk/aug_rm_5/masscn01.jpg).
Merkur
Rok 75 n.l.: Římská říše
Patrovský se v téže kapitole jeho knížky zmiňuje o dalších zvláštních událostech, které se nám dochovaly ze starého Říma:
- V roce 42 před Kristem se prý nějaký objekt s velkým hlukem zvedl ze země a pak letěl oblohou.
- V roce 16 n.l. letělo v noci oblohou po okolí Říma silné světlo, které ozářilo celou oblohu.
- Událost se znovu opakovala v roce 41 n.l.
- V roce 163 za konsulů T. Graccha a Juventuse svítilo v noci Slunce v Capui.
- Událost se pak opakovala v roce 166 v Cassinum.
- V roce 213 byl na obloze spatřen oltář a na něm postava v bílém oděvu
Další zajímavé zprávy uvádí ve své knize „Když si bohové hrají na Boha“ již zmíněný Hartwig Hausdorf:
- dle díla „Ab urbe contidita. Liber XII“ od Tita Livia se u Praeneste z nebe snesly žhnoucí lampy, u Arpi vysel na obloze štít, v noci svítily dva měsíce a na obloze se ukázaly přízračné lodě.
- Roku 100 před naším letopočtem pozorovali vyděšení Římané, jak hořící a jiskry sršící štít neuvěřitelně rychle letěl večerní oblohou ze západu na východ. (Plinius)
- Dle díla římského spisovatele Julia Obsequina (4. století po Kr.) proletěly roku 222 n.l. nad Rimini a dalšími místy tři tajuplné měsíce.
- Tentýž římský autor píše, že se roku 218 př. n.l. objevily na obloze přízračné lodě a v Amimternu se v dálce objevili tajuplní muži v třpytivých oděvech, kteří se však už dál nepřiblížili.
- Tentýž autor se zmiňuje o „třech sluncích“ na obloze nad Lanuviem roku 175 před naším letopočtem, které provázela řada hvězd
- (týž autor) Roku 91 př.n.l. přistála ve Spoletu zlatě zářící ohnivá koule. Když se zvětšila, odlepila se od země a vzlétla. Odletěla východním směrem a přitom tak zvětšila svůj objem, že zakryla i slunce.
Zdroj: Hausdorf H.: Když si bohové hrají na Boha, Brána, Praha, 1997
Zajímavé zprávy z doby Starověkého Říma jsem nalezl i v knížce Johna Spencera Encyklopedie UFO. Týkaly se roku 216 před naším letopočtem. Toho roku se prý objevovali na jeho nebi věci, které vypadaly jako lodě. Například na Sardinii a Sicílii následkem tohoto pozorování vzplály oštěpy a tyče v ruce. V Apri byl pozorován kulatý štít. A v Capui prý dokonce hořelo celé nebe a lidé tam viděli obrazy podobající se lodím.
Zdroj: Spencer J.: Encyklopedie UFO, Etna, Praha, 1994
http://cs.wikipedia.org/wiki/Konstantin_I._Velik%C3%BD
Jak je vidět neznámé létající objekty, kterým dnes z nedostatku lepšího označení říkáme UFO, se běžně vyskytovaly už v nejstarších dobách. A jedna z nejvyspělejších starověkých civilizací, totiž ta římská, nebyla žádnou výjimkou. A není jistě ani bez zajímavosti, že i v tehdy existovali i lidé, kterým bychom dnes říkali „ufologové“. Mezi ně například patřil i jeden z nejznámějších římských filozofů Lucius Annaeus Seneca, který se pokusil podivný jev „létajících štítů“ nad římskou říší vysvětlit jako zhuštěný vzduch. Jak daleko byl od pravdy, to už nechám na čtenářích. Ale už jen toto je potvrzením toho, že se tam tehdy skutečně tyto záhadné objekty objevovaly.
Zdroj: uvedený u jednotlivých odstavců, dále: Dopatka U.: Velká encyklopedie Ericha von Danikena: Vašut, Praha, 1999
Související články:
Starověký Řím z pohledu archeoastronautiky
Archeoastronautické středomoří
Rubrika: archeoastronautika
