Máme tu jaro a s ním i konečně hezké počasí. To až člověk zatouží vyjít někam do přírody a vychutnat si ono nádherné opojení, které se rok co rok probouzí ze svého zimního spánku.
Pojďme nyní zapomenout na vymoženosti civilizace a zkusme si představit, že žijeme před dávnými věky a máme daleko blíž k přírodě než k vymoženostem 21. století. Večer si nezapneme televizi ani počítač s internetem, ale posadíme se jen tak pod širou oblohu a budeme pozorovat, jak se tam objevuje jedna hvězda za druhou. A když okolní přírodu pohltí tma, rozprostře se nad námi úchvatný obraz hvězdných seskupení, které povzbudí naší fantazii víc, než kdejaký vědeckofantastický film. To si nyní při hezkém počasí můžeme vyzkoušet kdykoliv. Třeba zanedlouho, až se na konci dubna u nás rozhoří slavnostní ohně, ať už jim dle keltské tradice říkáme „Beltine“ a nebo tradičně „pálení čarodějnic“.
Takže pokud se tedy o jarním večeru podíváme na oblohu, jistě nám přímo nad hlavou neunikne souhvězdí „Velké Medvědice“, které většina z nás zná pod označením „Velký vůz“. Její nejjasnější část se skládá ze sedmi hvězd. Jejich jména jsou: Benetnash, Mizar, Alioth, Megrez, Phekda, Merak a Dubhe. Spojnice dvou nejvýchodnějších hvězd v oji „Meraku“ a Dubhe“ ukazuje směr k Polárce a tedy i k severnímu pólu. Spojnice hvězd v druhé oji „Phekdy“ a „Megreze“ zas směřuje k jedné z nejjasnějších hvězd v souhvězdí „Draka“ – k Thubanu, který také zhruba před 4000 lety býval díky precesi zemské osy „severkou“. Pokud máme dobré oči, tak u další hvězdy - u Mizaru, vzdáleného 8o světelných let, spatříme směrem na sever ještě jednu slabší hvězdu, tzv. Alkor.
Spojnice Mizaru s Benetnashem ukazuje k významnému jarnímu souhvězdí, a to k „Pastýři“. Nejjasnější hvězda souhvězdí „Pastýř“ nebo také „Honák“ je Arkturus. Ten je společně s Vegou nejjasnější hvězdou severní hvězdné oblohy. Světlo nám z něj letí 36 let. Arkturus je také součástí tzv. „jarního trojúhelníku“, podle kterého se na jarní obloze orientujeme. Společně s ním ho tvoří ještě hvězdy Regulus a Spica.
Hvězda Regulus je nejjasnější hvězdou velice nápadného souhvězdí „Lva“ a je od nás vzdálený cca 77 světelných let. Hvězda Spica ze souhvězdí „Panny“ je nejvzdálenější vrchol „jarního trojúhelníku“, protože světlo k nám od ní letí zhruba 260 let.
V průběhu jara se s námi též pomalu loučí souhvězdí zimní oblohy, jako jsou Velký pes, Malý pes, Blíženci, Vozka, Býk. A uprostřed této nádherné části, jako nejvýraznější souhvězdí se nalézá Orion. Tyto souhvězdí můžeme vidět nad západním obzorem, jak pomalu zapadají za obzor. Ovšem podrobněji se jim chci věnovat jindy.
Z dalších souhvězdí bych rád upozornil na „Raka“, nacházejícího se mezi Lvem, Blíženci a „Hydrou“ (nejdelšího souhvězdí táhnoucího se podél jižního horizontu)
Nyní se vraťme ještě k „Pastýři“. Pokud se od něj vydáme směrem na východ, tak hned vedle něj narazíme na velice hezké souhvězdí, tvořené menším obloučkem hvězd a pojmenované jako „Severní koruna“. Pokud budeme ve stejném směru pokračovat dále, najdeme tu nejprve a Herkules a pak Lyru, ale to už se dostáváme do letní části hvězdné oblohy. A tak si mezitím užívejme jara, oslavme všechny svátky s ním spojené a společně se těšme na léto, na kdy chystám pokračování tohoto seriálu.
Takže Vám, čtenáři, všem přeji hezké chvíle při pozorování noční oblohy. Věřím, že vám tento můj návod s tím alespoň trošku pomůže.
Prameny: wikipedie
Kleczek J.: Naše souhvězdí, Albatros, Praha, 1986
Související články:
Interaktviní mapa severní hvězdné oblohy
Rubrika: Vesmír a život v něm
