Celý život jsem odpůrcem jakýchkoliv krajních politických ideologií, které chtějí jiné lidi z ideologických důvodů trestat. A to jak těch, které naše země sužovaly ve 20. století, tak i těch, které by rády nastoupily nyní.
Naše země (a nejen ona) si 20. století prošla dvěma hrůznými politickými situacemi, které se vyznačovaly vládnutím krajních politických ideologií. Obě se vyznačovaly touhou vytvářet z lidí nadřazené a podřazené, obě se snažily i o změnu myšlení lidí. A běda tomu, kdo se této změně myšlení nechtěl podřídit. Na toho čekaly ty nejpřísnější tresty.
Fašistická ideologie o nadřazení jedné rasy nad druhou byla první takovou ideologií, která u nás uchvátila moc na konci 30 a v první půlce 40. let. Kdo nechtěl přijmout takovou změnu myšlení, že árijská rasa je nadřazena všem ostatním, na toho čekaly ty nejpřísnější tresty. A to včetně poprav nebo koncentračních táborů. Já osobně jsem nepřítelem každé nadřazenecké ideologie, ať už rasové nebo náboženské. Zkrátka a dobře, jakmile se snažíš o své vítězství nad světem na základě své politické či náboženské ideologie, aby ty ostatní ideologie či náboženství byly tobě a tvé ideologii podřízené, nemáš v mém srdci mezi slušnými lidmi místo.
V pořadí druhá, a to komunistická ideologie, nás sužovala od 40. do 80. let 20. století. Když se dostala k moci, tak i ona chtěla změnit myšlení lidí. A tak komu se nelíbilo rozdělování lidí na základě třídního původu, znárodňování majetku, cenzura a všechna ostatní nařízení tehdejší KSČ, opět mohl počítat s těmi nejpřísnějšími tresty. A to včetně poprav či práce v uranových dolech.
Když na konci 80. let komunistický režim padl, nastala pluralita všech možných politických názorů. I v poslanecké sněmovně od té doby máme názorově daleko pestřejší zastoupení, než jaké jsme měli za komunismu. Ale to neznamená, že nás už neohrožují nějaké podobné praktiky, jako jsem psal v předešlých dvou odstavcích.
Já mám vždy raději takovou společnost, která je rozdělena na nejrůznější názory a nikoliv takovou, která poslušně jako ovce jde jen jedním směrem. Na bázi takovéhoto přesvědčení se tu objevil i politický směr zvaný "liberalismus" či "liberální demokracie", který je odvozen od slova "svoboda". Svoboda každého jednotlivce, tak by to snad mělo v liberalismu být. Jenže se v západním světě vyskytli lidé, kteří se snaží z tohoto politického směru bohužel udělat něco trošku jiného. Nějak ho pokřivit.
A tak se i v současném západním světě můžeme setkat s podivnými snahami o jakousi změnu v myšlení lidí. Například trestat jiné lidi za to, že se nějak pikantně vyjádří na adresu toho či onoho nadřazeneckého náboženství. Můžeme se také setkat s cenzurou či snahou o předělání těch literárních děl, které nejsou z jejich pohledu dostatečně genderově či multikulturně vyvážené nebo podle jejich názoru se snaží šířit tzv. "steorotypy". Viz například Pipi, Dlouhá punčocha, Kocour Mikeš, klasické pohádky či úspěšná díla tzv. chlapecké literatury atp. Z jejich hlavy též pochází i snaha o tzv. "nahlašování" jiných lidí, kteří na sociálních sítích myslí jinak než ti oni tzv "progresivní" a "politicky korektní". A dnes můžu jen těžko předpovídat, s čím vším do budoucna ještě přijdou stoupenci této jimi vymyšlené dogmatické ideologie.
Nemůžu si pomoci, ale jestliže někdo ve svých názorech dospěje až takto daleko, že má touhu nějak pronásledovat a cenzurovat lidi za jejich názory a za jejich tvorbu, tak už to zkrátka a dobře nemůže být stoupenec toho klasického liberalismu, který je založen na slově "svoboda"! Takový člověk podle mého názoru jen dospěl naopak do dalšího krajního bodu politického spektra.
A vy čtenáři se zamyslete! Nejste náhodou jedni z nich? Nezačínáte mít také tendence chtít někoho nahlašovat, cenzurovat nebo dokonce trestat jen za jeho politické a společenské názory? V tom případě vám radím, abyste udělali kroky zpět. Například zpět k tomu normálnímu liberalismu, založenému na skutečné svobodě. Aby s vámi pak lidé za vaši rádoby aroganci vůči jiným nezačali opovrhovat podobně, jako to dnes děláme vůči konfidentům a stoupencům předešlých dvou krajních ideologií, které nás ve 20. století sužovaly.
Související články:
Paní Čaputová, ústavní soud má bránit nejen liberální demokracii, ale všechnu demokracii!
Proč Milion chvilek není pro demokracii, ale naopak je proti demokracii?
Stoupenci pražské kavárny by se měli naučit dívat na jiné názory jako sobě rovné.
Chtěl bych mít v ČT co nejpestřejší názory, a i kritiku politické korektnosti
Na české pohádky nedám dopustit ani přes kritiku stoupenců tzv. korektností
