Možná se budete divit, ale i jako velký kritik rusofilních nálad v Česku jsem pro dobré vztahy s Ruskem. Ovšem samozřejmě to má určité ale.
Já osobně si myslím, že pokud v kterékoliv zemi působí nějací politici, kteří usilují o to mít s nějakým zahraničním státem špatné vztahy, tak v politice nemají co dělat. Každý stát by se měl přece snažit i o to, aby žil v mírovém souladu se svým okolím. A tak jsem samozřejmě i pro to, abychom i my měli dobré zahraniční vztahy i s třeba takovým Ruskem. A to stejně, jako bychom měli mít dobré zahraniční vztahy například s Pákistánem, Kambodžou, Nigérií nebo s Peru. Určitě je dobré nebýt s nimi v nepřátelství. Proč? Vždyť s nimi například přeci můžeme čile obchodovat. Takovéto a podobné státy i přesto, že jsou nám vzdálené, můžou přeci být vítaným exportním odbytištěm našich výrobků. A samozřejmě také, že kdo chce, může si po vzoru rusofilů založit třeba klub přátel Pákistánu, Klub přátel Kambodži, Klub přátel Nigérie, nebo Klub přátel Peru. (Myslím, že minimálně v případě u toho Peru nějaká taková facebooková stránka existuje, neboť sám jsem ji členem.)
Musíme však mít na vědomí jedno: jsme Češi. A jako takoví kulturně i geopoliticky patříme k západu. Patřili jsme tam historicky i celý středověk (viz naše příslušnost ke Svaté říši římské) i novověk (tedy vyjma té čtyřicetileté návštěvy východního bloku). Proto by naše zahraniční politika měla vždy vypadat tak, aby státy evropského středozápadu a Severní Ameriky měli oni k nám a naopak my k nim blíž než k těm státům, které jsem vypsal v prvním odstavci. Tady je naše místo. A tak je podle mého názoru nesmysl namísto západu hledat náruče jakých jiných nám kulturně i politicky vzdálenějších zemí. A to i přesto, že bychom samozřejmě měli usilovat o to být s nimi alespoň zadobře. Pokud se to takto povede, tak se vlk nažere, ale koza zůstane celá.
Související články:
