„Víra v Boha je dar.“ To jsme se učili na hodinách náboženství. Jenomže v posledních letech, počínaje teroristickými útoky v roce 2001, mi začíná připadat, že se tento dar začíná obracet proti věřícím jakéhokoliv náboženství a že tyto prastará poselství lásek k bližním se naopak stávají nástrojem nenávisti či dokonce válek.
Zkusme si nejdřív zamyslet nad tím, zda by si to dávní zakladatelé světových náboženství, jako jsou Ježíš Kristus, Siddhártha Gautama, či prorok Mohamed, přáli. Skutečně chtěli to, aby se jejich učení lásek k bližním stalo nástrojem nenávisti mezi lidmi? Nebo aby se ve jménu jejich náboženství lidé dokonce zabíjeli či dokonce vedli války?
Schválně si zkusme zamyslet nad tím, kdyby se náhodou měl v současném světě objevit nějaký další obdobný duchovní učitel, jako byli oni výše zmínění. Jaký by asi zvolil postup, aby jeho učení o lásce k bližním zasáhlo co nejvíc lidí? Myslíte si, že by začal vytvářet nějaké zbrusu nové náboženství? Ne. Takových to lidí se v současném světě pohybuje mnoho. Ale nejsou to žádní duchovní učitelé, ale tzv. sektáři, kteří budují u svých oveček na své sektě závislost či z nich dokonce těží finančně. A tak se na ně většina společnosti dívá skrz prsty. Domnívám se, že následováním těchto podvodníků by se tento nový avatar určitě nevydal.
Současné lidstvo totiž potřebuje zcela něco jiného než vytvářet nové ideologie, které by se stavěly vůči jiným. Současný svět potřebuje naopak to, aby se mezi nejrůznějšími náboženskými směry hledaly spojnice. Takové spojnice, které by jednotlivé náboženské systémy nějak propojovaly a které by lidem ukazovaly, že i když tamti lidé, i když věří v Boha jiným způsobem než my, jsou vlastně také věřící. Tento náhled na svět by se v první řadě potřeboval vštěpit do muslimské části světa, aby neříkali, že jinde, kde většina obyvatel nevyznává Korán, že tam žijí tzv nevěřící. Ale současně si myslím, že by tento světonáhled neuškodil ani jiným věřícím včetně mnoha křesťanů. Každý člověk má právo vyznávat takové náboženství, jaké je mu nejbližší a které mu i po filozofické a psychologické stránce dělá nejlépe. Ale současně by měl respektovat, že jiní lidé to zas můžou vidět jinak. Dokud toto lidé nepochopí, nebudou se nikdy moct považovat za vyspělé duchovní bytosti.
