Tuto sobotu jsem se členy svého turistického oddílu podnikl výpravu do trampských osad na Kocábě, neboli na Hadí řece. A jak je vidět z fotografií i jaro je tu nádherné.
A tak jsem si samozřejmě vzpomněl na svůj někdejší výlet „Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně“, který jsem vzal nejen jako inspiraci pro tuto výpravu s dětmi, ale i jako zdroj informací pro tento článek. Tehdy jsem tu šel v létě. Ale teď na jaře jsou osady nádherně rozkvetlé a vše je tu doslova jak malované.
Vyšli jsme s Bratřínova a sešli jsme odtud do údolí Kocáby.
A to nejprve na Askalonu. osada byla založena roku 1933 Janem a Josefem Vrbenskými. Název byl zvolený podle Ascalonu – nedobytného hradu v Izraeli. Bylo zde vybudováno velké hřiště, a tak dodnes se místní osadníci věnují mnoha sportům, kterými svoji osadu reprezentují.
Kdo by neznal legendární trampskou písničku „Když jsem byl mlád, bývala Askalona nejhezčí osadou, kterou jsem znal, jak častokrát hýřila Askalona divokou náladou, již Bůh nám přál, však slávě pistolí už zvolna dozvání a lesem nehlučí to vlčí volání, já půjdu spát, však vlajka Askalony musí nad mým hrobem navěky vlát.“ (viz http://www.velkyzpevnik.cz/zpevnik/taborova-klasika/ascalona).
Když už jsme u slavné písničky „Ascalona“ , kde se zpívá i o její vlajce, inspirovalo mne to a dětem jsem připravil pátrací a kreslicí hru o tom, kdo zjistí nejvíc vlajek, znaků a dalších zajímavostí osad, kterými budeme procházet.
Vyšli jsme dál podél Kocáby.
Další v pořadí byl Dashwood, trampská osada, pocházející z let 1927-31, leží v malebném údolí zákruty Hadí řeky, obklopená strmými stráněmi a skálami.
Zde všechny upoutá velký nápis „Dashwood“, který je tu podobně jako americký „Hollywood“ umístěn vysoko, aby ho všichni viděli. Zde je to přímo na skále nad osadní chatou.
Děti si tu opět našly znak osady.
A pak už jsme pokračovali k dalším cílům.
Příští naší zastávkou byla trampská osada Rewaston.
Založená byla roku 1926.
Děkujeme u jednomu zdejšímu trampovi, který, když zjistil, že děti z našeho oddílu si malují znaky a vlajky, tak nám ukázal přímo kovový emblém zdejší osady.
I ten si děti nakreslily.
Další část cesty kolem Kocáby připomíná spíš divočinu.
V jednom místě vede cesta po skaliskách a tak je třeba se tu přidržovat i řetězů.
V další osadě Havran se také děti vydaly hledat znak nebo vlajku. Kde hledat, jim tentokrát jim poradili místní kluci.
Potěšilo mne ale, že i zdejší omladina ví, že název Havran, který je pojmenovaný v roce 1927 po nedaleké zlatokopecké štole, není původní. Tím je Utah, založený už v roce 1925. A je to tak vůbec nejstarší osada na Kocábě.
Odtud jsme pokračovali krásně rozkvetlou přírodou dál.
Přišli jsme nejprve ke stromu „frňákovníku“
A pak do Louisiany. Její název vznikl zajímavým způsobem. Jeden z místních trampů Franta Petrus sem v roce 1929 pozval tři tanečnice z černošské revue „Louisiana“ a tím bylo o jejím názvu rozhodnuto
Děkujeme místním trampům, kteří nás dokonce pustili do svého osadního domečku, aby si děti mohly prohlédnout nejen vlajku jejich, ale i dalších zdejších osad.
A pak jsme podél Kocáby a mohutných zdejších skalisek pokračovali dál.
Poslední naší dnešní osadou byl Maják.
A protože tento víkend se slaví i svátek svatého Jiří, což je svátek patrona skatů, navštívili jsme i mohylu A. B. Svojsíka, zakladatele skautingu. Mohyla byla vystavěna v poválečné době, ale její výstavbu neprováděli žádní profesionální zedníci. Stavěli ji členové zdejšího skautského střediska, takže většinou děti. Je skutečně obdivuhodné, jak nahoru do kopce nosily v tornách kameny a písek z pískovny, a to na místo, kde za 2.světové války tajně skládaly skautské sliby. A červnu 1946 byla mohyla slavnostně odhalena. Jenomže přišla padesátá léta a Svojsíkova mohyla zřejmě nešla do ideologie místních svazáků, a tak ti jí prostě a jednoduše odstřelili. A v roce 2008 ji k 70. výročí úmrtí A.B. Svojsíka ji obnovili skauti ze Zbraslavi, a to stejným způsobem, jako byla postavena. (viz můj výlet „Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu“). U ní jsem členy našeho turistického oddílu učil skautský pozdrav.
A pak už jsme se vydali do Štěchovic na autobus. Jsme rádi, že i přes původně nepříznivou předpověď počasí se nám výprava vydařila a pršet začalo až při naší cestě domů. Děti tu nejvíc oslovila ta hra s hledání vlajek. Nejen, že je hledaly a pak malovaly. Ale navíc je to učilo komunikace s místními lidmi, což je pro jejich vývoj také důležité.
Související články:
Barevný podzim na Svatojánských proudech
„Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu“
Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně
