Planeta Saturn díky svému prstenci fascinovlala lidi od doby, kdy se na ni podívali dalekohledem. Postupem času se ale ukázalo, že ve sluneční soustavě zdaleka není jediná taková.
Saturn
Planteta Saturn je po Jupiteru druhou nejvější planetou ve sluneční soustavě. Ovšem, kdybychom porovnávali průměr prstenců, hravě by Jupiter strčil do kapsy. Jejich průměr je 420 tisíc kilometrů (pro porovnání, průměr Jupiteru je 135 tisíc kilometrů). Avšak jejich tloušťka jde maximálně jen do stovek metrů! Jak byly jeho prstence nalezeny? V roce 1610 se na Saturn podíval Galileo Galilei svým jednoduchým dalekohledem. Bylo to ve stejném roce, jako objevil čtyři měsíce planety Jupiteru. A zřejmě proto ho napadlo, že Staurn je trojitá planeta. Zdálo se mu, že na každé straně má symetricky další dvě tělesa. Co mu však nešlo do hlavy, bylo to, že tato dvě krajní tělesa se v půbělu let zvětšují nebo zmenšují. Teprve až o necelých padesát let později (1656) našel správnou odpověď holandský astronom Christiaan Huigens, mimochodem objevitel i Saturnova měsíce Titanu. A právě ten jako první přišel s hypotézou, že Saturn je obklopen kruhovým prstencem. A to jejich zmenšování a zvětšování je dáno aktuálním sklonem planety a jejím pohybem na oběžné dráze. Když jsem se o jeho prstencích jednou bavil s dětmi na svých kroužcích, zeptaly se mne, zda by se po jeho prstenci dalo Saturn nějak obejít nebo objet. Nedalo. Není totiž tvořený žádným souvislým pásem, jak se na první pohled zdá, ale množstvím droubných částeček od velikosti prachových zrníček až po metry. Jejich původ ještě není zcela uspokojivě vysvětlen, ale jedna z hypotéz říká, že to může být nějaký měsíc, který se rozpadl vlivem slapových sil planety.
Uran
Dlouho si lidé mysleli, že v prstencích má Jupiter ve sluneční soustavě monopol. A to až do března 1977. Tehdy kolektiv astronomů z Kuiperovy observatoře v Airborne napadlo změřit, co se stane, když planeta Uran bude procházet přes jednu hvězdu v pozadí. Všem vyrazilo dech, když zjistili, že hvězda kromě samotného přechodu planety problikla ještě desetkrát. Pětkrát na jedné straně a symetricky pětkát na straně druhé. A řešení? I planeta Uran má své prstence. Vše pak potvrdila sonda Voyager II, když v roce 1986 kolem planety prolétala. Dnes známe celkem třináct uranových prstenců, které jsou složeny z decimetrových až metrových tmavých balvanů.
Jupiter
O rok později než objev prstenců Uranových, přišel další podobný objev. V roce 1978, prolétala sonda Voyager I a Voyager II kolem planety Jupiter. A přitom bylo zjištěno, že svoje prstence má i tato největší planeta ve sluneční soustavě. Od té doby byly objeveny celkem čtyři Jupiterovy prstance, které jsou však na rozdíl od těch Saturnových velice slabé. Většinou jsou tvořeny prachem pocházejícím z jeho měsíců nebo zachyceným z meziplanetárního prostoru.
Neptun
V roce 1989 pak sonda Voyager II prolétávala i kolem Neptunu a přitom potvrdila dřívější předpoklad, že i tato planeta má své prstence. Zatím byly objeveny celkem tři Neptunovy prstence. Jsou však slabé a nevýrazné. Jejich složení je neznámé.
Takže, dnes víme, že všechny čtyři obří planety mají svůj prstenec. Že by to snad bylo u nich nějaké pravidlo? Jenomže dnes víme, že svůj prstenec můžou mít i daleko menší tělesa.
Rhea
Rhea je po Titanu druhý největší měsíc Saturnu s průměrem přes 1500 km. V roce 2008 vědci pomocí sondy Cassini zjistili, že je obklopená možná až trojitým prašným prstencem. (viz http://play.iprima.cz/pohledy-z-kosmu/pohledy-z-kosmu-i) I když tento objev není dosud ještě úplně prokázaný, napadá mne jedna zvláštní souvislost. Saturn (druhá největší planeta ve sluneční soustavě) má největší prstenec. A pokud by Rhea (jeho druhý největší měsíc) měla mít také prstenec, mohl by to být další bod mého někdejšího článku "Jaký tajuplný kód nám předává sluneční soustava?". Že by snad další z těch tajuplných vzkazů pro nás od inteligentního Stvořitele?
Chariklo
V roce 2014 objevili vědci zhruba u 300kilometrového asteroidu jménem 10199 Chariklo, který obíhá mezi Saturnem a Uranem dva prstence, které mají poloměr 396 a 405 kilometrů. Jedná se tedy o nejmenší známý objekt ve sluneční soustavě, který má kolem sebe prstenec. Zda zůstane nejmenší, to ukážou další výzkumy, protože vědci mají podezření, že něco podobného se nalézá i u další podobné planetky tohoto druhu, a to u asteroidu Chiron, který se také pohybuje na oběžné dráze mezi Saturnem a Jupiterem a jeho velikost je zhruba 200 km. A tak, jak je vidět, ohledně přítomnosti prstenců není podstatná velikost centrálního tělesa.
Slunce
Kromě toho si myslím, že další tělesem, které by se dalo označit, jako těleso se svým prstencem, by mohlo být vlastně i Slunce. Vždyť co je pás asteroidů mezi Marsem a Jupiterem? Defakto je to přeci také prstenec. A navíc se nedávno vědcům podařilo prokázat, že naší centrální hvězdu obklopuje další, tentokrát prachový prstenec, a to zhruba ve vzdálenosti Venuše (viz http://www.rozhlas.cz/leonardo/vesmir/_zprava/prachovy-prstenec-v-draze-venuse-potvrzen--1289762)
Takto to podle výzkumu vypadá ve sluneční soustavě v současné době. Jenomže se tady nalézají minimálně ještě dvě další planety, které buď svůj prstenec někdy měly a nebo časem naopak budou mít. A víte které to jsou?
Země
Ano, naše planeta mohla také v dávné minulosti mít prstenec. A jak je to možné? Naše Země má Měsíc. Jeho původ je dodnes předmětem spekulací. V současné době se jako nejpravděpodobněji jeví jeho vznik podle "teorie velkého impatku" před 4,5 miliardy lety. Podle této teorie se původně na stejné oběžné dráze jako Země, v jednom z jejích Lagrangeových bodů pohybovala ještě další planeta přibližně o velikosti Marsu. Jmenovala se Theia. Když se vlivem gravitací obou těles obě planety přiblížily, došlo k tečné srážce obou těles. To mělo za následek rozžhavení plášťů obou těles, což vytvořilo prstenec kolem Země, ze kterého se postupně vytvořil Měsíc. (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_velk%C3%A9ho_impaktu)
Mars
Jak známo, své dva malé měsíce má i Mars. Jmenují si Fobos a Deimos. Bohužel Fobos se kolem planety pohybuje tak, že se k Marsu přibližuje. Jsou to sice jen dva metry za sto let. Ale i tak to způsobí to, že až se k němu za nějakých 20-40 milionů let přiblíží na 500 - 5000 kilometrů, tak se zřejmě vlivem slapových sil roztrhne a utvoří se z něj kolem Marsu prstenec. (viz http://www.exoplanety.cz/2015/11/23/bude-mit-mars-v-budoucnu-prstenec/)
Exoplaneta s prstencem
A na závěr si nechám jednu třešničku na dortu. Prstence kolem těles zřejmě nejsou jen doménou sluneční soustavy. Před několika lety totiž vědci objevili u mladé hvězdy J1407 v souhvězdí Kentaura planetu (pravděpodobně hnědého trpaslíka několikrát většího než Jupiter), kde během přechodu přes hvězdu docházelo ještě k jakýmsi podružným poklesům jasu. To se dá vysvětlit tím, že planeta J1407b má kolem sebe prstenec. Ale ne ledajaký. Pravděpodobně je až dvě stě krát větší, než ten Saturnův. A co víc, z mezer mezi prstenci vědci vyčetli, že by planetu dokonce mohl obíhat měsíc, a to o velikosti mezi Marsem a Zemí! (viz http://www.astro.cz/clanky/exoplanety/mohutny-prstenec-kolem-obri-exoplanety.html) A tak vidíte, k čemu všemu může být výzkum prstenců planet dobrý.
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Planet%C3%A1rn%C3%AD_prstenec, tamější odkazy a odkazy použité v článku.
Související články v rubrice: Vesmír a život v něm
