"Podívejte se, tenhle člověk má takové a takové názory na svět a ty se mi vůbec nelíbí! Jak je možné, že vůbec může dělat nějaké aktivity pro děti a mládež? Já bych mu to rád zatrhl!"
Asi tak podobná byla reakce jistého blogera na můj včerejší záhadologický archeoastronautický článek "Co když člověk skutečně vznikl zkřížením lidoopů a mimozemšťanů?". Co k tomu dodat? Je to moje archeoastronautická hypotéza, jakých jsem už v posledních letech na svůj blog napsal desítky a mám je seřazené v rubrice "archeoastronautika ". Ano jsem toho názoru, že nejen v současné, ale i v dávné minulosti tu působil někdo řádově kulturně vyspělejší, koho tehdejší primitivní obyvatelé Země považovali za bohy. Důkazy jsou o tom podle mne snad ve všech svatých knihách světa (v Bibli, v Koránu, v Mahabharatě, Kanžuru, mayských spisech a v mnoha dalších), všude tam se vyskytují bytosti a jevy, které jako by z oka vypadli dnešní vyspělé technice. Není to názor zdaleka jen můj. Například pan Erich von Daniken o těchto hypotézách napsal na čtyři desítky knih a s ním další a další. A velká většina z nich jsou i dosti čtené. To vypovídá o tom, že archeoastronautická hypotéza je dnes už klasický názor na svět, který tak má na právo na existenci stejně, jako ten názor skeptický.
Vždyť je to stejné jako v politice. Někdo je levičák, někdo je pravičák, někdo je neomarxista, někdo je konzervativec, atp. A teď si představte příklad, že by třeba nějaký neomarxista prohlásil: "Jak je možné, že když má nějaký člověk, který jakkoliv pracuje s dětmi, třeba konzervativní názory, že s těma dětma vůbec může pracovat? Mě se jeho názory nelíbí, a tak by takto pracovat neměl!" A nebo samozřejmě že by takto postupoval konzervativec vůči levičákovi a podobně. Jsme lidi různých názorů. Tak to prostě je a pokud bude demokracie, tak to tak i bude. Pokud bychom takhle měli postupovat tak, jak by si přáli ti, co zatracují lidi s jinými názory, nakonec by se mohlo stát, že by s těmi dětmi už nemohl pracovat nikdo, protože se vždycky najde někdo, komu se jiného názor nelíbí, tak aby s nimi náhodou naši mládež neinfiltroval nějakými jinými názory.
A teď si předstvte ještě jednu jinou věc. Já vedu už turistický oddíl 19 let a myslím, že to není málo. Ale ani hodně, protože třeba takový Jaroslav Foglar vedl Pražskou dvojku celých šedeát let! To už klobouk dolu. Naše městská část má přes deset tisíc obyvatel. A to jen těch hlášených. A myslíte si někdo, že se v takovéto skupině najdou kromě mne i další lidi, kteří by se tomu oddílu také rádi věnovali jako další vedoucí? Zlatý voči. Mám celkem čtyři oddílové skupiny a jsem na to sám! Naštěstí jsou ještě lidi, kteří s námi alespoň jezdí na výpravy a těm je třeba poděkovat. Ale takováto situace je v naší městské části - nezájem o vedení dětí v oddílu. A tento bloger by rád naší městskou část připravil o jediného vedoucího takovýchto aktivit, a to jenom proto, že se mu nelíbějí některé jeho hypotézy.
Pokud bychom měli takto postupovat dál, mohlo by se stát, že se znova ocitneme v 50. letech. Nevím kolik z vás někdy slyšelo o případu skautky Bedřišky Synkové, té, podle které sochařka Marie Uchytilová vymyslela slavnou jednokorunovou minci. Tato skautka se ani po únoru 1948 nechtěla smířit se zákazem skautingu a dál vedla pražský dívčí 233. oddíl. Také se to někomu nelíbilo. A výsledek? Odsouzení na deset let do komunistického žaláře.
Takže, kdo chce, ať takovýmto způsobem pokračuje dál. Ale návrat jakékoliv diktatutry, kde je povolen jen jeden oficiální názor a žádný jiný, si fakt nepřeju. Vy snad ano?
zdroj: Janov Slavomil: Příběh dívky z korunové mince, časopis Magoš (magazín oldskautů), č. 3, roč. 2016, http://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=610228
