Vítejte opět v příští pozemské civilizaci, kde se také řeší archeologické záhady. Tedy lépe řečeno pozůstatky jim předešlé, tedy naší civilizace. Známý badatel a záhadolog Chiraniken se tentokrát zaměřil na pás podivných pahorků.
Na televizní obrazovce se objevila opět mladá pohledná redaktorka, která přivítala dnešního hosta. "Naším dnešním hostem je spisovatel Chiraniken, který nám opět poví o své nové knížce a čeho se týká. Tak tedy pane Chiranikene, můžete nám o tom říci něco podrobnějšího?"
"To víte, paní redaktorko, že budu velice rád, když vám o tom něco můžu říci. V horách ve střední Evropě se odedávna vyskytuje řada zvláštních pahorků. Naši vědci si dlouho mysleli, že je to pohřebiště nějaké dávné kultury. A to až do doby, kdy byl nedávno proveden podrobný archeologický průzkum. A víte, co tam našly? Žádné kostry ani jiné lidské pozůstatky. Ale masivní mnohatunovou stavbu z kamene podobného vápenci. A tak přišly s teorií, že jsou to nějaké dávné svatyně zapadané po staletí hlínou."
"A vy s touto jejich hypotézou nesouhlasíte?"
"Ne nesouhlasím. Představte si, že v těchto svatyních nebyly nikde nelezeny žádné spáry. Co to znamená? Že sem byly buď přeneseny v kuse přeneseny z nějakého vzdáleného lomu. Anebo, že byly přímo na místě vylity z nějakého umělého kamene. A vevnitř jen prázdné prostory bez sebemenších náznaků něčeho, k čemu by se dalo modlit. Navíc tam byla objevena velice zvláštní okénka, která byla vně stupňovaná. A tato okénka mne přivedla k mé hypotéze. Představte si, že kdyby byl uvnitř někdo schovaný před někým, kdo by na vás střílel. Tak právě toto stupňovité zalomení oken zamezí případné střele, aby se odrazila směrem dovnitř. Proto se domnívám, že to byly bunkry na obranu proti nějakým cizím nájezdníkům. A takových kopečků se zde nalézá v pásu kolem deseti tisíc. A v každém z nich je podobný objekt.
"A jaká to mohla být válka? Copak v dávné minulosti mohl mít někdo střelné zbraně?"
"Budete. se paní redaktorko, divit, ale mohl. Máme o tom zprávy ve starých eposech, ve kterých se odehrávají války s takovými zbraněmi, že ani my je dnes ještě neumíme vyrobit. Například je jeden prastarý epos, my mu říkáme "Vordvartu". Proč se tak jmenuje, to se neví. Ale ten vypráví o dvou mýtických říších, kde se ujmuly moci takoví vládci, kteří chtěli ovládnout svět. A tak vyvolali ohromnou válku, ve které zemřely miliony lidí. Dlouho to vypadalo, že ten svět skutečně ovládnou. Jenže na poslední chvíli se proti nim spojil celý zbytek světa. Jednu říši porazil tak moc, že její vůdce spáchal sebevraždu. A na druhou seslal dvě velké zbraně, které byly jasnější než tisíc sluncí. Tyto zbraně zničily dvě města, ve kterých mnoho staveb, a dokonce i lidí bylo ohromným žárem doslova vymazáno z povrchu zemského. Poté se i tato druhá říše vzdala a byla poražena. Osobně se tedy domnívám, že tyto dvě věci, tedy záhadné svatyně a epos "Vordvartu" spolu souvisí."
Zajímavá to hypotéza, pane Chiranikene. Ve vaší knížce je toho určitě mnohem více o těchto záhadách. A tak věřím, že zvídaví čtenáři si ji koupí a podrobněji se s těmito vašimi hypotézami seznámí."
"Děkuji za pozvání a snad zase někdy na shledanou."
Přečetli jste další díl mého seriálu "Chiranikenovy záhady". Rád bych vám ale připomněl, že něco takového se vůbec nemusí dít až v příští pozemské civilizaci. Vždyť i my máme po celé zeměkouli mnoho staveb, jejichž pravou podstatu neznáme. Stačí si připomenout například Pumapumku v Jižní Americe, egyptské pyramidy, Nan Madol v Kalrolínách a mnoho dalších. A i těch příběhů o dávnověkých válkách jsou plné mytologie nejrůznějších kultur po světě. Stačí si například připomenout indické eposy Mahabharata a Ramajána ( viz „Pradávné vzpomínky na science fiction války“)„. Co když tedy se pozemské civilizace skutečně takto pořád dokolečka opakují?
Další díly seriálu:
Dokument z příštího věku lidstva
Dlouhé stráně – netradiční reportáž z budoucnosti
Jak se Chiraniken vyjádřil k nálezům podivných sošek ptáků
Jak se Chiraniken zabýval skalním útvarem "Čtyři bozi"
