Ať se to skeptikům líbí nebo ne, záhady jsou součástí tohoto světa a proto je třeba ocenit každého, kdo se do jejich výzkumu pustí. Už jen proto, že se dotyčný ocitá na tenčím ledě, a proto se může stát, že se na něj začne okolí dívat i tak trochu jako na podivína.
Proto je podle mne důležité, aby v tom dotyčný také uměl chodit a aby tento často neprávem rozšířený názor uměl i na svém případě co nejvíc eliminovat. Pokud se tato věc bude dařit co největšímu počtu záhadologů, jsem přesvědčen, že se i na ně bude měnit pohled veřejnosti. A to od podivínů či lidí, kteří by snad dokonce neměli být normální, směrem k lidem, kteří pro společnost dělají záslužnou věc. Proto jsem se zamyslel a dal dohromady pár bodů, jak na to.
Za prvé. Záhadolog by měl být, či alespoň působit jako polyhistor nebo alespoň člověk se širokým rozhledem a zájmy. A to ze dvou důležitých důvodů. Za prvé to bude dobře působit na veřejnost, která si řekne: „Podívejte se, o co všechno se ten člověk zajímá, to asi nebude žádný hlupák“. A druhý důvod je čistě praktický, neboť na řešení záhad je kolikrát třeba použít věci ze všech možných oborů lidského vědní.
Za druhé. Pokud záhadolog o něčem píše, měl by vždy uvést zdroje, odkud čerpal své materiály. Ať už jen pro svůj článek nebo i pro svojí hypotézu. A to nejen proto, že je to v souladu s autorským zákonem, ale hlavně proto, aby bylo vidět, že si ty údaje nevycucal z prstů.
Za třetí by si měl dávat pozor, aby tzv. nenahrál na smeč soupeřům. To znamená, aby se zbytečně nevěnoval věcem, které už jsou dávno vysvětlené a nebo to jsou vyloženě nesmysly. Uvedu příklady. V prvním případě, věci, která už je vysvětlena, bych se například vyhnul takovým tématům, jako třeba údajný kontaktér George Adamski, který se na sklonku svého života přiznal, že si vše vymyslel. Ve druhém případě bych se chtěl zmínit o příhodě, kterou mi na jenom z mých volnočasových kroužků připravil minulý týden jeden asi desetiletý hoch. Přišel a povídal: „To se mi ulevilo, dozvěděl jsem se, že letos žádný konec světa nebude. Budou jen tři dny temnoty.“ Nevím, od koho se takový nesmysl dozvěděl, a tak jsem se mu snažil vysvětlit, že zcela určitě nebudou ani ty tři dny temnoty. To proto, že ve vesmíru neexistuje žádný mechanizmus, který by mohl způsobit, aby tři dny v kuse byla tma. Jenomže z nějakých důvodů se tenhle nesmysl rozšířil, a to nejen po internetu.
Za čtvrté, záhadolog by si neměl záhady plést s tzv. konspiračními teoriemi. Jedná se o dvě různé věci. Není pro záhadology nic horšího, než když se dozví, že by měli být na jedné lodi například s různými chemtrailovými teoriemi, sehranými přistáními na Měsíci, apod. Záhadologie by měla především dávat odpovědi na záhadné události, které někdo prožil či se někde staly. A nikoliv na pochybné teorie, které si někdo vymyslel.
A v neposlední řadě by záhadolog určitě neměl být tzv. „záhadologickým podnikatelem“, aby se těmto věcem věnoval hlavně kvůli finančnímu zisku. To je věc, která nepůsobí nejlíp. Něco jiného je samozřejmě to, když nějaký badatel věnuje do svého koníčku značnou část prostředků, například na zahraniční badatelské expedice apod.. To ať pak klidně o tom napíše knížku, ze které by se mu ty vynaložené prostředky, alespoň z části vrátili. Ale aby to někdo dělal čistě jen a pouze z touhy po finančním zisku, na tom není nic moc, co by na veřejnost působilo seriozně.
Sám za sebe můžu říci, že já se alespoň snažím těchto pět zásad dodržovat. A tak na mém blogu můžete nalézt nejen záhady, ale i mnoho dalšího. Když o něčem píšu, beru jako naprostou samozřejmost, že uvedu prameny, či odkazy, ze kterých jsem čerpal. A samozřejmě, že ze psaní svého blogu nemám ani žádný finanční zisk. Jediné, o co se snažím, je to, aby záhady a jejich zkoumání byly veřejností stále lépe přijímány. A k obdobnému přístupu bych tak chtěl přimět i další kolegy záhadology.
Související články:
