Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky
Po sérii pěších výletů jsem se rozhodl k menší změně. Vyměnit boty za jednořadé kolečkové brusle a vyjet si na nich v Praze k Vltavě. A můžu potvrdit, že i to je úžasný zážitek.
A tak jsem si dal do tašky chrániče a přilbu. Další věci, jako pití doklady a pláštěnku, do batůžku na záda. A pak vzal asi metrový provaz a každý jeho konec jsem navázal na oba rámy bruslí. Takto svázané inlajny jsem si hodil přes rameno, přesně tak, jak to popisují v mé předešlé reportáži z obdobného inlajnového výletu viz „Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky“. Takovýto transport bruslí považuji za ten nejpohodlnější. A pak se dopravil pražskou MHD do Holešovic. Ještě přejít Most Barikádníků. A už z něho je na druhé straně Vltavy vidět cyklisty a bruslaře, jak si to hasí po zdejší cyklostezce. Bruslení na jednořadých kolečkových bruslích neboli na inlajnech považuji za úžasný způsob pohybu. Nejvíc mne těší, že se řady inlinebruslařů neustále zvyšují. A to i u dětí. Dokonce si myslím, že je to tak atraktivní sport, že by je dokázal vrátit od počítačů zpátky ven. Proto jsem si také před rokem udělal instruktorák na inline bruslení. Zatím ho využívám jen pro zájemce jako bonus pro členy mých několika outdoorových kroužků, které přes týden vedu.
A tak jsem i já sešel dolů k Vltavě, kde jsem se posadil na zídku a oblékl se do bruslařského. Já osobně považuji chrániče a přilbu za nedílnou součást bruslařské výstroje. Především je s nimi bruslení bezpečnější. A kromě toho, jako pedagog jdu tím hlavně příkladem dětem. A také se domnívám, že s přilbou a chrániči vypadá člověk, jako skutečný inlinebruslař. A ten kdo si je nebere, nejenže riskuje, ale podle mého názoru si na bruslaře jen hraje. Co se týká pořadí, jak bych doporučoval z bezpečnostních důvodů bruslařskou výstroj oblékat, je následující. Nejprve přilbu, ta je ze všeho nejdůležitější, protože chrání hlavu, a tak ji doporučuji si ji nasadit hned na prvním místě. A hned pak chrániče na kolena a na lokty. Po nich nazout obě brusle. A úplně nakonec chrániče na zápěstí. To proto, že bez nich se brusle přeci jen o něco lépe nazouvají a zapínají. Já to v tomto pořadí činím vždycky když jdu bruslit. Tak jsem připravený a můžu jet.
A tak jsem vyrazil. Nejprve jsem projel kolem místa, kde se přes Vltavu staví nový most. Jedná se o stavbu obloukového mostu z ocelovými táhly. Až bude otevřen bude sloužit tramvajové a autobusové dopravě. Co se týká jeho názvu, objevily se návrhy ho pojmenovat po zesnulém prezidentovi Václavu Havlovi. Ale nakonec byl odsouhlasen název „Trojský most“.
Pokračoval jsem dál. Kousek za stavbou nového Trojského mostu se nalézá sportovní kanál pro vodní slalom. Nejprve v klidnější vodě.
A pak i v divoké vodě. Cyklistů bruslařů i pěších je tu plno. Akorát nevím, kde se tu občas berou ty „autizna“, kterým se tu a tam v těchto místech musím vyhýbat. Co tady na cyklostezce vůbec dělají?
To, že se nalézáme v pražské čtvrti Trója, to nám zanedlouho připomene dřevostavba, která je současně i sochou legendárního trojského koně, díky kterému Řekové pod vedením bájného Odysea dobyli město Trója. To které v 19. století Heinrich Schliemann objevil v dnešním Turecku nedaleko průlivu Dardaneli. Zde v Praze se jedná o galérii Trojský kůň, u kterého se nalézá i dětské hřiště.
A pak podjedu Trojskou lávku a hned u ní se nalézá Trojský zámek. Až k němu se však nevydám. Důvod je jednoduchý. Povrch cest zámecké zahrady tvoří kamínky. Jenže já mám na nohou mám inline brusle, a ty by se na takovémto povrchu mohly poškodit. Tak jsem si ho alespoň vyfotografoval z dálky, odkud vypadá také pěkně. Tato barokní stavba byla postavena v letech 1679-85, kdy si ho nechal zbudovat hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako svoje letní sídlo. Na přelomu 17. a 18. století vznikla i rozsáhlá francouzská zahrada kolem. Dnes je zámek využíván Galérií hlavního města Prahy jako muzeum českého malířství 19. století.
Když se řekne pražská čtvrť Trója, tak většině lidem se nejspíš vybaví pražská zoologická zahrada. Ta byla otevřena v září 1931. V současné době je zde evidováno téměř 5000 zvířat, která zde jsou zastoupena v cca 700 druzích. ZOO je ve světě známé přesevším díky chovu koňů Převalského. A v současné době také díky populární rodince goril nížinných (samci Richardovi, samicím Kambě, Kijivu, Shindě a Bikiře a gorilím mláďatům Moje, Tatuovi, Kiburimu a nejmladším samečkovi jménem Nuru, který se narodil vloni 22, prosince). A samozřejmě díky mnoha dalším úspěšným chovům nejrůznějších zvířat. Takto vypadá pražská zoologická zahrada z pohledu ze stezky od Vltavy.
A takhle vypadá ze stezky od Vltavy dřevěná rozhledna Obora, která se také nalézá v areálu pražské ZOO. Otevřena byla 13. června 2009. Vysoká je 18,5 metrů.
Ovšem hned za areálem pražské ZOO čeká inlinebruslaře jedna drobnější nepříjemnost. Asi čtyřicetimetrový prudší sjezd. Pro kola to problém není, ty ho sjedou naprosto v pohodě. Ale bruslaři tu musí být opatrní. Hlavně už kvůli tomu, že dole kousek od cesty je Vltava. Nechtěl jsem tu riskovat. A tak jsem to celé sešel po hlíně která je na straně od cesty. Ovšem jak vidím, jiní jsou statečnější. A tak to tu na bruslích zkoušejí i sjíždět.
A teď se už krásně projedu na nádherné rovince. Kolem mne lidi na kolech a na bruslích, po řece plavou lodě a na její druhé straně občas projede i vlak.
A přede mnou nádherné skály přírodní památky Podhoří.
A tak jsem dojel až na Zámky, kde se nalézá i přívoz přes Vltavu, který tento břeh spojuje s protějším Sedlcem.
Zde jsem si došel do bufetu na klobásu a limonádu. Ještě jsem tu poprosil dva asi dvanáctileté kluky, aby mne tu vyfotografovali. Tímto jim za to děkuji. A nejen jim. To proto, že jsem se v průběhu tohoto výletu nechal vyfotografovat celkem třikrát. A pak jsem se vydal na cestu zpět. Řekl jsem si, že teď budu fotit jen minimálně. Jednak to bylo proti sluníčku, a také abych si bruslení užil co nejdéle nepřetržitě.
A tak jsem jel zpátky a dorazil jsem opět k Trojské lávce. A tady mne přepadl docela šílený nápad. Překonat po ní Vltavu a dostat se na druhou stranu do Stromovky aniž bych se z bruslí přezul. Tato lávka byla postavena v roce 1984 a je dlouhá 260 metrů. Jenomže je postavená na dvou pilířích, mezi kterými je ale mostovka prohnutá. Až do druhého pilíře je jízda v pohodě. Ale mezi druhým pilířem a koncem lávky se brusle docela rychle rozjedou. To by zas tak nevadilo, kdyby tam uprostřed nebyl betonový kvádr, kterého se člověk musí vyhnout. Snažil jsem držet alespoň zábradlí, ale podařilo se. Sice s jednou menší odřeninou, ze které ani netekla krev. Chrániče posloužili úžasně.
Jenomže to ještě není Stromovka. Teď jsem jen na Císařském ostrově, největším vltavském ostrově v Praze. Abych se dostal na druhý břeh řeky, je třeba ještě překonat plavební kanál. Náhodou, zrovna jel v dálce parník, a tak jsem těch několik minut počkal, abych si ho vyfotil. Klekl jsem si, protože to tu je z kopce, a tak jinak by to na bruslích ani nešlo. Alespoň tak může člověk opět ocenit chrániče na kolena.
A tak jsem se vydal na závěrečnou projížďku Stromovkou. Což byla původně Královská obora. A tak jsem se dostal až k pražskému Planetáriu. To zahájilo pravidelnou činnost už v listopadu 1960. Jeho pýchou je jistě kruhový sál Cosmorama o průměru 23,5 metrů a pak stálá expozice astronomie a kosmonautiky ve foyeru. A když už jsem tady před planetáriem, tak se tu před ním nechám vyfotografovat na kolečkových bruslích. Vždyť vesmír je jeden z mých velmi oblíbených koníčků (viz moje rubrika „Vesmír a život v něm“. To bude obrázek! „Já na inlajnech před planetáriem“. A tak požádám dvě zrovna procházející dívky, zda by mne náhodou nevyfotily. Jenomže, když jsem je poprosil, zjistil jsem, že to byly cizinky a že mi asi moc nerozuměly. Zřejmě si myslely, že si chci vyfotografovat já je. A tak propukli v smích. A tak jsem o snímek požádal další procházející a tímto jim opět za něj děkuji.
Dojel jsem až ke vchodu k výstavišti, kde jsem si vyfotografoval právě přijíždějící historickou tramvaj. A pak posadil na lavičku a zpátky jsem se přezul do normálních bot. Za sebou mám asi 2,5 hodiny a dvanáct kilometrů nepřetržitě strávených jen na osmi kolečkách. Je docela možné, že z pohledu nějakého zkušenějšího inlinebruslaře to možná není mnoho. Ale věřím, že pro osvětu tohoto zajímavého způsobu pohybu jsem snad touto reportáží něco udělal. A tak mne vždy potěší, když někteří noví zájemci z řad mladší i starší generace se rozhodnou pro nějaký takovýto způsob sportování. A pak si zajdou do prodejny se sportem a něco takového si pořídí s úmyslem se na tom naučit. Vždyť, jak se snažím nejen tímto článkem, ale i dalšími svými podobnými reportážemi (viz Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky nebo Inline výlet kolem Vltavy), tak inline brusle jsou jen mladšími sourozenci takových věcí, jako jsou jízdní kola, lyže a další podobné sportovně dopravní prostředky. Za vším tím přeci čekají zajímavé zážitky, dobrodružství a hlavně zajímavý způsob pohybu. A to je právě to, kvůli čemu jsem se (a nejen já) rozhodl, do tohoto zajímavého sportu pustit.
wikipedie
Související články o inlinebruslení:
Inline výlet kolem Vltavy (reportáž z mého výletu od Vyšehradu do Zbraslavi)
Příběh in-line bruslí - článek zabývající se obecně inline bruslením, včetně historie tohoto sportu
Jak se planety učily bruslit - pohádka, která pomocí inline bruslení seznamuje děti ze sluneční soustavou
Jak inlajny chtěly být čisté - pohádka, která učí děti, aby se o své inlajny dobře staraly
Inlajnovka aneb si můžete vyluštit netradiční křížovku ve tvaru inlajny.
Související reportáže z dalších výletů:
Autor: Libor Čermák |
neděle 12.5.2013 8:05 |
karma článku: 18,54 |
přečteno: 1080x