V minulém dílu se Rosťa před svými pronásledovateli schoval v tajuplném altánku uprostřed parku. Pomohl mu k tomu však jeden velice zvláštní člověk.
„Kam ten mameluk zmizel?“, ozvalo se zvenčí.
„Ale neblbni! Kam by mohl zmizet? Jen se nám někam schoval.“
„Někde tu přece musí být!“
„Ne, nikde tu není. Vždyť víš, že tihle prckové věří, že tady u altánu straší. Ten pidižvík má určitě nahnáno až po uši. A už odjel někam pryč.“
Rosťa zevnitř poslouchal. Řeči ještě nějakou chvíli venku pokračovaly. Ale za chvíli bylo jisté, že Železňáci už odešli někam jinam. A tak mu jeho zachránce opět otevřel ven. Teprve teď si ho lépe prohlédl. A jaká náhoda! Vždyť je to také jen kluk. A aby tomu nebylo málo, také zrovna jel na inlajnech! Jen byl asi o nějaké ty roky starší.
„Ty to na bruslích ještě moc neumíš, viď?“ Zeptal se Rosti.
„No, to ne. Zrovna včera jsem je dostal k narozkám a dnes jsem na nich úplně poprvé.“
„Tak to teda máš štěstí, že jsi káp na mě. Víš, že teď máš před sebou jednoho z nejlepších bruslařských instruktorů ve střední Evropě? Jmenuji se David. Nebo Davy, pro kamarády. A jestli chceš, budu tě na nich učit.“
„No to bych byl docela rád!“ A tak se mu Rosťa představil a pověděl mu všechno, co se mu přihodilo.“
Davy mu navrhl, aby si spolu sedli venku na lavičku. Teď by si totiž měl Rosťa hlavně odpočinout. Na úprk před těmi kluky totiž spotřeboval hodně energie. Tak se teda posadili. Vždyť Rosťu nohy už bolely. A tak ho napadlo, že by také jistě nebylo od věci, kdyby si alespoň trošku povolil boty. Tak si odepnul nejprve přezku na levé noze a pak i pravé. Ale co se nestalo! Davy, který si sedl vedle něj, tu najednou nebyl! Zkrátka najednou zmizel! Rosťu div, že nepřepadl šok. Tak vstal a začal volat „Davy kde jsi, kde jsi!“ Nakonec se rozhodl, že si opět zapne své brusle a že se po něm podívá. Ale sotva to učinil, Davy tu opět seděl na lavičce.
„Prosím tě, jak jsi to udělal? Já bych to chtěl umět taky!“
„Buď rád, že to zatím umět nemusíš! Ale protože jsem tedy něco jako tvůj učitel, tak nechci před tebou držet žádné tajemství. Já totiž nejsem takový kluk z masa a kostí, jako ty. Ale býval jsem jím kdysi. Hodně jsem sportoval a dělal jsem všechny možné sporty. Tady v tom parku jsme měli asi před dvěma roky jeden sraz a já jsem se chtěl na bruslích před ostatními ukázat, jak jsem dobrý. Rozjel jsem to, jak to nejvíc šlo. Ale co se nemělo stát, bylo to, že z támhleté cesty vyjel chlap na motorce. Pořád ještě nechápu, co tu dělal. A střetu už nešlo zabránit. Žádnou přilbu ani chrániče jsem tehdy bohužel neměl. A tak to dopadlo, jak to dopadlo. Tomu motorkáři ještě zlomenou ruku a tři žebra v nemocnici zachránili, ale u mne to bylo vše marné. Za svojí lehkomyslnost tak teď musím neustále jezdit na svých inlajnech i jako duch, a to jako varování všem ostatním lehkomyslným bruslařům.“
„Tak to je tedy síla, já teda mluvím s duchem! A přitom z tebe ani nemám strach! Vždyť je to, jako bys byl úplně obyčejný kluk. A jak to, že jsem tě tu chvíli neviděl?“
„Mě můžou vidět pouze bruslaři připravení na jízdu. Nikdo jiný. A stačí, když máš jen rozepnuté přezky nebo si sundáš některý chránič a už mne neuvidíš. Proto, až kolem nás půjdou támhle ty dvě paní s pejskem, tak raději buď zticha a nemluv se mnou. Ať si o tobě nepomyslí, že jsi nějaký blázen. Oni totiž uvidí jen tebe. Mně ne.“
„Tak ty jsi tedy ten, co se o něm povídá, že se tu tenkrát zabil při bruslení?“
„Bohužel jsem to já“, odpověděl Davy Rosťovi.
„Ale to musí být strašný, pořád tady muset jezdit jenom na bruslích. Ve dne v noci a nikdy si od nich nemoct ani neodpočinout! Nedá se od toho nějak osvobodit?“
„Dá. A proto jsem si tě také našel. Musím tu nějakého absolutního začátečníka, který má právě narozeniny, naučit jezdit na inlajnech. A to tak dobře, že do čtvrt roku dokáže vyhrát nějaký závod na kolečkových bruslích. Teprve, až když se mu to povede, pak budu i já vysvobozený.“
„Tak dobře. Já se o to pokusím a doufám, že tě nezklamu. A za pár týdnů si támhle stoupnu s Martinem a budeme spolu závodit o to, kdo dojede první k té lípě. A pokud se mi ho podaří porazit, budeš volný.“
„Prosím tě! Ti si to představuješ, jak Hurvínek válku. To musí být skutečný závod, který se pojede o medaile!“.
„Jo takovýhle závod? Pokud vím, tak tu na konci školního roku pořádají nějaké takové závody.“ Poznamenal Rosťa. „Ale jestli to nebude málo času na trénování.“
„To vůbec nevadí. Pokus se o to a třeba se ti i podaří. A pokud náhodou podaří, odměním se ti tak, že se budeš hodně divit“
„A co, když se mi to nepovede?“
„Tak v tom případě tu budu čekat, jestli tu náhodou zase někdy nepojede v den svých narozenin nějaký absolutní začátečník, abych ho učil jako tebe. To ale může trvat třeba i další roky.“
Pokračování příště
Předešlé díly seriálu Inlajnový duch (seriál):
