Kluci přejeli silnici a na svých bruslích si vyrazili tou první cestou do parku. Projeli kolem projezaček. Ale cestu opět opanovala ta parta nechvalně známých Železňáků.
„Tak to je pěkné! Koukám, že zas budou nepříjemnosti.“ Vyhrkl Martin a začal se dívat, kudy by to šlo jinudy.“
„Já bych kolem nich normálně projel a nevšímal se jich.“ Navrhl Rosťa. Ale Martin prohlásil: „Můžeš to zkusit, ale vzhledem k tomu, že tě znaj, tak se můžeš těšit!“
„Hm. Já to ale stejně zkusím!“ odpověděl Rosťa. A svým pomalým krokem si to namířil rovnou k nim.
„Hele“, vtom zakřičel na ostatní Blek, „já jsem doma zapomněl tu kameru, abych si ho nafilmoval!“
„Jé, co blbnete“, odpověděl mu Rosťa, „já si jdu jen projet do parku, abych vyzkoušel své inlájnky, a tak mě nechte bejt.“
„Jó inlájnky, to jó! Ale pořádnej skejtbordek, to jsi ještě asi neviděl?“
Martin začal mít strach, a tak na něj zavolal :„Rosťo, raději běž od nich. Půjdeme jinam. Třeba někam do města!“
„Ne, ne. Já chci bejt tady. Jsou tu hezké rovinky na bruslení. Přeci se nebudeme motat někde mezi autama.“
Vtom si to však proti nim namířila celá parta Železňáků. Rosťovi se v tom zmatku povedlo nějak dostat až na druhou stranu oné slavné party. Ale jakmile se otočil, spatřil, jak Martin ze strachu ujíždějí někam pryč.
„To snad není pravda!“ pomyslel si, „On mne tu nechal na pospas těm zpropadeným puberťákům!“
Zpět kolem nich se mu už jet nechtělo. Tak se rozhodl, že si to zamíří někam do hloubi parku. Jenže Železňáci opět za ním. Hlavně Blek s Čárlím. Co dělat? „Půjde s tímhle tím na nohou alespoň běhat?“ Rozeběhl se a ono to ku podivu šlo. Inlajny se rozjely a Rosťa už začal alespoň trošku bruslit. Nouze je nejlepší učitel. Parta však pořád běžela za nim a chudák Rosťa nevěděl, co má dělat. A tak ze všech sil běžel, co to jen šlo. Jenže jak utíkal ani si nevšiml toho, že si to namířil přímo k onomu tajuplnému altánu. Vlastně všiml, ale pozdě. Zpátky to už nešlo. Někde za ním se stále ozýval dusot kroků jeho pronásledovatelů. „Třeba se tam dá někam schovat.“ Pomyslel si. Jenže ještě neuměl zabrzdit. A tak dal ruce před sebe a zastavil se až o altánek. Najednou si všiml, že sklad, který se vněm nachází, je otevřený! A z těch dveří na něj někdo zavolal:
„Hej, ničeho se neboj! A před těmi blbečky se schovej tady!“
Rosťa neměl čas sledovat, kdo to je, a tak se alespoň po čtyřech dodrápal ke dveřím.
„Pojď, neboj se! Počkej tu, než odejdou.“ Dotyčný za nim zavřel a Rosťa z okénka sledoval, jak sem už Železňáci dobíhají.
Pokračování příště
Předešlé díly seriálu Inlajnový duch (seriál):
