Nově objevené exoplanety, na kterých se předpovídají podmínky vhodné pro život jsou různé. Některé jsou teplejší jiné zas studenější. A tak se ptáme, zda může být ve vesmíru nějaký život, který zvládá daleko drsnější podmínky, než jaké známe tady na Zemi?
Může! Vždyť i tady na naší planetě takové organismy máme! I zde máme organismy, které se vyskytují tam, kde bychom původně výskyt života ani nepředpokládali. Pojďme si o nich povědět něco více. Říká se jim extrémofilové. To jsou organismy, tedy většinou mikroorganismy, které dokážou existovat v extrémních podmínkách. A tady je jejich přehled v kostce.
To jsou organizmy, které dokážou žít
v kyselém prostředí. Tj. prostředí jehož pH se udává nižší než 6. Například Acidobacteria, které byly objeveny v roce 1997. Ti žijí hlavně v půdě. Dalšími druhy jsou například Acidithiobacillales nebo Sulfolobales.
A l k a l o f i l o v é
To jsou naopak takové organizmy, kteří dokáží v žít v zásaditém prostředí, tj. prostředí, jehož pH má 9 a více. Mají na sobě takové speciální „pumpy“, jestli se to tak dá nazvat, které čerpají kyselé kationy dovnitř buňky. Jsou to například: Geoalkalibacter ferrihydriticus , Bacillus okhensis nebo Alkalibacterium iburiense.
H a l o f i l o v é
To jsou organismy, které dokážou žít v prostředí s vysokou koncentrací solí. Vyskytují se například v Mrtvém moři a nebo ve Velkém solném jezeře v Utahu, kde jsou koncentrace soli až 25 % NaCl. Mezi nejznámější organismy tohoto druhu řadíme například Halobacteria z Mrtvého moře.
O l i g o t r o f y
O s m o f i l o v é
Jsou organismy, které žijí v prostředí s vysokou koncentrací osmotických tlaků, tj. např. prostředí s vysokou koncentrací cukru. I přesto, že toto prostředí může být pro řadu organizmů limitující faktor (například pro jejich růst), jsou organizmy, které zde dokážou běžně žít. Za příklad bych uvedl kvasinky Saccharomyces nebo bakterie Micrococcus
P i e z o f i l o v é
Nebo také barofilové jsou takové organizmy, které žijí v prostředí s vysokým tlakem (například na dně moří). Jsou dokonce organismy, které dokážou žít i v prostředí 1100 atmosfér, což je dokonce více než 10krát víc, než obří atmosférický tlak na planetě Venuši. Například organizmus Xenophyophores, byl nalezen v hloubce až 10641 m pod hladinou moře.
P s y c h r o f i l o v é
Jsou takové organizmy, které dokážou žít a množit se v prostředí s extrémně nízkými teplotami, a to od plus deseti až do mínus 15 stupňů Celsia. Vyskytují se v ledovcích, ve velehorách nebo v arktických půdách. Jako příklady uvedu bakterie typu Arthrobacter, Psychrobacter a členové rodu Halomonas , Pseudomonas , Hyphomonas , a Sphingomonas
T e r m o f i l o v é
To jsou naopak organismy, kteří dokáží žít v prostředí o poměrně vysoké teplotě (40-70 stupňů Celsia). Takovým prostředím můžou být různá vřídla nebo hlubokomořské vývěry. Zvláštním druhem jsou Hypertermofilové dokonce běžně žijí v teplotách přes 60 a více. Rekord mezi těmito organismy drží bakterie označovaná jako „Strain 121“, která byla nalezena v hydrotermálním průduchu v Pugetově zálivu (USA), kde se běžně množila i v teplotě 121 stupňů Celsia.
X e r o f i l o v é
Jsou takové organismy, které běžně dokážou žít v prostředí, které je suché, tedy s nízkou hodnotou „vodní aktivity“. Například endolity dokážou žít ve skálách. Cryptoendolithy byly nalezeny například i v kamenech na Antarktidě.
A n a e r o b n í o r g a n i s m y
Jsou takové organismy, které nepotřebují ke svému životu kyslík. Dokonce při kontaktu s ním můžou i zemřít. Dělí se na „facultativní anaeroby“, které můžou i nemusí používat kyslík. Dále „Aerotolerantní organismy“, které ke svému životu nepotřebují kyslík, ale můžou v něm existovat. A „obligátní anaeroby“, které by kontakt s kyslíkem dokonce poškodil (například bakterie Bacteroides, Clostridium, Peptostreptococcus či Treponema).
M e t a l l o t o l e r a n t i
R a d i o r e s i s t a n t i
Jsou takoví živočichové, kteří jsou schopni žít v prostředí s vysokým ionizujícím zářením. Některé druhy například nečekaně přežili po Černobylské katastrofě. Nejznámějším případem tohoto druhu organizmů je Deinococcus radioduran, který dokonce může přežít i v chladném prostředí, v prostředí s nízkou vlhkostí, v kyselině a dokonce i ve vakuu. Díky těmto vlastnostem se tento extémofil dokonce dostal do Guinessovy knihy rekordů.
Když se tak prohlížím tento přehled, nemůžu se nedivit, jak je ten pozemský život fantasticky přizpůsobivý. Domnívám se, že to možná může být klíč i k možnému životu ve vesmíru, na jiných vesmírných tělesech. Například na Marsu nebo na nově objevených exoplanetách v zónách života cizích hvězd. Na prvně jmenovaném tělese, na Marsu, se prý, díky vozítku Curiosity, našlo něco zásadního, co prý jednou vejde nejen do přírodovědeckých učebnic, ale rovnou do učebnic dějepisu. Vědci, to zatím nechtějí sdělovat (viz Robot našel na Marsu něco zásadního. Vědci o tom však nechtějí mluvit na technet.idnes.cz). A tak jsem hodně zvědavý, s čím přijdou v prvním prosincovém týdnu v San Francisku na setkání Americké geofyzikální unie.
Zdroj: wikipedie (včetně fotografií), odkaz použitý v článku.
Související články o životě ve vesmíru na mém blogu:
Byl už zachycen signál mimozemské civilizace?
