V pátek byli kluci v parku už celé odpoledne. Nedočkavě vyhlíželi každého, kdo jede na inlajnech. Rosťa byl nervózní, protože se bál, že přijde málo lidí.
Hřiště na kraji parku bylo plné dětí. A všechny, co tam byly, vyzval, aby si zašly domu pro brusle. A pak aby přijely sem. Martin si mezitím vyndal z batohu petiční archy, a začal shánět první podpisy. A skutečně už jich za chvíli několik sehnal.
Pomalu se blížil začátek celé akce. Už tu byl i Vejn a postupně se sem sjíždělo stále více lidí. Rosťa mezitím počítal, kolik jich tu vlastně je. Pak se obrátil na Davida a poprosil ho, zda by jim s akcí mohl být nějak nápomocný. Jel by první a oni dva hned za ním. Ti, co ho uvidí, stejně nepoznají, co je zač. A ti ostatní se budou řídit Rosťou a Martinem. Rosťa pak ještě jednou počítal a dobral se k číslu čtyřicet pět. Když to oznámil Vejnovi, tak ten celou akci zahájil.
„Vážení přátelé, sešli jsme se tu, abychom podpořili zdravý způsob života našich dětí a mladých lidí. Tito lidé potřebují pohyb, aby byli silní a zdraví jedinci. Je dobře, že se v poslední době našel způsob, jak oslovit děti ke sportování. Konečně tu máme sport, ke kterému se podařilo vytáhnout děti od televizí a počítačů ven na čerstvý vzduch. A díky tomuto sportu zaplňují parky, chodníky a cyklostezky a snaží se v něm být lepší a lepší. Ano je to kolečkové a nebo inline bruslení. Je to strašně dobře. Ale i přesto se objevují snahy je v tomto sportu omezovat! U nás ve městě je tento park jedním z mála možných míst, kde se dá bezpečně bruslit. Přesto se objevila petice, která chce odtud bruslaře vyhnat! A tak vás prosíme, abyste nám pomohli dokázat, že je nás víc, než jich. Podpořte, prosíme, i vy naší petici za otevřenost našeho parku pro bruslaře. A pak se s námi můžete vydat na hromadnou jízdu.“
„Výborně, výborně!“ volali kluci. Fronta na podepsání petice se začala prodlužovat. A dokonce přijížděli i další bruslaři. A zanedlouho pokynul Vejn klukům a ti zas Davidovi. A pak se celý dav rozjel.
Nejprve to vzali kolem altánu, pak kolem potoka, přejeli celý park až ke klubovně. A pak kolem zámku zpět k altánu. Odtud pak pokračovali na druhou stranu parku, a to až k řece. Tady pozdravili kolaře na cyklostezce. A pak podél lesíku si to vzali zpět ke hřišti. Jejich trasa vlastně byla taková osmička. U hřiště jim Vejn doporučil, aby to vzali celé ještě jednou. Kluci na nic nečekali a jeli znovu. A všichni pochopitelně za nimi. Opět kolem altánu, potoka, klubovny a pak na druhou stranu k řece. Atmosféra byla úžasná. Všichni spolu cítili jednotu v boji za dobrou věc. Když dorazili zpět na hřiště, všimli si toho, že tu k Vejnovi někdo přibyl. „Tamhle je pan starosta!“ Zavolal na kluky David.
„Cože, fakt! Odpovídali mu Marin s Rosťou jeden přes druhého. A tak u hřiště zastavili. A všichni ostatní pochopitelně za nimi. Postavili se a poslouchali.
„Vážení přátelé, mám tu čest tu mezi námi přivítat pana starostu a předat mu tuto petici, která zahrnuje rovných šedesát vašich podpisů!“
„To je úžasné“, radoval se Rosťa. „Za takovou krátkou chvíli a šedesát podpisů! Víc než železňáckých padesát!“
„Ještě se tak neraduj,“ napomenul ho Martin, „ještě nevíš, co na to starosta řekne.“
Pan starosta chvíli stál a pak prohlásil: „Vážení přátelé, myslím, že se nemusíte ničeho bát. Já i městská rada uděláme vše proto, aby požadavky vaší petice byly splněny a park se pro bruslaře nezavíral. Nebojte se.“
Všichni mezitím začali bouřlivě tleskat.
„Máte tu naprosto úžasnou atmosféru,“ prohlásil starosta. „Škoda jen, že jsem nepřišel dřív. Také bych se přidal. Ale víte co? Přijďte sem zhruba za hodinu. To se už začne i trochu stmívat. A tak vám navrhuji tady uspořádat něco daleko úžasnějšího, než jen takovouto obyčejnou jízdu parkem.
Co, že si pan starosta pro inline bruslaře připravil, to necháme zase na příště.
