Kluci konečně dorazili k jeskyni. Jestli pak tam najdou ten Orowisův zlatý poklad? Klukům nedočkavostí už tloukla srdce.
Teď budou moci vejít do té Temné jeskyně, jak se jí říká, a vyhledat si svojí truhlu s pokladem. Ostatní skupiny si již svojí odměnu odnesly. A teď je řada na nich. A tak vešli do jeskyně a nestačili se divit, kolik měla uliček a slepých ramen.
A Dan, který hlídal poklad, jim radil: „No máte to těžší, že jdete až jedni z posledních. Ale pokud ji najdete, je vaše.“
„Kluci rychle začali prohledávat jeskyni. V první odbočce nebylo nic. Že by v druhé? Tam také nic. Vlčák prozkoumal další chodbu, která odbočovala doleva. A tam, jak by smet. Chodba se najednou poněkud otočila doprava a tam to bylo. Menší balíček.
„Máme to“, vykřikl Puery, až vyplašil jednoho netopýra.
„Hezky!“ zavolal na ně Dan. A poradil, ať teď jdou zpět od jeskyně pořád tou pravou cestičkou dolů, co vede za křovím. A tam, že ještě něco uvidí uvidí.
Kluci šli nadšení, že nalezli poklad. A Puery byl tak nedočkavý, že už ho rozbalil. Když spatřil jeho obsah, tak právě vymyslel čtvrtou sloku jejich písničky:
Na můj osud
zasvítilo slunce.
Už je to mé,
už to držím v ruce.
Je to však bezcenné,
celé pozlacené,
to se dá jen na výstavu dát
„Ukaž?“ zeptal se Třináctka, „no zas tak bezcenné to není. Aspoň se to dá sníst.“ A začal rozdělovat čokoládové medaile, penízky, fidorky a sušenky. Všechno samozřejmě ve zlatých či okrových obalech. A samozřejmě, že se do toho všichni hned pustili.
Ale v tom na ně zpoza skály Dan opět zavolal „Ale kluci, to není všechno! Jděte tam dolů, jak jsem vám řekl!“.
Kluci tedy šli. A když přišli zpět dolů, tak se tam se porozhlédli, co že tam bude za překvapení. A tam najednou stál kovboj Bill a indián Malý Kachina. Kluci se na něj podívali a vytřeštili oči. Protože, to co jim oba řekli, je doslova omráčilo. Indián opět mluvil v indiánštině a Bill překládal:
„Výborně. Protože jste došli až sem, zasloužíte si nejen tuto část pokladu, kterou už pomalu máte ve svých bříškách. Malý Kachina tu pro vás má ještě druhou část pokladu, kterou vám tu předá.“
Všichni se měli seřadit a jeden po druhém jít k indiánovi. Ten jim pak na památku každému dal mosaznou pamětní medaili. Takovou podobnou, jaké se prodávají na hradech a zámcích. Ale na jedné straně s vyraženým indiánským týpíčkem a s kovbojským kloboukem na druhé straně. A na tom všem byl vyražen nápis „Čeksas“. A tak všichni byli moc rádi, že si kus pokladu budou moci také odvézt na památku domů.
Když došli zpět dolu, tam na ně čekali ostatní. A jak viděl Bugy jejich ušmudlané pusy, hned mu bylo jasné, že ten poklad nalezli. Teď ještě počkat na poslední hlídky a půjdou zpět k nim do tábora. Odpoledne je čeká ještě táborová pouť a pak závěrečný táborák.
Pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
