Kluci se dozvěděli, že při své cestě za pokladem mají pokračovat na Malou vyhlídku. Tam se prý dozví další. Jak se asi jejich dobrodružství bude vyvíjet dál?
Kluci šli šplhat do kopce. Tam, odkud tehdy pozorovali jejich tábor. Mezi tím se Třináctka zeptal: „Teda, jak se ti, Míšo, podařilo tak rychle vymyslet tu písničku?“
„A víš, že ani nevím? Prostě to najednou přišlo samo.“
Kluci se pomalu dostávali k Malé vyhlídce. A tam celí napjatí čekali, co bude dál. U Malé vyhlídky však byla pouze šipka z větví ukazující doleva. Tak se po ní vydali. Šli, šli a za chvíli narazili na jednoho ze starších Algoniků, na Rudého Vlka.
„Tak mládeži. A teď vás čeká něco, na co asi do smrti nezapomenete.“
Indián ukázal klukům věc s řemínky a přezkami. „Tomu se říká horolezecký sedák. Pomocí něho vylezete tuhletu stěnu. Jinak se prostě k pokladu nedostanete.“
„Vždyť to známe! To jsme zkoušeli předevčírem!“ oznámili Rudýmu Vlkovi kluci. Stěna to nebyla zrovna vysoká. Ale na rozdíl od té včerejší měřila o něco víc. Asi něco kolem desíti metrů. Ale i tak z toho šla docela husí kůže.
„Tak, kdo půjde první?“
Tak, to zkusím já!“ odpověděl Zdenda
„Správně! Nejstarším příkladem.“
Zdenda si obléknul sedák. A za pomocí uzlu osmičky se napojil na lano a začal lézt. Rudý Vlk ho jistil.
„Takhle se to dělá,“ pochválil ho indián. A Zdenda byl během chvíle nahoře. A už se vyzouval se sedáku, který poslal dolu.
„Tak, kdo půjde další? Třeba ty. Jak se jmenuješ?
„Třináctka.“ Odpověděl popravdě.
„Tak, Třináctka. A jsi pověrčivej?“
„No trošku.“
„A že ses tak pojmenoval. Pozor, abys nespadnul. To už se prý stalo mnoha horolezcům. Že byli třináctí na laně a pak spadli.“
„No mě se to číslo prostě líbí!“
„Prostě se mu líbí! Já tě jen tak strašil.“ odpověděl indián. „A umíš uvázat i uzel třináctku?
„A to taky existuje?“
„Ne, opět dělám si srandu. Ale uzel osmičku snad umíš, ne?“
„No učili jsme seto zrovna včera“
„No tak ukaž!“
A Třináctka začal vázat. A docela se mu to povedlo. Indián ho pochválil a během chvíle už chlapec visel na laně.
„Tak lez!“ Povzbuzovali ho ostatní. A věřte nebo ne, Třináctka tu skálu vylezl. A po něm ho následoval Puery, Vlčák, Míša a poslední Čumbrk.
„A teď jděte pořád rovně kolem skály!“ volal na ně Rudý vlk.
Kluci šli a už se nemohli dočkat, až přijdou k tomu pokladu. Vtom se zastavil Vlčák a otočil se k Míšovi. „Hele mě něco napadlo. Druhá sloka k té tvé písničce.“
„Tak ukaž:“
Tam v jeskyni,
tam je prý bonanza.
Když jí najdem,
tak to bude senza.
Už ho možná vidím
Sebe neošidím,
Protože se chci bohatým stát.
Pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
