Ovšem, jak se Boříka snažili odvléknout k tomu stanu, vtrhla do tábora druhá bojová linie. A samozřejmě hned k chlapci. Vysvobodí ho?
Jakmile tam vtrhla druhá vlna bojovníků, tak banditi hned Boříka pustili, protože jim nastaly jiné starosti. A v tu chvíli byl u něj Bugy: „Jestli tě nezabili, dej se s námi do boje, ať jich co nejvíc zasáhneme.“ Bořík mu ukázal na krku jeho dřevěný život a pustil se dál do boje.
I zde probíhaly velké boje. Na straně Kovbojů a Algoniků teď byli zasaženi všichni. A na straně banditů asi sedmnáct. Což byl také docela úspěch. Vtom se Dred, který stále ještě nebyl zasažen, vzpamatoval a začal volat! „To stále není všechno! Jestli dobře počítám, tak by tu ještě někde měli nějací být! Pořád tu ještě nebyli všichni indiáni, tak i ti kovbojové. Teď všichni přežilí do lesa! A tam zasáhnout každého živého, kterého potkáte!“
To bylo něco s čím náčelník Velký Lišák nepočítal. Celá zbylá horda banditů se vrhla do lesa nad táborem, odkud na ně vyběhával útok. Třetí linie se tak musela pustit do boje už tady. Molitanový tenisák střídal tenisák. Tentokrát bojoval i Velký Lišák a proti němu vyběhl samotný Dred.
„Tak teď si tě, kámo, vychutnám!“ řekl Lišák a vypálil na něj míček. Dreda zasáhl, a ten musel potupně přiznat, že je náčelník Algoniků lepší. Avšak za chvíli přišel o život i ten. Zasáhl ho jeden z mladších soupeřů. Mezitím padali životy na obou stranách. Napětí vrcholilo. Pokud teď nevyhrají, je vše ztraceno. Snažil se Puery, Třináctka i Rajče. Každému se podařilo zasáhnout alespoň jednoho nepřátelského bojovníka. Boje to byly tvrdé. Avšak v samotném závěru bitvy se vše nejlépe zrovna nevydařilo. Na živu zůstal pouze Třináctka, avšak na straně protihráčů to byli dva větší kluci. Bohužel jeden ku dvěma. A tak k chlapci přikročili a řekli mu:
„Sice jste prohráli, ale my tě necháme žít, chceš?“
„No kdo by nechtěl?“ Zamýšlel se Třináctka.
Budeš naším zajatcem a po obědě umyješ celému našemu táboru ešusy.“
To byla pro Třináctku nepříliš vábivá představa. Vždyť to je on, který je pyšný na svůj nový nerezový ešus, právě proto, že se na rozdíl od hliníku dobře myje.
„No půjdeme spolu do tábora a tam slavnostně domluvíme vaší prohru a vše, co z toho vyplývá.“ Nabídl Dred.
„Ono se jim nejspíš zachtělo zpět jejich zvučných dřev,“ řekl jeho kolega „no, tak pro tentokrát z toho sešlo!“
Všichni na straně kovbojů i Algoniků z toho byli samozřejmě smutní. Nejen, že Algonikové nezískali zpět své kytary, ale navíc malého bojovníka čeká jeden z nejkrutějších zajateckých trestů.
„Ale vždyť jsme ještě neprohráli!“ ozvalo se za nimi.
Otočili se a tam stáli Jirka a Dan.
„A teď si dáme na mušku tyhle jejich dva zbylé!“ poznamenal Dan.
Než se však banditi, jenž vedli smutného kamaráda nadáli, jednoho z nich zasáhl Jirka a druhého Dan. Největší radost z toho měl samozřejmě Třináctka.
„Sláva!“ rozkřiklo se lesem, „Vyhráli jsme!“ „Kytary jsou opět Algoniků!“
Velký Lišák pak přistoupil k Bugymu a pravil: „Jak se ti teda tohle povedlo? Jak jsi ty dva sehnal? Vždyť z prohrané bitvy udělali rázem vítězství.“
„No to víš, Velký Lišáku, někdo musel zůstat v táboře a hlídat ho.“
„ No super. To mne tedy nenapadlo.“ řekl náčelník. A spolu se svými čtyřmi dalšími skautskými vedoucími si došel k Dredovy pro kytary. Po chvíli se otočil a zavolal: „Dojděte si do tábora pro ešusy, a přijďte k nám! Dostanete, co jste slíbili. A pokud se nebudete zlobit, zveme vás k nám na celé odpoledne.“
„To se nezlobíme a určitě přijdeme!“ Odpověděl mu Bugy. A pak už jen svolával své ovečky aby se mohli společně vydat zpět na cestu do jejich tábora.
pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
