Malý Kachina a kovboj Bill dovyprávěli legendu o Orowisovi. A kluci se jeden přes druhého dívali na sebe a breptali jeden přes druhého: „My půjdeme hledat Orowisův poklad. To bude něco!“
„Ano půjdete“ odpověděl jim Bugy. Vytvoříte skupinky po šesti. A pak se po vytyčené trase budete snažit dorazit až k jeskyni s pokladem. Cestou se budete řídit šiframi, které potkáte. A přitom budete plnit i nějaké úkoly. Nezapomeňte si s sebou vzít i baterky. Nejlépe čelovky. Protože jistě víte, že v jeskyni jiné světlo mít nebudete.“
Kluci se začali radit, s kým kdo půjde. Algonikové, ti už předem věděli, s kým půjdou. Měli své družiny, ve kterých jako skauti celý rok pracují.
„Půjdete podle týpek. A každý si k sobě vezme někoho ze starších, kteří vás budou vést.“ Vydal rozkaz Bugy. „Akorát Dan, který je z vás nejstarší, ten se k vám nepřidá, ale pomůže nám s organizací hry.“
Dan se nyní zvedl od ohně. Velký Lišák mu cosi řekl. A on se vydal někam do lesa. Kam? To z kluků nikdo nevěděl. A za nedlouho zvolal Bugy ke startu první šestičlennou hlídku
Bylo rozhodnuto, že střídavě bude startovat jedna hlídka Algoniků, jedna hlídka kovbojů, jedna hlídka banditů a jedna hlídka nevidomých. Ti, aby byla šestka zachována, budou chodit po třech, protože každý bude míst s sebou svého pomocníka. Takže když odešli první, připravili si Tom, Krokodýl, Péťa, Bořík, Lukáš a Jirka. Čekání to bylo dlouhé. A tak si ho mnozí krátili hrou šachy a jinými deskovými hrami. Deset minut a potom přišli na řadu zase skauti, banditi nevidomí. A pak se připravili Rajče, Martin, Domča a Honzík doprovázení Kájou a Mirkem. A protože potom šly zas hlídky ostatních, nebáli se rozehrát další partii šachu. To už přišli na řadu Vojta, Matěj, Hlavička, Inka a Pavlík se Sovou. I přesto, že Vojta si vzpomněl, že si nevzal s sebou čelovku, tak se chvíli před startem pro ni vrátil to týpka. A pak si ji nasadil na hlavu. Jen tak, že stihli start. A opět čekání, než odejdou ostatní. A pak už přišla řada na Míšu, Pueryho, Vlčáka a Třináctku, Čumbrka a Zdendu. Kluci vyšli ze startu v přesně předepsaný čas. A libovali si, že nejsou úplně poslední, neboť za nimi jde ještě jedna indiánská skupina a banditi.
Hned na prvním stromě za táborem vysel první vzkaz: „PRVNÍ ZPRÁVU HLEDEJTE V TÁBOŘE NEVIDOMÝCH“
„Jasně!“ řekl Zdenda a pokračovalo se. V táboře nevidomých visela hned na prvním podsaďáku nějaká zašifrovaná zpráva.
„Co to je? Vykřikl Třináctka, není to to jejich Braillovo písmo?“
„Je!“, odpověděl kdosi vedle nich. Otočili se a byl tam Slávek.
„A to musíme vyluštit?“ zeptal se Puery.
„A vy to jako neumíte?“
„Ne, neumíme“ ozvalo se jednohlasně
„Vždyť my to tady zvládáme levou zadní. Ale jestli chcete pomůcku, musíte tu zazpívat nějakou písničku o pokladu.“
„O pokladu?“ zeptal se Třináctka. A protože jak vzpomínal, tak si na žádnou nevzpomněl.
„A může být i vymyšlená?“ zeptal se Míša.“
„Klidně. Tím lepší“, odpověděl Slávek.
A Míša začal:
„Tam ve skále,
tam je ukryt poklad.
Stará báje,
ta je o tom doklad.
Je tam samé zlato
a vypadá to na to,
že ho půjdem spolu vykopat.“
„No výborně“ Pochválil ho Slávek. A podal jim papír s šifrovacím klíčem pro Braillovo písmo (viz Braillovo písmo - jak se ho jednoduše naučit). A pak šel čekat na další hlídky. Kluci mezi tím luštili a snažili se v té změti teček vyznat. Nakonec se jim to povedlo. A ve výsledku tam stálo: „POKRAČUJTE K MALÉ VYHLÍDCE. A TAM SE DOZVÍTE DALŠÍ“
Pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
