Kluci prohráli boj o své tábořiště. Noc teď budou muset tak strávit pod širákem. Co vymyslí na další den, aby se konečně dostali do svého tábora?
„Zaútočíme na ně hned ráno!“ navrhl Bugy. A začal všem potichu vykládat svůj plán. „Vždyť ty kluky znám. Před takovými třemi, čtyřmi lety jsem je měl v oddíle také, jako teď vás. A tak dobře vím, co jim dělá největší problém. Ranní vstávání. Nejradši by spali třeba až do deseti. A toho je třeba využít. Zítra tam najednou všichni vtrhneme hned v sedm ráno. To jsou všichni rozespalí a my je tak lépe přemůžeme.“
Všichni se pomalu vraceli ke svým věcem a zdáli už viděli Míšu a Pueryho, jak je vyhlíží. Puery mezitím se rozběhl k ním a rozhořčeně popisoval jak najednou na něj z křoví vyběhl Dan a oba je zasáhl míčkem. Takže jsou mrtví.
„To jste dopadli stejně jako my. “ odpověděl mu Krokodýl.
„Cože, tak vy jste je neporazili?“
„Ne,“
„To znamená…“
„Jo, že dneska, Puery, spíme pod širákem.“
Bugy celému svému oddílu pokynul, aby se ničeho nebál a aby si v klidu všichni vybalili celty, karimatky a spacáky. Při té příležitosti si můžou vybalit i večeře, které všichni dostali na cestu a ty, že můžou pomalu sníst. Poté poslal Krokodýla s Puerym pro nějaké dřevo, neboť si večer udělají oheň. Kluci se nenechali dlouho pobízet a během chvíle se tu válelo několik pěkných spadaných větví. Z těch se udělala menší hranice, kterou Bugy zapálil.
„Tak hoši, tak ať se nám tady v Čeksasu líbí. A ať tu zažijeme plno pěkných dobrodružství. A pokud možno lepších než dnes.“ Pak všem přikázal, aby si připravili ty celty, na ně dali karimatky a pak spacáky. To proto, aby kluci byli co nejvíce izolovaní od čerstvě padlé rosy. A na každou půlhodinu Bugy určil dva přikládače a sám rozbalil svojí kytaru, kterou si nesl s sebou. Když se všichni v klidu posadili k ohni, začal na ni hrát jejich oblíbené písničky, jako Tři kříže, Kozla, Pijte vodu, Poslední Kovboj, Severní vítr a další. Kluci nadšeně poslouchali a někteří se i přidávali ve zpívání. Martin přitom dokonce projevil zájem se na kytaru sám naučit. To Bugyho docela potěšilo: „Když bude někdo z vás chtít se naučit hrát. Není problém. Ale počítejte s tím, že se na to nenaučíte hned. Každému to chvíli trvá. A přitom navíc musí ještě dlouho cvičit, než se naučí pár akordů.“ Pak se chvíli odmlčel a za chvíli řekl: „Pokud chcete, dnes vás můžu naučit zazpívat jednu písničku. Je zvláštní tím, že jsem jí sám složil. Tak pokud se Vám bude líbit, tady je. Jmenuje se :
NOVÉ MEXIKO
Chlapcům se písnička docela i líbila. Tak trochu to vypadalo, jako kdyby byla skoro i o nich. Vždyť i oni sem právě přijeli též z velké dáli. Avšak po dnešku byli moc unavení. A tak na nějaké učení nové písničky už nikdo neměl sílu. Vždyť dlouhá cesta byla za nimi, do toho horko a navíc neúspěšná bitva o tábor. A tak jim Bugy zahrál ještě několik písniček na dobrou noc a pak si šel každý zachumlat do svého spacáku a připravit se na zítra. To už půjde o všechno.
Pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
