Hrdinové Čeksasu – V indiánském táboře

Když všichni měli vyrobené životy, oblékli se do svých kovbojských obleků a vyrazili. Soutok Brčnice s Hnědým potokem byl jen kousek nad jejich táborem, a tak se vydali po vyšlapané cestě po břehu.

Tento příběh navazuje na předešlý díl: Hrdinové Čeksasu – Jak se vážou autíčka?

Brown River. Za chvíli narazili na rozcestí. Na mohutném dřevěním sloupu byly připevněny čtyři dřevěné ukazatele. První ukazoval doleva. Stálo na něm směr Dlouhý průsmyk a pod tím El Caso 2 km.

„Co je to to El Caso?“ Vyzvídali Bořík s Péťou.

„To je místo, kam se někdy určitě vypravíme“ odpověděl Bugy. „Ale co to je, to vám zatím nepovím, vy byste tam pak chtěli určitě jít. Přitom my teď máme jiné povinnosti.“  

Druhá cedule ukazovala směrem zpět, na Velké Sladké jezero a Skalici, Třetí směřovala doprava na trampskou osadu Nevada a čtvrtá rovně na Hadí stráň.

„Takže teď budeme muset jít rovně,“ přemýšlel Vlčák.

„Velice správně“ odpověděl Bugy.

A tak se šlo. Kluci mezi tím přemýšleli, co asi bude to El Caso, když tam někdy určitě půjdeme. Cesta jim mezitím ubíhala. Hnědý potok kolem nich zurčel po kamenech, vítr mírně kymácel stromy nad nimi na stráních. Kamenitá cesta vedla do mírného kopce a pozvolna kopírovala tok potoka. Za chvíli spatřili v dálce kouř.

„Vidíte?“ Řekl Čumbrk, támhle vepředu, to je  tábor Algoniků.“

„Supr“, prohlásil Bugy, „tak jdeme, ať jsme tam co nejdříve.“

Jak se postupně blížili ke skautskému táboru, spatřili, co to vlastně ten kouř je. Byl to ve skutečnosti oheň. Když se přiblížili ještě blíž spatřili, že kolem něj sedí nějací lidi. Bugy si vzal dalekohled a za chvíli už věděl víc. „Jsou to indiáni, je jich tam asi deset. Všichni mají taky na hlavách čelenky. Ne, dva nemají. Teď to vidím ještě líp. Ty dva jsou Kája se Sovou a o něčem diskutují.“

A tak se pomalu přibližovali do Údolí pod Hadí strání. A když tam konečně přišli, nestačili se divit. Takový pěkný tábor snad ještě neviděli. Nejprve velká dřevěná brána s věží. Nahoru se dalo vylézt po žebříku. Avšak, co je nejvíce překvapilo, bylo to, co se nalézalo přímo nahoře. Podsadový stan, takže hlídka se mohla na své službě možnost v případě nepříznivého počasí i schovat. Kolem stanu bylo pochopitelně zábradlí a na něm byly připevněny dva znaky. Na prvním byla skautská lilie a na druhém týpko s rohatým kolečkem, zřejmě znak oddílu. Týpka, ve kterých Algonikové spali, byla o něco větší než ta jejich pětimetrová. A co víc, z jejich vrcholu se kouřilo! Kuchyně byla sice podobná jejich kuchyni, ale zato jídelní stoly, to bylo panečku dílo. Dřevěné konstrukce přikrývala snad ještě složitější střecha. Nechyběl ani pěkný vlajkový stožár a most přes potok. U velkého ohně se navíc tyčil velký totem, jedinečné řezbářské dílo. Zkrátka, jejich tábor v Údolí Tichých stínů byl jen slabým odvarem toho, co se nalézalo zde. A do tohoto mistrovského tábornického díla vstoupili teď i naši kluci. Naproti jim přišel muž z velkou čelenkou, nejspíš náčelník tábora.

„Buďte u nás vítáni, bledé tváře. Tady jste v lovištích kmene Algoniků. Slyšel jsem od vašich bratrů, že nám chcete pomoci v boji proti zlým banditům z New Old City, aby naše další večery u táborových ohňů nebyly doprovázeny tichem. Vítám vás, jmenuji se Velký Lišák a jsem náčelníkem zdejšího kmene.“

„Děkujeme za uvítání, náčelníku Velký Lišáku. Mě říkají Bugy a jsem velitelem této skupiny mladých kovbojů.“

„Výborně, mladí muži a umíte pást krávy stejně tak, jak pěkně vypadáte?“  

„Pást krávy?“ dívali se kluci jeden na druhého, co si to ten náčelník Velký Lišák Vymyslel.

„Ano, správný kovboj by uměl pást krávy. „Cow“ přeci znamená anglicky „kráva“ a „boy“ je kluk Kovboj je tedy honec krav.“ Kluci ho nadšeně poslouchali a náčelník pokračoval: „Ale nám nevadí, pokud neumíte pást krávy. Ale doufáme, že umíte dobře bojovat, protože to za chvíli budete potřebovat ze všeho nejvíc. A umíte dobře bojovat?“

„Jasně, že umíme,“ vystoupil Hlavička, „my malí jsme dokázali už vybojovat náš tábor, když byl obsazen. A naši velcí kluci, dokázali zase tábor uhájit před cizáky.“  

Ještě, že náčelník Velký Lišák nevěděl, jak to bylo ve skutečnosti i když v zásadě Hlavička měl pravdu.

„Velice obdivuji váš tábor.“ Sdělil náčelníkovi Bugy.

„No to víš, to je u nás běžné již několik let. Říká ti něco jméno Ernest Thompson Seton?“

„Jistě že ano, to je jeden ze zakladatelů světového skautingu a propagátor tzv. Lesní moudrosti.“

„Ano správně, vidím, že mají bledé tváře dobré informace o našich předcích. Půjde s námi tato bledá tvář, nazývaný Bugy, vykouřit dýmku míru?“

„Jistě, že půjdu a rád.“

„Nu, tak přistup k našemu slavnostnímu ohni a můžeme se do toho pustit.“

Pokračování příště                                                          

Hrdinové Čeksasu (seriál)

1.díl: Cesta do Čeksasu 2.díl: Zkouška čeksaských pušek 3.díl: Kde budeme spát? 4. díl: Večer pod širákem 5. díl: Bude tábor náš? 6. díl: Úvodní táborák 7 díl: Co pozorovala noční hlídka?, 8. díl: Podivný nález, 9. díl: Jak se vážou autíčka?

Další příběhy na mém blogu

Seriál „Inlajnový duch“Výročí havárie UFO (seriál)	Jak inlajny chtěly být čistéJak se planety učily bruslitPohádka o (ne)šťastné TřináctceO zakleté královně a kouzelném amuletu (vánoční speciál s pohádkou)O Honzovi a říční víle Stříbravě