Dřevo již bylo téměř připraveno. Ještě udělat hranici a přerovnat lavičky. A slavnostní oheň může pomalu vzplát. Avšak dříve, než se tak stane, svolal k Bugy k němu všechny táborníky.
„Tak milí přátelé, dříve než slavnostně zapálíme naší hranici, řeknu vám, co se bude dít zítra. Víte, že se nalézáme v oblasti zvané Čeksas. A zde se můžeme setkat s ledačím. Je docela možné, že ani my velcí zatím netušíme, co se bude dít zítra. Není vyloučeno, že nás může přepadnout nějaký jiný tábor a nebo že my se naopak zúčastníme něčeho, do čeho vpadneme třeba i nevině. Z tohoto důvodu budou v noci hlídky, které si po skončení táboráku rozepíšeme. Zítra si budeme muset vyrobit tzv. životy. To budou taková dřevěná kolečka na provázku, které si pak pověsíte na krk. A když vás někdo zasáhne, budete si je muset sundat na znamení toho, že jste mrtví. Tady u nás jsme to při našich bitkách nepotřebovali, protože se známe. Ale v tomhle kraji se můžete objevit tváří k tvář k úplně někomu cizímu, ani se nenadějete. To by bylo jen tak na okraj. Ale teď prosím Lukáše, Mirka, Čumbrka a Zdendu, aby provedli slavnostní podpal naší vatry. A vy malí se dívejte, možná že někteří z vás si to už na konci tábora také zkusí.“
Lukáš, Mirek, Čumbrk a Zdenda si to pomalu vyšli zpoza lesa. Oblečeni byli v bílých pláštích. Avšak, co kluky nejvíc fascinovalo, bylo to, že každý nesl hořící pochodeň. Čtveřice pomalu šla, pak obešla všechny kolem ohniště a nakonec přistoupila k ohni. Pomalu jeden po druhém začal říkat:
„Zapaluji Tě, ze strany východní, abys nám dal světlo, který rozsvítí radost v očích všech táborníků“
Zapaluji Tě ze strany jižní, abys nám dal teplo, které zahřeje dobrá srdce všech přítomných.“
Zapaluji Tě ze strany západní, abys nám dal pravdu, kterou bychom měli mít v sobě všichni“
Zapaluji Tě ze strany severní, abys nám dal bratrství, jakou by měl mít jeden k druhému.“
A pak všichni naráz položili své hořící pochodně do hranice, jež na to vzplála. Kluci se na to posadili a všichni upřeně hleděli na jiskry vylétající z ohně. Bugy vzal kytaru a začal hrát všechny možné tábornické písně. A nezapomněl ani na tu svojí, kterou jim zahrál včera. Po chvíli, když se začalo pomalu smrákat, kytaru odložil a řekl: „Tak v tento nádherný čas, kdy už není ani světlo a ještě ani tma, to je ideální doba, kdybychom se mohli zamyslet nad naší samotnou podstatou. Chtěli byste teď někdo něco říci? Může kdokoliv komukoliv.“
První se ozval tradičně Tom: „Chtěl bych, aby náš tábor byl pěkný a plný dobrodružství.“
Pak se ozval Čumbrk: „Tak pokud chceš, my se ti o to postaráme, že jo?“
Pak bylo chvíli ticho a pak začal mluvit Třináctka: „Přál bych si, abych tento tábor utvrdil naše přátelství. A aby nebylo mezi námi nic, co by nás rozdělilo.“
Vojta se přidal „A aby nikdo nikoho neponižoval“
A pak bylo zase chvíli ticho. „Přál bych Vám všem, abyste si to tady krásně užili a na celý tábor dlouho vzpomínali.“ Řekl Bugy. „A jestli nikoho už nic nenapadá, zahraji tři poslední písničky, pak se rozdělí hlídky a půjde se spát.“
Kluci samozřejmě ještě narychlo přemýšleli, co říci, ale nikoho už nic nenapadlo. Tak se zahrály ještě „Tři kříže“, „Stánky“ a jako uspávací písnička na dobrou noc „Bláznova ukolébavka“. Bugy po ní přečetl, jak budou kluci nastupovat na noční hlídky. A také, co vše musí každá noční hlídka udělat. Hlavně musí dávat pozor, jestli se tu nepohybuje někdo cizí. Pak tu zůstal jen Hlavička s Vojtou, na které vyšla první řada a ostatní šli do týpek spát.
Pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
1.díl: Cesta do Čeksasu2.díl: Zkouška čeksaských pušek1.díl: Kde budeme spát?4. díl: Večer pod širákem
Další příběhy na mém blogu
