Poslední den, ten před odjezdem z tábora, se zpravidla koná i táborová pouť. A samozřejmě, že ani tábor v čeksaském Údolí Tichých stínů není výjimkou.
Bugy si otevřel v okénku táborové kuchyně malý stánek. A tam měli kluci připravené nejrůznější sladkosti a drobné hračky. Ovšem tyto věci bylo možné získat jen, pokud vysoutěží potřebný počet bodů u disciplín, které pro ně připravili starší kluci.
Tak například Čumbrk uspořádal hru v odebírání sirek. A tu nazval „Pevnost Boyard“. To podle televizní soutěže, kde se občas také tato hra hraje. Na stůl si dal dvacet zápalek. K němu pak přicházeli dvojice mladších kluků a ti spolu hráli takovou zvláštní hru. Střídavě odebírali buď jednu, nebo dvě a nebo tři sirky. Ne více, ne méně. A na koho zbyla poslední, tak prohrál.
Sova si otevřel „kouzelnou studánku“. Měl kýbl naplněný vodou a v něm ponořený hrnek. Kromě toho tu byl i pytlík starých desetníků. A kluci tam museli hodit mince tak, aby vodou dopadly přímo do hrnku. Byla to zajímavá hra. Desetníky padaly vodou. Ale kolikrát nikoliv všechny se trefily až do cíle.
Jirka, ten si vykopal na břehu jezera důlek. A kluci se do něj strefovali cvrnkacími kuličkami. Vždyť cvrnkání kuliček opět zažívá vzkříšení! Dnes už hřiště na cvrnkání kuliček dokonce můžeme najít po městech i vesnicích.
Mirek dal klukům příležitost naposled si vyzkoušet jejich čeksaské pušky na molitanové míčky. Na pařez na sebe naskládal do pyramidy deset plechovek a kluci jich tak měli zasáhnout co nejvíce.
U Lukáše si zas kluci mohli vyzkoušet svoje manuální dovednosti. Na pařezu měli připravený hřebík. A dva soupeři se střídavě do něj snažili strefit kladivem. Kdo dal poslední ránu takovou, že byl hřebík úplně zaražen, zvítězil.
To hra, kterou připravil Dan, se nazývala „Motanice. Kluci tady měli za úkol minutu běhat kolem dokola zaraženého kůlu. A pak se, se zamotanou hlavou, měli strefit tenisákem do metr vzdáleného koše. Také zajímavý zážitek. Ne každému se podařil. Zkuste si to také a uvidíte.
Zvláštní disciplínu měl i Zdenda. Ten měl u sebe z větve udělanou startovní čáru. A každému soutěžícímu dal obyčejný arch papíru A4. A úkolem kluků ho bylo nezmačkaný či nijak nesložený hodit co nejdále. Můžu vám říci, že kluci byli rádi, že papír odletěl alespoň metr daleko. Ale to ani ne každému. I toto si zkuste a uvidíte, jak vám to dá zabrat.
A nakonec Kája. Ten uspořádal soutěž „elektrický proud“. Inspiroval se známou dětskou hádankou, co že se stane ze Sněhurkou, když se dotkne drátů vysokého napětí. Přeci Popelka. A tak měl mezi stromy měl natažený provaz a kluci ho měli za úkol podlézat. Výška provazu se stále snižovala. A podle toho, kdo podlezl nižší výšku, dokud se ho nedotkl a nestal se Popelkou, dostával body.
Soutěžilo se celé odpoledne a kluci nakupovali u Bugyho věci, a to za body, které vysoutěžili. Až asi hodinu před večeří byla pouť ukončena. Mladší kluci si měli za úkol začít zabalovat věci na zítřejší odjezd domů. A ti starší měli začít připravovat závěrečný táborák, na který se všichni opět moc těšili.
Pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
