Po skončení poledního klidu navrhl Bugy, zda by se nemohl udělat mezitáborový zápas v kopané. Velký Lišák souhlasil a nabídl, že po něm by mohli kovboje naučit lakros, starou indiánskou hru.
A tak se seřadilo po šesti hráčích na každé straně. A začal nejprve zápas v kopané. Na straně kovbojů se Vlčák s Rajčetem postavil do útoku, Tom a Vojta do zálohy, Třináctka do obrany a Puery se postavil do branky. První poločas soudcoval Bugy. Nejprve rozehrávali domácí a během chvíli se už na Pueryho řítila první rána, kterou však šikovný brankář stačil odvrátit. Míč zachytil Třináctka, a ten to přes celé hřiště přihrál Vlčákovi. Vlčák míč přihrál Rajčeti a ten to přihrál právě přibíhajícímu Vojtovi, který do toho kopnul vší silou. Jenže bohužel míč bránu přeletěl i když o pouhých asi třicet centimetrů. Kluci se snažili na obou stranách. První gól padl v páté minutě. Bohužel do Pueryho brány. A tak se jeho družstvo začalo více snažit a asi během dvou minut bylo vyrovnáno. Šťastným střelcem byl Vlčák. S tímto výsledkem se odehrála první polovina. A na tu druhou Bugyho vystřídal Velký Lišák. Rajče se nechal vystřídat Krokodýlem a Tom Domčou. Dva hráče vystřídal o přestávce i soupeř. Hra to byla opět bojovná a čekalo se kdo z koho. A v šesté minutě to byl právě Střídající Domča, kdo obrátil stav na 2:1 pro kovboje. Samozřejmě že Algonikové se nenechali zahanbit, a tak minutu před koncem vyrovnali na 2:2. I když se obě družstva snažila, jak jen nejvíc mohla, aby vyhrála. Zůstalo nakonec při remíze.
Soupeři si na závěr podali ruce a šli se připravovat na ten lakros. To je hra, se kterou se mnozí setkali úplně po prvé. Míček se při ní nosí ve speciálních jakých si dutých pálkách a snaží se ho dostat soupeři do brány. Je to docela zábava, což si při zkoušce všichni vyzkoušeli. Hlavně když se zkoušel sebrat míček ze země. Nakonec přišlo i na hru, avšak Algonikové to na rozdíl od kovbojů nehráli poprvé, a tak své soupeře porazili 9:0.
„Nástup na večeři!“ zavolali z kuchyně. A tak si všichni opět připravili ešusy a šli si pro párky s hořčicí a s chlebem. Velký Lišák obdaroval Bugyho ještě čtyřmi bochníky chleba na zítřejší snídani, hold slib je slib a Algonikové ho dodrželi. Všichni se navzájem rozloučili a odešlo se zpět do tábora.
Všichni si cestou ještě povídali, co vše dnes zažili. Až se najednou Inka zeptal:
„Proč nemůžeme mít také v týpíčkách oheň jako Algonikové?“
„Vy byste chtěli mít ve stanech oheň? Zeptal se jich na oplátku Bugy.
„No to by bylo príma,“ přidal se Péťa.
„Můžete mít ve stanu oheň, ale nejdřív si ho musíte vybojovat.“ Odpověděl jim jejich vedoucí.
„Uděláme, co půjde.“
„Tak dobře, souhlasím. Nechte se překvapit, co vás bude čekat.“
pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
